Šest žen pro vraha

Keď sa v akomkoľvek filme spred 50-tich rokov objavila vražda, v momente bol zaradený do horor žánru. Čisté krimi, na taliansky spôsob, ktoré si svojim spôsobom spracovania nie je nič "dlžné". Farebné, strojené, na dnešnú dobu pre mňa absolútne bez popudu emócií. Na jedno vzhliadnutie dobré. A dobré je na "trojku". (01.12.2017)

Možná nejvlivnější Bavův kousek, základní kámen giallo filmů i prvního cyklu amerických slasherů. Nejenže barevností připomíná Minnelliho muzikály, muzikálová je také jeho vyprávěcí struktura. Nejde o oběti, k nimž se kdykoli může přidat prakticky kdokoli, takže by identifikace s libovolnou postavou neměla valného smyslu. Nejde ani o detektivy, kteří nic moc neodhalují, takže nás nečeká žádná velká potěcha z odtajňování nových souvislostí. Jde o vraždy a jejich okamžitý emociální účinek. Jednotlivé mordy jsou inscenované jako opulentní, pro vývoj vyprávění vcelku nepotřebná muzikálová čísla (kromě barevné symboliky v nich hraje významnou úlohu také hudba), ve kterých je esteticky uspokojivého dojmu docilováno kombinací nezvyklých pozic kamery (záběr z krbu), mnohoznačné mizanscény (děsivé figuríny) a extrémního násilí (které by bylo extrémní ještě dnes, jenom bychom toho více viděli). Mezi tím muži propadají frustraci, ženy kují pikle a paranoia stoupá. Barokní psychosexuální thriller se vším všudy. Amare o lasciare. 75% Zajímavé komentáře: obitus, Kangax (06.09.2015)

Za ten rok co uplynul od natočení Girl Who Knew Too Much ušel Bava dlouhý kus cesty. Už se objevují pro giallo typické atributy (černé rukavice, maskovaný vrah - Rorschach by záviděl, explicitní násilí, krásné modelky, krev, zacházení s ženskými postavami obecně), vizuál je dokonalý (a Argentova pozdější inspirace očividná), kamera lahůdková, příběh je adekvátně zamotaný a napínavý, gore se nekoná a film je barevný. A barva Bavovi zatraceně sluší. (31.08.2009)

Jestlize v The Girl Who Knew Too Much stvoril Mario Bava novy subzanr, v Blood and Black Lace prakticky definoval jeho pravidla. Vrah, skryvajici svou tvar za bilou maskou, zabiji sve obeti rozlicnymi predmety (samozrejmne ma cerne rukavice), je dostatecne brutalni a mnozstvi indicii postupne ukazuje na vetsinu vystupujicich postav. Oproti svemu predchozimu giallu se Bava jeste zlepsil na vsech frontach, ale nejvyraznejsi je to jiste u vizualniho zpracovani. Prechod k barve mu umoznil hotova kouzla (neco takoveho lze najit jen u nejvetsich pecek Daria Argenta) a pohled na vrazdu ve starozitnictvi a ji predchazejici honicku je naprosto uchvatny. Jednou z mala slabin je dost nepresvedcivy herec v roli inspektora, ale to je opravdu jen miniaturni vytka. Giallo! (01.06.2005)

Toto šlo zcela mimo mě, osobně jsem ten film shledal nesnesitelně nudný a vůbec jsem se nevyznal v té změti jmen a postav a jejich motivacích... Asi to není špatný film a ve své době to mohlo mít něco do sebe, ale dnes mi to přijde veskrze jako ztráta času, bohužel. Podobným způsobem mě už kdysi minul i režisérův starší snímek Maska démona, který mi snad přišel ještě hloupější než toto. (30.12.2019)