Jak básníci přicházejí o iluze

Druhý díl neztratil nic ze svého předchůdce, hlavní hrdinové trošku vyspěli a posunují se životem zase o kousek dál. Postav a kamarádů trošku přibylo a celé to opět velmi pěkně funguje. A navíc to co předvádí Zděněk Svěrák při vyučování svého předmětu snad nemá ani obdoby. Leffingwellův psací stůl ... Na svou dobu velice progresívní studie rozložení pracovních pomůcek na desce psacího stolu. Nedostatky jsou zřejmé na první pohled: kvantitativně předimenzované nakumulování učebnic v sektorech A1, A5 a B1 ... tři hromady je skutečně moc ... Prázdné místo v sektoru B5 nabízí hypotézu, že zde si Lefingwell odkládal šálek s kávou. Ovšem důkaz pochopitelně chybí ... Takto uspořádaný psací stůl nevyhovuje především pro redundanci některých prvků, zatímco jiné téměř chybí …! ................. Leffingwellův psací stůl - modifikace dle A.Bronštajna _____Alexander Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě - A1 a A5. A proč, prosím pěkně? No protože si uvolnil bé jedničku! Ale to není všechno, přátelé! Bronštajnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné. Zde Bronštajnovy pokusy přerušila válka.................. Leffingwellův-Bronštajnův psací stůl - tzv. Zajícova varianta _____Celá plocha stolu je využita beze zbytku. Jsou zachovány dvě hromádky učebnic (A1 a A5) i výjímečně zdařilé Bronštajnovo umístění poznámkového bloku v sektoru B5. Kartotéka byla přemístěna z dominantního sektoru A3 do volné bé jedničky a áčka trojky bylo využito k umístění Emmersonova-Votočkova týdenního výkonnostního rozvrhového grafikonu. .....................90% (27.07.2007)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)

Jak básníci přicházejí o iluze, považuji za vrchol “Básnické ságy“ a snad za nejlepší film o studiu na výšce vůbec. Je to opět úderné, vtipné a poučné, stejně jako první díl. Oproti němu je tam ovšem ještě “to“ něco navíc, co dělá tento film tak kouzelným, a proto ho taky překonává. K tomu všemu navíc přispěli nové postavy, Štěpánovi spolubydlící na koleji, ale i jiné, jako například postavy profesorů Zdeňka Svěráka a Jana Přeučila a mnoho dalších! Navíc Štěpánova nová láska je opět k sežrání. Také je tu spousta kultovních hlášek a scén a i hudba je opět trefná a příjemná! Celé je to vlastně ještě vtipnější a vyspělejší než jednička! Prostě další a taky nejpřívětivější osudy Básníků. Tentokrát na vysoké škole, 5 hvězd. (19.02.2011)

Keď som sa v týchto dňoch ku filmom tejto série vrátil ( v dôsledku toho, že sa ma to začína týkať ) pomädlil som si ruky a začal som sa na vysokú školu skutočne tešiť. Okolie vnímané básnickým rojkom , ktorý si všetko uľahčuje svojou pestrou predstavivosťou a túžbou po ženách. Tých sa okolo neho zopár premelie, ale stále túži po svojej "vyvolenej" ktorá ho bude mať skutočne rada. Študentský život taký ako má byť. Kto si na túto sériu nájde čas, nenechá ho na seba zabudnúť. To garantujem. (31.08.2011)

Štěpán (Pavel Kříž) i Kendy (David Matásek) úspěšně složili maturitu, a oba pokračují dál na své studijní cestě - Štěpán studiem na medicíně, a Kendy studuje na režiséra. I když jsou papírově dospělí, stále řeší stejné problémy jako na gymnáziu - jak úspěšně prolézt ne zrovna jednoduchým studiem, a jak - to hlavně v případě Štěpána - sbalit krásnou sestřičku Jeskyňku (Adriana Tarábková)... Básnická trilogie (záměrně říkám trilogie, protože novodobé díly už nemají s původními (až na hlavní představitele) takřka nic společného) je jednou z klasik českého filmu, a i když se české televize po různu snaží tyto filmy divákovi znechutit jejich každoměsíčním opakování, stejně se jim to nepodaří. Tím čím si procházejí Štěpán s Kendym si prošel asi každý, proto je tento film mnohem srdcovější než ty ostatní. Kreatury vyučující na vysoké škole (dokonale ztvárněné třeba Janem Přeučilem či Zdeňkem Svěrákem) nejsou nikterak přehnané, i dlouho po revoluci a na žánrově odlišné škole (VUT) bych podobné typy nemusel nikterak dlouho hledat. Jo a koukám, že bych si měl trochu uspořádat pracovní stůl, řekl bych že Zajícova varianta Bronštejnovy metody bude to pravé :) (14.09.2010)