Teheránská tabu

Dosť možno najodvážnejší iránsky (dobre, nie úplne iránsky, ale chápete...) film, rozhodne však najodvážnejší film o živote v Iráne, aký som kedy videl a nejaké už na konte mám. Premyslená mozaika osudov zopár postáv, nie je ich však príliš veľa, aby sa v tom dalo vyznať, v dnešnom Teheráne. Nebudem riešiť, či nemal byť film radšej hraný, pretože mi je to v konečnom dôsledku jedno, skutočne som vnímal iba ten dej a spôsob, akým sa všetky osudy začali do seba zaplietať a ako sa rozplietli, respektíve zauzlili takým spôsobom, až som mal sám pocit, že som škrtený. Podobne ako jedna nie príliš sympatická postava v príbehu. Možno plný počet nie je úplne najobjektívnejší, ale pocity sú silné a povedzte, kedy ste naposledy videli iránsky, dobre, tak radšej film o živote v Iráne, kde je ústrednou témou sex. (30.11.2018)

Pozoruhodná mozaika lidských příběhů z nelehkých poměrů v íránském hlavním městě Teheránu. Ohromně mě fascinuje kultura i dost odlišné živobytí obyvatel Blízkého východu a jsem rád za každý kulturní zážitek, jež se vztahuje právě do těchto míst. Pokud Covid nezmění svět cestování v nějakém rapidnějším měřítku, rád se zrovna do Íránu jednou mrknu. (23.04.2020)

Za mě filmové překvapení. Vyrazil jsem na premiéru díky milému daru s tím, že vlastně ani nevím, co mám očekávat. Nijak jsem se nepřipravoval, a tak jsem zjistil, že se jedná o animovaný snímek až při příchodu do kina. Animace připomíná (a možná je) rotoskopii, což je za mě OK. Takové něco mezi filmem a uměleckou animací. A tady to funguje hezky, dává to prostředí čistější vzhled, ubírá detailům a pomáhá se soustředit na jemné detaily filmu. Kromě trochu zmatečném začátku, kde nebylo úplně automatické se zorientovat která je která a kde začíná ta a ona dějová linie, si to sedlo a já tak mohl sledovat velmi zajímavou sondu do světa, kde rovnost mezi muži a ženami existuje nejen domněle, ale opravdu a na každodenní bázi a kde se o spoustě věcí rozhoduje podle osobní preference a ne dle nějakých pravidel a spravedlnosti. Taková středověká společnost v moderním světě, a osudy lidí, jenž nejsou zdaleka na jejím vrcholu, ale spíše ve střední až spodní vrstvě. Příběhy jsou silné, poutavé a jak byl začátek nepřehledný, tak konec je velmi uspokojivý, svou "realističností", vzhledem k okolnostem. (15.06.2018)

Tak především: perská aristokracie má ve zhýralosti tradici, sahající až do předislámských časů. Jeden diplomat mi vyprávěl, jak na recepcích, chráněni diplomatickou imunitou ambasád, se Íránci vždy hbitě zmrskali a šukali jak králíci. Za šáha. --- Od té doby íránská společnost hodně vyspěla, i přes represivní režim. Manýry aristokracie se rozšířily hlavně ve městech. Milióny Íránců jsou vábeny západní antikulturou - pop-music, alkoholem, drogami, promiskuitou, prostitucí... Zakázané ovoce chutná a oni nezřídka nenalézají únosné meze. Popravy nepomáhají. Korupce a pokrytectví je všude, jsme v Orientě! --- Írán je kotel, kde je smícháno mnoho nebezpečných substancí a překotně se vyvíjí. Historická zkušenost říká jasně, že za takové situace nemá konsensuální demokracie mnoho šancí. Pokud by to nebyli ajatoláhové, vládl by nějaký Saddám, Pinochet nebo šáh (ten byl nejmírnější). --- V tomto filmu sledujeme příběhy tří žen, které překračují sexuální (i jiné) normy. V Íránu zákonné, jinde pouze etické. Nechtěl bych být partnerem žádné z nich, i když nejsem muslim. Všechny hrají falešnou hru. --- Autor filmu to zřejmě pojal jako kritiku režimu. Je to pořád stejná písnička: za to, že jsem hovado, můžou jiní, ne já. To je ale ohavná, zhoubná lež. První s ní přišel Marx. Já jsem zažil komunismus, který mi byl bytostně odporný. Volil jsem emigraci, ale trvalo to roky, než se mi podařilo utéct. Musel jsem snad kvůli tomu mezitím dělat dealera nebo veksláka? Oženit se a podvádět svoji ženu (která podvádí mě)? Fetovat, chlastat a šukat bez zábran? Nebo dokonce kolaborovat? Samozřejmě nikoli. Ten režim mi opravdu ublížil, protože mi bránil žít, jak jsem stvořený. Ale nepřinutil mě, abych žil amorálně. Jen ať se žádná kurva nevymlouvá na režim! (25.11.2019)

Tři ženy ztracené ve velkoměstě, světě mužů a islámských pravidlech. Tři hrdinky řešící každodenně jak přežít v životě, který si nevybraly. Ali Soozandeh se však nesnaží z těchto žen dělat nereálné superpostavy, které jdou až za hranice uvěřitelného a naopak nechává diváka sledovat starosti každodenního významu - jak žít jako svobodná matka, zda lze uniknout z okovů reality manželovy rodiny a jestli je vůbec možné vůbec uniknout z tohoto světa jinak než skokem z nejvyššího patra svého domu. Mužský svět se pak v kontrastu jeví jako mnohem zábavnější a zajímavější, i když i v něm, slovy jednoho z hrdinů, "tě můžou pověsit pro nic za nic". V té vší krutosti však Soozandeh spolu s postavami nachází také střípky humoru, ať už při cestě dvou mladých mediků pro "novou" panenskou blánu, nebo provokativním telefonátu mladému domovníkovi. Ten však také nezůstává bez následků. A právě v tomto jemném humoru uprostřed zvrácenosti společnosti je největší síla jednotlivých hrdinů i filmu samotného. Spolu s tím nepřestává fascinovat rotoskopie, ač se můžeme bavit, jak moc nezbytná konkrétně pro tento film byla. Nakonec tak tedy jediné, co lze snímku vytknout, je zbytečnost snahy dostat postavu malého syna jedné z hrdinek do popředí snímku a snad i určitá přehnanost krutosti dnešního Teheránu. (23.07.2018)