120 BPM

Tých filmov o homosexuáloch je v poslednej dobe už fakt moc, viac ako húb po daždi. Tu ma celkom zaujal popis k filmu a nazdával som sa, že to bude niečo na spôsob vynikajúceho amerického TV filmu The Normal Heart, ktorý ma veľmi milo prekvapil. Ale žiaľ, Francúzi ma v ich podaní HIV aktivizmu absolútne nezaujali. Práve naopak! Zatiaľ čo v tom americkom filme aj bežný človek čiastočne sympatizoval s odhodlanými aktivistami s vírusom HIV, tu mi prišla táto aktivistická partia totálne arogantná a egoistická. Tie ich aktivity a správanie boli absolútne nesympatické a za čiarou akejkoľvek slušnosti. Akoby len oni boli tí najdôležitejší na svete. A keď prídu vedci prezentovať v akom štádiu sa nachádza výskum, tak ich dobre že nezbijú? No a potom sa ešte chudáčikovia čudujú, že ich majú za gaunerov a majú ľudia voči ním predsudky. Veď bodaj by nie. Tento film vo mne nevyvolal ani kúsok sympatie k postávam, ale skôr znechutenie z toho ako sa niekto môže takto arogantne správať (a bohužiaľ, takto excentricky sa prezentujú aktivisti aj reálne). (10.08.2018)

V žádném případě se nejedná o divácky atraktivní snímek, ale svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Poměrně velké množství dialogů mezi aktivisty z pařížské pobočky hnutí ACT UP na téma AIDS může spoustu lidí odradit hned na začátku od dalšího sledování, stejně tak i nepříliš vábné sexuální scény. Sama jsem s tím vším měla trochu problém, ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a film dokoukala. 120 BPM přináší ucelený pohled na stav francouzské společnosti v devadesátých letech minulého století a bez přílišného citového vydírání ukazuje trpký konec jednoho milostného gay vztahu na pozadí protestů za práva LGBT, s nimiž se dodnes HIV pozitivita nejčastěji pojí. Vedle vcelku kvalitního scénáře mě zaujaly zejména herecké výkony hlavních protagonistů této neveselé podívané a výtečný dobový soundtrack. Jedním z opravdu silných momentů filmu je záběr na řeku zbarvenou do ruda, která zřejmě symbolizuje krevní řečiště, prokládaný těžkým dechem bolestmi ztrápeného Seana. Dále mi v paměti utkvěl obraz masy těl ležících protestujících s transparentními kříži na hrudích. (80%) (06.09.2020)

Hnus.... pokud bych byl v kanclu a nějací nakažení by po mne házeli krev, tak by nedožili rána!!! Nevím, zda natočení takového filmu mělo za cíl soucítění s nakaženými? U mne to naopak vytvořilo odpor.. Na film jsem se podíval jen protože byl v první TOP desítce filmů tohoto roku. Kdybych věděl, že se přes 2 hodiny jen kecá o AIDS, tak bych tuto sračku z daleka obešel. (19.08.2018)

Obecně asi dobře zpracované důležité téma, nedá se tomu moc vytknout. Na mě to ale bylo přece jen moc dlouhé a v aktivistické části moc ukecané. Ač chápu, že činnost aktivistů byla potřebná, jejich činy pochopitelné (i když by se asi dalo polemizovat, zda na některé věci přece jen nešlo upozornit jiným způsobem) a že bylo třeba dát jim ve filmu prostor (protože zejména o tom měl ten film zjevně být), více mě zaujala osobní rovina zaměřující se na ústřední pár. Líbily se mi jejich rozhovory, intimní scény mě nijak nepohoršovaly, ba naopak mi přišly mnohdy velice působivé, vzrušující (a to jsem hetero). Ve filmu bylo také několik velmi dojemných scén (zase ale spíše v té osobní rovině). 75 %. (03.04.2021)

Strašně silné téma, řešené hodně do hloubky zejména skrze skvělé dialogy. Osobní linie ústředního gay páru je zpracována velmi citlivě, ale přesto mě nezaujala tolik jako sociáně-politická rovina. Některé scény jsou navíc pro hetero muže značně diskomfortní (a to se mi velmi líbí filmy s gay tematikou jako je Zkrocená hora, Bratrstvo apod.). 70 % (09.04.2018)