V Brooklynu roste strom

Naprosto přesvědčivé drama, které se v obrovské šíři záběru dokáže zaobírat rodinnnými problémy, zvláště vztahem dcery k bohémskému otci, sociálními problémy tehdejší Ameriky, ale hlavně stojí na přesvědčení, že bída se odstraňuje tím, že se tvvrdě pracuje a nikoliv závistí a revolucí. Protože prací vždycky nakonec vyroste strom. (27.06.2010)

První Kazanův film a hned taková pecka. V podstatě jde o sociální (melo)drama o těžkém životě jedné rodinky v Brooklynu na přelomu století. A musím říct, že mě ta rodinka neskutečně přirostla k srdci. Ať už furiantský otec, který by se rozdal, jen má větší srdce než schopnosti a nedolá pití. Nebo úžasná tetička, která říká každému manželovi Bill. A především naprosto úžasná holčička Francie, citlivá, zasněná, inteligentní, jejíž představitelka by zasloužila Oskara. V průběhu filmu sledujeme jejich trampoty a přes těžký život rodina nikdy nezahořkne, nepropadne beznaději, naopak se snaží jít dál. Kromě úžasného pouličního života, kde je vidět jak se tehdy žilo a všcihni se znali je tu i spousta emotivních scén, které mě rozsekaly, jako nečekané úmrtí nebo rozhovor matky s dcerou při porodu. Takže si zase jednou nadhodnotím a dám 5*. (17.12.2017)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ Komorný rodinný "dobový" film, ponúkajúci pohľad na biedu a neskrývané utrpenie vtedajšieho súžitia v rodinnom prostredí v New Yorku, kde akákoľvek snaha o prežitie, môže niekedy zlyhať na nešťastnom alkohole. Príbeh plný emócii a súcitu ale aj o tom že vždy keď sa chce sa nájde cesta k šťastiu. /70%/ (15.10.2009)

Film podle stejnojmenné knihy je sice občas zkratkovitý, jsou v něm skoky v ději, nepostrádá však nic z dobové atmosféry, je emotivní, zkrátka dokonalý zážitek, a to i přesto, že film byl natočen roku 1945. Povídá otec dceři: "Podívej, jak se ten strom dere skrz cement. Nikdo ho nesázel a strom se neptal cementu, zda tu smí růst, a tak si razí svou cestu. Opři se do něčeho s takovou vervou jako ten strom a překážka ustoupí." (23.09.2012)

Nevýrazný produkt komerční kinematografie své doby, který je z dnešního pohledu zajímavý jen tím, že ho režíroval slavný Elia Kazan a že je jednou z mála adaptací slavného románu Betty Smith. Jenže Kazan, který měl mnohem lepší filmy, se scénáristy vytěžil z knihy naprosté minimum. Komplexní román o dospívání mladé dívky, jejíž touhou je vymanit se z osudu prvních generací evropských imigrantů živořících v periferních částech Brooklynu, je filmem zpracován do povrchního melodramatu, které se tematicky i vyzněním od originálního příběhu Fanynky Nolanové odlišuje a dost ho zplošťuje. Houževnatost a píle, které charakterizují románovou Fanynku, jsou zde zásadně potlačeny (těch pár nepodstatných zmínek o vynikajících školních kompozicích v uspěchaném závěru filmu nehrají roli). Otevřenost v popisech dětství v chudinském Williamsburgu a Fanynčiných pocitech, peripetie dospívání v prostředí čistého kapitalismu a vůbec celkové problematizování amerického snu se do kýčovitého komerčního filmu hollywoodské produkce té doby zjevně moc nehodily (kdepak řeči o nějakém americkém neorealismu) a důraz byl kladen především na vizuální stránku. Samostatnou kapitolou, která podtrhuje slabost filmu, je špatné obsazení: Životná a prosta deklamativního stylu je snad jen Joan Blondell v roli tety Sissy. Pochopitelně zde opět narážíme na klasický problém, jak se dívat na filmové adaptace románových předloh (=rozdílná média, svébytná díla); povrchnost filmu a přílišná zkratkovitost scénáře však musejí být zjevné i při neznalosti předlohy. Škoda. (03.01.2022)