Tátova volha

Jednu hvězdu za malebnou Smutného kameru (ale to se u šestinásobného držitele Českého lva v této disciplíně dalo očekávat) a jeden zábavně černohumorný dialog mezi někdejšími rivalkami v podání Balzerové a Cibulkové. Tolik k těm lepším věcem. A k těm horším... kde začít? Třeba v největší bolesti českého filmu, žánrové nevyhraněnosti. Chvilku se Tátova volha tváří jako antická tragédie (což podporuje tklivá klasická hudba), chvilku jako road movie, pak zas jako komedie... Postavy jsou jen načrtnuté figurky. Mužské role - všehovšudy dvě - jsou slabošské, ženské zase pouze karikatury na jednotlivé lidské typy. Slaboučký scénář předepisuje nějaké hraní jen Balzerové s Vilhelmovou, přičemž obě na mě působily, jako by je to ani nebavilo. Hlavní téma, jak si lidi vzájemně lžou, se v závěrečné katarzi odbude slovy "už mi nikdy nelži" a je hotovo. Hm. A humor za něco stojí, jen když sem tam (ale samozřejmě bezpečně a málo, aby se divák náhodou neurazil) sklouzne k trochu černějším tónům. No a ten product placement... ach jo. Já chápu, že u nás se bez něj peníze na film sehnat asi nedají, ale mně tak moc okatej PP prostě strašně vadí. Upřímně, to ať raději český film zajde na úbytě a zhyne, než aby se z něj stala hodinu a půl trvající reklama. A tam se přesně směřuje. (28.02.2018)

A nemanželský syn byl...zahradník? Vejdělek měl našlápnuto na nejlepší film své kariéry, konečně se vyhnul podbízivému komediálnímu šaškování, jaké provázelo jeho předchozí díla, a dal k dobru celkem nepříliš komediálně pojatý příběh matky s dcerou, které společně křižují v retro voze českou krajinu (a někdejší manželovy milenky a jednoho senilního kamaráda) za účelem nalezení stopy po nemanželském synovi, jehož existenci jejich milovaný manžel a táta v jedné osobě tajil, a nakonec si ji vzal do hrobu. Vejdělek rozehrává příjemný kousek, který jde odvážně proti proudu většiny současné kino produkce, je z něj totiž cítit nemalá retro vzpomínka na snímky předrevoluční, které nebyly určené jen pro jednu generaci diváků. A tudíž by prarodiče ocenili, když jim vnouče zaplatí lístek do kina. A ocenili by, že film je bude bavit dobrými dialogy, poutavou kamerou i typicky českými scenériemi. A v neposlední řadě jim komfort dopřejí kvalitní herecké akvizice. Paní Balzerová a paní Vilhelmová, jen se vzpírejte odpudivým seriálům typu Kryplovi (pan Postránecký nečetl scénář), Tátové na mrdu (paní Geislerová už podlehla) a dalším, a pečlivě si vybírejte scénáře, jako v tomto případě. Příběh je veden v perfektním rytmu, leporelo vedlejších postav je dokonalé, všechno šlape, až se to zadře v závěru. Vítr asi odvál zbytek scénáře, tedy přesně tu část, kterou se film končí. Sekvence, v níž Balzerová s Vilhelmovou odhalují legendu kolem levobočku, je napínavá a působivá jako nějaká detektivka, za poslední pětiletku jsem ničeho takového nebyl v českém filmu svědkem, jenže když je něco moc dokonalé, nekončí to už tak dokonale. Představte si dobře vystavěnou detektivku, z níž se ale nedozvíte kdo je vrah. Když to přeženu, tohle je něco podobného. Film závěr usekne a Volha mizí do pryč po udržované silnici za státní peníze, ačkoliv jako divák jsem si připadal tím nedomrlým zakončením nemálo ošizen. Dobrá, jsou tací diváci, co nedají dopustit na Účastníky zájezdu, určitá sorta nepohrdne Romingem, ženy v menopauze prubnou Ženy v pokušení, český senior pomyslně nasedne do starého vozu a nechá se unášet laskavým a dojemným cestováním po vlasti. A skutečnost, že to nemá dobré zakončení, třeba přehlédne. 7/10 (13.09.2018)

Průběžné poznámky: Nějak nedokážu spolknout, jak jsou všichni furt v pohodě. Objíždění bývalých milenek otce a manžela, a milenky jsou děsné kamarádky mamky, to mi přijde zvláštní. Opět je to celé postavené na premise - nevěra je lék, je dobrá, utužuje manželství. No to nevím. Slušná kamera a drobnější vtípky v druhém plánu (ryčný klavír vzbudí důchodce doposud pospávajícího v pozadí). Celkově mi to připomíná kombinaci Zlomených květů a Než si pro nás přijde. Ty vole, představte si, jak v nějakém filmu Indiana Jones hledá nějakou vzácnou relikvii, a nakonec si stoupne před nějaké dveře, řekne, že relikvie je za nimi - a tím film skončí. Tady hledají bráchu/syna, maminka přednese naprosto neuvěřitelnou zpověď, která popírá dosavadní viděné, získají adresu, sednou holky do auta - a konec? Jinak fakt nechápu holku, která se chce rozvést s manželem, který se o ni během nemoci den co den staral, protože je šedivý a nudný. O to snad ženským celou dobu jde, ne, mít milujícího a pečujícího manžela? A když ho mají, je nudný a šedý a ony by rády letěly někam dál a výš na vlnách romantiky? Navíc ani tenhle problém není dořešen. Spousta krásných záběrů, hezké lokace a místa, i docela slušné herecké výkony, kamera skvělá, ale tím tématem, nedořečeností a falešným sentimentem o ničem, pokřivenými pohledy na vztahy si mne film nijak nezískal. (28.03.2019)

"Nemám přeci jen zapnout tu navigaci ??" - "To víš, že jo !! Aby mě tu komandoval ještě někdo.." ;) Typický Vejdělek !! Slušný vypravěč vyšších tvůrčích ambicí nemaje.. I ta Volha zůstala zcela jako falešná stopa nevyužita.. Herecky v podstatě výtečné, leč jak poznamenala Tatiana, poněkud sešněrované a prázdné.. Souhlasím s váženým přítelem Gilmourem, že když dva dělají totéž, Jimmy Jarmusch si diváka nekupuje růžema z pouti.. (12.10.2018)

Čekal jsem víc. Film nedokázal vyvolat upřímné emoce, a dokonce ani nedojal a ani nepobavil. Když už nic, tak jsem teda fakt čekal, že se alespoň zasměju, ale přišlo mi, že se o to vlastně snímek ani moc nesnaží, protože nabídl jen pár načančaných vtípků, které sice nebyly vyloženě trapné, ale vtipné už vůbec ne. Je to takovej ten typicky jednoduchý až vyumělkovaný film hnaný do lehce kýčovitých situací (paruka spadne do rybníka, dcerka s matkou oblečou strašáka a vinař se zlobí, matka neumí řídit a čtyři auta za ní troubí), který však na druhou stranu nejenže neurazí, ale svým způsobem se na něj docela dobře kouká a fajn plyne. A obzvlášť Tátova volha se navíc může opřít o filmařské kvality, především co se hereckých výkonů a kamery týče. Celkově je to však bohužel jen velmi lehce nadprůměrná jednohubka, která nepřináší ani špetku invence. (17.03.2018)