Šest žen pro vraha

Má zřejmě první ochutnávka gialla se opravdu povedla a já se nechal okouzlit tímto temným světem "barevné hrůzy", černých rukavic a vražedného napětí. Šest žen pro vraha sice neoplývá bůhvíjak složitou zápletkou, ale ta specifická atmosféra opravdu vyváží vše, co by člověk jinak považoval za nedostatky a v důsledku toho si na žádný ani nemůžu vzpomenout, jsa právě obluzen tím, co giallo dělá giallem. Každou vraždu dává Bava divákovi vychutnat a pohled do očí obětí nabízí skutečnou hrůzu a já smekám před herectvím všech zdejších zavražděných a možná i Bavovým puntičkářstvím v této oblasti, opravdu vypilováno k dokonalosti. Různobarevné filtry dávají napínavým scénám další rozměr a záběry na ruce v černých rukavicích mi ze zad doslova dělaly Arktidu. Giallo se po tomto zážitku asi stane mou další filmovou závislostí a to i přes to, že jsem na začátku trochu kecal, několika nepodstatných nedostatků jsem si všiml, ale nechám si je pro sebe, snad jen to odhalení vraha mohlo být kapku epičtější. (14.12.2013)

Noc, tma, cesta alejí, žena v červeném kabátku, světla zhasnou, stín za stromem, světla-stíny, strach, útěk, dopadení, brutální zardoušení.... Skvostné giallo si nese všechny znaky italské mysteriozní a horrorové školy. Maskovaný vrah, kožené rukavice, rozličné vražedné nástroje mezi kterými nachybí břitva. Skvělá práce kamery - kdyby film neměl nádech gotického horroru, napsal bych, že bohatě využívá barokní šerosvit. Barvy - červená, žlutá, modrá. Červená kraluje - deník, telefon, figuriny, závěsy, oblečení, světlo, krev. Smysl pro detail a patřičné vytvoření atmosféry - někdy stačí málo: noc, vichr, fontána a utržený vývěsní štít. Propracované obrazové kompozice - červená nasvícená figurina, příšeří, za ní matné sklo se siluetou muže volajícího telefonem. Bizarní interiéry bytů a skladišť. Krásné ženy. Permanentní napětí a řemeslo připomínající D.Argenta. Mario Bava byl mistrem ve svém oboru a tenhle snímek je radost sledovat. (17.12.2013)

Majstrštyk to je tohle vskutku už čistě ortodoxní giallo, jako jedno z prvních a dodnes i jedno nejlepších ve svém žánru. Velmi kreativní režisér Bava, byl znám svojí neuvěřitelnou fantazií, stylovostí, vynalézavostí s jedinečným citem pro barevnou kompozici, stylistiku, vizuál, osvětlení, design...atd. Tím vším se proslavil a tady to opět nechybělo, vše pěkně v jednom, a jak se říká opět to byla trefa do černého. K tomu všemu bych přidal ještě supr atmosféru, precizní hru světel a stínů, slušné napětí, docela zdařilé herecké výkony, vynikající hudební skóre, které tu dokonale ladí s místním prostředím (módní dům, krásné modelky a kostýmy) a samozřejmě, nesmím opomenout, i kvalitní intenzivní a brutální mordy (no bylo jich tu dost a fanda právě těchto okamžiků si tu přijde skutečně na své), na svou dobu tedy určitě, a pak překvapivé, zejména s ohledem, závěrečného odhalení vrahovi identity. Pro diváky to tehdy v kině musel být docela šok. Kult, a jeden z největších inspiračních zdrojů co se hororu (viz. třeba později slasher) a jejich tvůrců (Argento) týče. "Blood and Black Lace" je jednoznačně favoritem mezi Bavovými fanoušky. ps: Ze stejné doby, a z žánru, bych doporučil například film "Libido". (16.01.2012)

Necháte-li si zde ve vyhledávání vyjet filmy pod tagem giallo a seřadíte si je podle nejlépe hodnocených, na prvním místě vám vyskočí právě tento, resp. Šest žen pro vraha. Ovšem ne všechno zlato se třpytí. Respektovaný režisér Mario Bava zde operuje s barvami, které scénám dodávají na hezké stylizaci a vraždy krásných dívek servíruje jak na běžícím páse, ale co naplat, protože tohle giallo není moc působivé. Je tak někde mezi. Zpracováním a výkony na výbornou, na druhé straně příběhem a atmosférou je to matná šeď. Čekal jsem o dost více a jestli giallo od Maria Bavy, tak je o několik tříd výše jeho v podstatě první žánrovka Oko ďábla. (13.04.2014)

Giallo snad ani nemohlo odstartovat lépe. Blood and Black Lace je vlastně vcelku prostý whodunit příběh, ale díky režijnímu uchopení Maria Bavy se z něj stala nesmrtelná žánrová klasika, která se navíc na konci po odhalení vraha přehoupne až do antické tragédie. Na kýble krve bylo ještě brzy, ale filmu bohatě stačí podmanivě hutná atmosféra a umně strukturovaný děj, aby dokázal zaujmout. Při druhém zhlédnutí mě to bavilo ještě víc a tu pátou hvězdu nepřidávám snad jen kvůli té rozvláčné předfinální fázi, kde film na malinkou chvíli ztratí dech. Jinak jde ale o naprostou pecku a silný stavební kámen, na kterém stojí základy giallo žánru. (12.03.2020)