Uf - oni jsou tady

Ota Koval, režisér netradiční Kaňky do pohádky a snad ještě divnějšího Kočičího prince, přišel i s touhle nudnou ... čímsi. Dětský film to nejspíš není, protože mu chybí jakákoliv poetika. Veselohra to taky není, protože zařazení do žánru komedie je jediný vtip, na který se lidé okolo něj zmohli. Pokud se tedy za humor nepovažuje těch pár mimózních scén a doslova úděsné herectví prakticky všech zúčastněných. (03.07.2020)

0% - Marně jsem v tom příběhu hledal něco, co by opravňovalo přidělit aspoň jednu hvězdičku. Ota Koval bývá považován za pojem dětského filmu, ale upřímně řečeno, jeho filmografie není příliš oslnivá. A když jsem zjistil, že autorem námětu a spoluautorem scénáře je ten samý člověk, co zplodil muzikál V peřině, přestal jsem se divit, že příběh nemá hlavu ani patu. Ale i děti si zaslouží smysluplný děj. (21.12.2016)

Já se docela pobavil. Z nápadu se sice dalo vytěžit o dost více, mnohé motivy jsem ani jako dospělý (nebo možná proto) nedokázal pochytit, ale ani tak není o vtipné momenty nouze. Film má navíc onu magickou lehkost klasických českých filmů pro děti a mládež ze 70. a 80. let. Zaujal především Tomáš, který si neoblomě došel za staršími výrostky, ať laskavě navalí prachy :-) (09.03.2023)

816. hodnocený film: Nebudu se opakovat když řeknu, že Compadre měl pravdu. Tohle je sračkovitej nářez a pokud se chce nudit trapnými filmy z komunisty prolezlého českosloveska, kápli jste na správnej film. Odpad to jistí a jenom k dokonalosti chybělo 5 rohlíků a půl kila bramborovýho salátu za 2,80 ,- Odpad! (09.01.2010)

Ale jo, asi chápu snahu udělat z toho hezký dětský film. Každý jsme si tehdy na něco hráli, něčemu věřili. tak proč by parta kluků ze Strahova nemohla věřit na ufouny? Bohužel to osmdesátkové zpracování bylo takové nemastné a neslané. A ty pokusy o poetično prostřednictvím té retro babičky s retro dědečkem a retro vnučkou, co se občas ve filmu mihnou... Zkrátka to moc nedrželo pohromadě. Ke všemu tohle je asi film, který ač český má nejvíce předabovaných herců. Při prvním pohledu na fešnou maminku jednoho z kluků, byť v osmdesátkovém outfitu jsem zbystřil. Safra odkud já tuhle krásku znám? A ona je to Jaroslava Schallerová, která v roce 1988 byla ve filmu už raritou, protože branži opustila. Takže v tomhle film docela zaujal.   Velmi mne překvapila ta školní učebna narvaná počítači. To bych tedy chtěl tehdy vidět takovou školu. V naší jeden byl. Didaktik - M. A to bylo vše :-)!  První pořádnou mašinu přinesl až táta z práce někdy v roce 1992. Notebook Halikan 386... A to bylo skutečně něco jak z vesmíru, když jsem se s tím někde ukázal! :-). Ota Koval rozhodně uměl točit lepší kousky, na kTaovou kaňku do pohádky se klidně podívám i dnes. Dávám tedy jen za  1 papírovou pozorovací bednu. * (27.10.2023)