Skleněný

Já tady patřím mezi Shyamalan boys a často mu proti místní střelbě dělám zeď i teď musím říct, že příběh je krásně vypointovanej, jenže to bude asi z mé advokacie pana Shyamalana tentokrát všechno, protože film se tak vleče, obzvláště pasáže na psychině, že jsem měl dojem, že bych stihl zasadit strom, postavit dům a založit rodinu a ve filmu bych přišel leda tak o makro záběr na Samyho čoko ksicht. Herecky to má James docela snadný na vyniknutí, Bruce už nedokážu asi posoudit, tady kolegyně kajas ho chválí, ale já bych s ní i polemizoval. Dvě stě korun v prdeli a hovno z toho. (20.01.2019)

Nemohu a ani se nechystám vyvracet, že Glass je filmem problematickým, k němuž si řada diváků jen obtížně hledá cestu pro nevídané rozkročení mezi příběhovým originem a žánrovým archetypem, který přetváří populární vzorce ve prospěch výstavby a gradace vlastního unikátního světa. Ale stejně mě překvapuje, jak kriticky se k němu publikum staví, neboť za povrchním vzdorováním pohodlnému zážitku leží snímek skvělý a koncepčně soudržný. Říká se, že úvod je nudný - naopak, volným navázáním na předchozí filmy a sledováním známých hrdinů v akci Shyamalan nejen oprašuje nostalgii, ale zároveň znovuustavuje jejich pozice na šachovnici a vychází maximálně vstříc těm divákům, kteří Vyvoleného ani Rozpolceného nemají příliš v paměti. Říká se, že pasáž v léčebně je idiotská - nechápu proč. Režisér zde našel ideální kulisu pro rozvíjení a vysvětlování vzájemných vztahů mezi trojicí postav, přičemž upevňuje sevřenost vyprávění tematizací jednak vnitřní a přesahující superhrdinské zápletky, která aktéry motivuje, jednak vnějšího příběhu v podobě únikové hry, která je procesem k dosažení vyššího, postupně se obměňujícího cíle. Dva různé závěry pak nejen završují fyzické střetnutí postav (akce na parkovišti), ale také ukazují, co jejich osudové střetnutí přineslo okolnímu světu, jenž byl do té doby jen v pasivní podružné pozici v očích hrdinů, kteří sami sebe považovali za nadřazané, popřípadě je tak vnímal i samotný divák (nádraží). Film tak končí možná nečekaně, ale naprosto srozumitelně vůči předchůdcům i vůči vlastním měřítkům, jelikož navzdory pedantské práci s detaily a neustálému rozšiřování univerza je v něm vše poskládáno tak, aby ho pochopili i ti předešlými díly nepolíbení - a možná to je jádro problému, proč ho tolik zastánců hlavně Vyvoleného odmítá přijmout. ____ Silný zážitek pak umocňuje ještě napětím pulzující soundtrack, ďábelský výkon McAvoye, velmi dobrý střih a zapojení flashbacků, které dovysvětlují jednotlivé zvraty ve prospěch udržování zvědavosti a napětí. Osobně mi vadila jen řada drobností, mezi nimiž ční jeden velký scénáristický fail, který zatím nejsem schopen přehlédnout, a celková vizuální lacinost některých sekvencí (především pak samotného útěku, který působí dramaturgicky odflákle) To už ale k pozoruhodným snímkům asi patří... 80% (24.01.2019)

M. Night Shyamalan se vrací ke kořenům a ošklivě zklamává. Ve všem. Jeho Skleněný je film, u jehož sledování vám bude za samotného tvůrce nejspíš trošku trapně. Vypadá to televizně, ale především je to celé neskutečně hloupé a sebevědomé zároveň. Zvraty jsou absurdní, tempo šnečí a veškeré pokusy o filozofování nelidsky mimo a slušný Willis a McAvoy to do průměru neutáhnou. Sledovat Skleněného je jako koukat se dvě hodiny na to, jak M. Night Shyamalan ničí svůj vlastní odkaz. A není to hezká podívaná. (16.01.2019)

Vynikající McAvoy a Willis, který po dlouhé době má co hrát. SLJ jede na jistotu, ale je překvapivě znovu upozaděný. Skleněný pěkně navazuje tam, kde jsme skončili před dvaceti lety. Ano doba se od Vyvoleného hnula a takového filmu možná už není třeba. Přesto tvoří zajímavý civilní protiklad k dnešním komiksovým blockbusterům. Funguje tak jak má jen je po všech X-menech málo šokující. I přesto Shy nabízí solidní a celkem překvapivé zvraty. Pro někoho kdo neviděl Vyvoleného, ale pouze Rozpolceného to muselo být hodně nepříjemné překvapení. Nemohli vědět, která bije. (20.01.2019)

Doba si žádá ostré pózy proti filmům, které štěpí publikum a než vyjít takovému případu trochu vstříc, je lehčí se mu začít smát. Skleněný je totiž stejně jako svého času Vyvolený pro trpělivé diváky, ale takovým dnes trendy příliš nesvědčí. Shyamalan oprašuje pozvolné tempo, jinakost a zatímco většinu stopáže slibuje novou generaci komiksu, nakonec přichází s pravým opakem, s antikomiksem, jehož finále kopne alespoň trochu empatického diváka přímo do slabin. Za pomoci perfektně využitých flashbacků musím uznat, že na některé pointy jsem zkrátka připraven nebyl a přestože si nemyslím, že právě takhle bylo všechno před dvaceti lety rozmyšleno, uvěřil bych, že to, co tvůrce dlouhé roky nosil v hlavě jako pokračování nezlomitelného vztahu Davida a Eliáše, mělo vypadat právě takhle, jen Kevin mu posloužil jako ideální roznětka. Tady není místo pro odbočky, takže stížnostem nad tím, že nás teď mají čekat sequely či spin-offy, se musím potutelně smát. Ty totiž nikdy nepřijdou, ani přijít neměly. Řečeno bylo vše, do poslední kapky. A nejvyšší hodnocení dávám, i když si nejsem jistý, jestli se sem dokážu ještě někdy vrátit a i když mě při odchodu z kina vnitřně bolelo asi úplně všechno. (24.01.2019)