Skleněný

Unbreakable, Posledny akcny hrdina, Hrac, 22 Jump Street a vsetky komiksovky sveta namiesane v Shyamalanovskom minimalisticko onanistickom prevedeni. Shy sa evidentne definitivne zblaznil, no tentoraz som mu to zozral. Ten film je uplne meta a bud sa budete usmievat blahom alebo si zhnusene odplujete. Mna to kralovsky bavilo. Aj ked mam velke vyhrady, tak zazitok mi to nepokazilo. 8/10 (16.01.2019)

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie. Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní. (08.03.2019)

Unbreakable glass split. Nerozbitné sklo bylo rozbito, archetypy o comicsových filmech roztříštěny na milion kousků, a znovu pospojovány do nového patvaru. Shyamalan je nefalšovanej génius, jestli tuhle klišoidní premisu držel x let v hlavě, aby jí pak dokázal dát novej, až šokující konzistentní ksicht. V konečným důsledku je tenhle filmovej triptych pro moderní MCU tím samým, co kdysi udělali Mooreovi Strážci pro zlatou éru comicsů. Jsem z toho paf. (15.09.2019)

Vyvolený, Rozpolcený, Skleněný. A trochu rozpačitý. Zázračný přeživší vlakové nehody, chlapík, ve kterém kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, a černoch s nesmírně křehkými kostmi. Indický tvůrce výrazných dějových zvratů M. Night Shyamalan umí i zklamává. Udržuje nepříjemné napětí, klade různé otázky, ale místy to vypadá, jako kdyby výsledek tvořilo několik tvůrců s různými vizemi. To, co mělo v první polovině dynamiku, se v druhé vleklo. A v závěru jen dokulhávalo. K ději asi tolik: James McAvoy (znovu výborně přepínající herecké polohy) zrovna psychicky týrá čtveřici roztleskávaček, Bruce Willis brání utlačované, takže se hoši pobijí a nakonec oba skončí v ústavu, kde roky sedí i zdrogovaný Samuel L. Jackson. Chování těch tří i dalších postav je – no, zvláštní. Komorní dialogy o podstatě jejich identity jsou na tom stejně, komentář k fenoménu superhrdinů se míjí účinkem. Divák prostě tak nějak věří, že kdysi milovaný Shyamalan po solidním found footage hororu The Visit a McAvoyově exhibici v Rozpolceném znovu zaboduje. Ale říct se to úplně nedá. Stejně jako minule i nyní docela přepálil délku. A předložil několik zajímavých, ale ve výsledku prázdných scén. Na výsluní už se asi nikdy nepodívá, ale za sebe to jako nějaký velký průšvih nevidím. (12.04.2019)

Kým Unbreakable bol komiksová dráma/thriller a Split psychologický horor, Glass je postmoderný komediálny komiks. Dokonca aj postava Jamesa McAvoya, ktorá mala byť v Split desivá, je tu skôr komediálnym prvkom. Nečudujem sa preto, že mnohí diváci ostali z tohto žánrového posunu rozčarovaní. Glass vyzerá úplne, akoby ho Shyamalan nakrútil hneď po Lady in the Water. Aj tu sa totižto pohybuje na tenkej hrane medzi komédiou a (komiksovou) fatálnosťou a to všetko dopĺňa o žánrovú meta-vrstvu. Glass je jeden z tých filmov, kde divák očakáva, čo sa stane, chce, aby sa to stalo a keď sa to stane, má na tvári široký úsmev. A po dlhšej dobe Shyamalan opäť (v menšej miere) predvádza aj svoj vizuálny talent (scéna snímaná spod mláky!). (27.01.2019)