Tlumočník

Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe. (04.07.2018)

Scénář sice netrpí přílišnou věrohodností, ale i tak z toho mohlo něco být. Jenže volba Jiřího Menzela jako náhrady za Juraje Herze nevyšla. Jednak to není herecky stejná liga jako Peter Simonischek (nebo Zuzana Mauréry), a také má co dělat s cizími jazyky, kterými ve filmu hovoří. Takže výsledkem je pomalé road movie, které nakouslo pár silných témat, ale nic víc. (04.05.2020)

Ty nominace na Lvy (zaplaťpánbůh neproměněné) tvůrci dostali asi jenom za ten mezinárodní rozsah (třičtvrtě dialogů v němčině atd.). Menzela uznávám jako režiséra, ale v herecké poloze mi nikdy moc neseděl. Tady sice vyloženě nevadil, ale Slováka mu prostě s tím jeho přízvukem moc nevěříte. Největší problém jsem ale měla se scénářem, protože jak asi uznáte, v bezmála dvouhodinovém filmu by se možná mohlo něco zajímavého přihodit. Jenže v tomto případě se dočkáte akorát dvou starších pánů, kteří jedou v autě, podle dost zvláštního klíče zastavují na různých místech, pak sednou do auta a... zase někam jedou. Jedna scéna mě mile překvapila, ale jinak jsem spíš trpěla. (24.03.2019)

Ve srovnání s přetlakem řemeslně naprosto odfláklejch rádobykomedií o samejch dementech se jedná v rámci "cz" kinematografie o unikátní zjevení, co je skutečně o něčem a k něčemu. Škoda, že ve finále je jen snůškou nahodiltejch scének se zaměnitelným pořadím a jeho závěr vyznívá do ztracena a postrádá výraznější pointu. Ve výsledku tak jen velmi chabá variace MNOHEM (po všech stránkách) povedenějšího PAST LIFE. (28.06.2018)

Dva starší muži, "antisemitská svině" a "sionistický nadčlověk", jak se v úvodu hlavní protagonisté tohoto hořkého snímku titulují, nemohou být na první pohled (ať už svým životním osudem, současným stylem života i temperamentem) většími protiklady. Přesto je něco spojuje. "Oba jsme svým způsobem přišli o rodiče," konstatuje trpce syn gestapáka. Možná o tom někdo může pochybovat, ale přesto na myšlence, že "syn vraha to nemá snazší než syn oběti," něco je. Mě aspoň ve chvíli kdy toto zaznívá, se ten film začal dost líbit a už mě to do konce nepustilo. Škoda, že první část tohoto roadmovie je taková nemastná neslaná. Jízda autem se dvěma "stopařkami", návštěva lázní, krádež dokladů, setkání s krasavicí během večera stráveného v restauraci a vlastně skoro všechny "kulisy", v nichž se tento film odehrává, nestojí moc za nic. Přesto ta samotná výpověď snímku o konfrontaci s vlastní rodinnou historií i historií vlastního (slovenského) národa za 2. světové války, jakož i samotný závěr filmu, kdy onen syn gestapáka nechává svého na lůžko upoutaného otce, aby si poslech výpověď jedné ze svědkyň masakru jedné židovské rodiny, jsou dostatečně silné, abych mohl nakonec ty 4 hvězdičky tomuto filmu přeci jen udělit. Zvláště když můj celkový dojem z tohoto filmu byl umocněn poslechem poměrně silné (melancholicky silné) hudby Vladimíra Godara. (17.01.2019)