Ten dvanáctý

Nepochybuju o tom, že mají zástupci severských národů větší odolnost vůči nižším teplotám, zvlášť když mají tuhý kořínek a výcvik k tomu, ale přece jen…kámen úrazu tohoto filmu je hrdinova zdánlivá nesmrtelnost. Do jaké míry mu ji ještě budete věřit, nebo vůbec onomu tvrzení o pravdivosti (některé věci jdou hůře skousnout, ať už se tím „skutečným příběhem“ film ohání, jak chce, nejvíce mi asi v žaludku ležela ona „sněť“…snad jen proto, že nejsem vyučen v medicíně). Nicméně, i když jsem v předchozích řádcích spíš kritizoval, film jako takový mě navzdory výše zmíněnému dost bavil. Když odhlédnete od těch řekněme „problémových“ scén, jedná se o hodně intenzivní, surový zážitek, a i přestože víte, jak vše celé dopadne, napětí rozhodně nechybí a film vás vtáhne. To, že své „odehraje“ i norská příroda, je pochopitelně velká výhoda, ovšem snímek zdaleka nespoléhá jen na ni (ačkoliv některé záběry a scenérie byly opravdu úchvatné). Dávám trochu váhavé slušné 4*, kdo bude více „věřit“, může si i přihodit. (30.09.2018)

Strategické cíle v Norsku skupina sabotérů nezničila.  Přesto se přeživší dvanáctý muž z celé družiny vydává na neuvěřitelnou a strastiplnou cestu do neutrálního Švédska, protože jinak by dle jeho vlastních slov bylo všechno zbytečné. Všechno co a proč nebylo možné se prostě  schovat?  Manuál jak se stát symbolem odporu vůči zlovůli, jsem tedy trochu nepochopil, ale to je tak vždycky, když se snažím přijít na něco, čemu moc nerozumím.  Fantastická cesta Jana Baalsruda, srovnatelná s tou páně Gumpa, který se stal při svém přeběhu Ameriky našíř symbolem úplně všeho,  tak sice kapku postrádala  smysl, ale já opravdu nemám midichloriany hrdinů a se strachem si stříhám i nehty, natož pak prsty.   Nicméně potřebu hrdinů ani jejich existenci nijak nezpochybňuji celá tahle vyprávěnka funguje jako dobrodružný film vcelku bezvadně, byť se místy docela táhne. Sob v závěru pak dodal přesně ten pohádkový přívlastek, jaký si podobný patetický hrdinský epos zaslouží. Akorát tak na tři prsty... (13.08.2021)

Dostal som zhruba to čo som očakával - náckov, ktorý všetkých nekompromisne postrieľajú, dvanásteho muža, ktorému sú v pätách a tuhu mrazivý Nórsku zimu, s ktorej tuhne krv v žilách. Aj keď je to natočene skutočne pekne a drsne a aj keď mám ten žáner rád, nebavilo ma to toľko ako by som chcel. Prišlo mi to niekedy dosť zdĺhavé, naťahované a po čase už aj trošku nudné. Úvod fajn, tak isto aj záverečné prefíkané finále, ale prostredná časť, v ktorej sa moc toho nedeje je slabá a nemá ten správny náboj. 70% - 3* (10.05.2020)

Meresjev nebyl jediný tvrďák druhé světové. I Norové mají svého "opravdového člověka". Jeho anabáze do Švédska je ukázkou toho, co člověk dokáže vydržet. Zároveň samozřejmě i velkou poctou místním odbojářům. Nám Čechům se na takovou věc dívá poněkud empatičtěji skrze naší vlastní historickou zkušenost, jelikož náš odboj zaznamenal nepopiratelně největší úspěch proti nacistům zabitím Heydricha. Známe jaký teror dokáží nacisté rozpoutat, když za něčím jdou. Film je řemeslně zvládnutý a přes dlouhou stopáž nenudí. Závěrečný přechod hranice je zdařilou akcí. 80% (14.03.2020)

Snímek Den 12. mann do válečného žánru spadá pouze okrajově, jelikož hlavní prim zde hraje drama podle skutečných událostí "zabalené" do brutální a čarokrásné severské přírody. Příběh Jana Baalsruda se téměř v ničem neliší od pohnutého osudu Hugha Glasse, jehož příběh se většinovému publiku představil ve snímku "Revenant". Avšak narozdíl od něho musí Jan překonávat všudypřítomnou hrozbu strachu před nacisty a jisté smrti kulkou do hlavy. Snímek mimo tento neuvěřitelný příběh nabídne i skvělou kameru, což společně se soundtrackem a nádhernými norskými reáliemi činí z tohoto snímku vysoký nadprůměr, který mohu jen a jen doporučit. Výborná práce! PS: Nacistický šéf gestapa s mimikrami Jonathana Rhyse-Meyerse velmi potěšil! (19.05.2018)