Kagemuša

7/10 Udelal jsem si zacatek roku s Kurosawou a nebyla to spatna volba - i kdyz... mohlo to byt i lepsejsi - nektere zabery by mohly byt kratsi a nektere tam nemusely byt vubec ale jinak nemam moc co vytknout - takove to bylo pekne Peckinpahovske - temer bez bab, zato se spostou krwe, skvelou vypravou/kostymy, zajimavym lec ne uplne vyuzitym nametem a pro me misty nepochopitelnou asijskou mentalitou. (03.01.2008)

Další z řady výborných Kurosawových filmů. Pomalé tempo vyprávění dává šanci se do filmu opravdu zabrat a zamyslet se nad ním. (21.06.2008)

Zaokrouhlím nahoru a dám čtyři, ale mělo se víc stříhat. Kdyby to Kurosawa sestříhal na nějakých 120 minut, tak by se mi to líbilo víc. Takto to chvílemi ztrácelo tempo, 180 minut je příliš. Výborná je ovšem hudba a výprava. (24.06.2016)

Pravda je, že by se hlavně druhá polovina filmu mohla zkrátit. Takhle musím dát bohužel "jen" 4*, protože některé záběry se skutečně mohly vynechat. (30.04.2007)

ocenenia : Oscar 1981 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1980 - Zlatá Palma (spolu s filmom "All That Jazz") (01.02.2012)

Můj oblíbený( to by jeden neřek,co?) .V mé TOPce není jen proto,že se mi zatím vymyká mimo jakékoli žebříčky. (03.05.2009)

Moj prvy Akira Kurosawa. Ako namet o bojoch vo feudalnom Japonsku 16. storocia fajn, aj dvojnici sa tu vyskytnu. Kurosawa vedel rezirovat, ale na mna to ma az sialenu dlzku 155 min. Zostrihat, par dialogov vypustit, a hned by som siel vyssie. 85 % (12.10.2013)

Akira Kurosawa ma znova zabavil svojím trojhodinovým "eposom". Vo filme je obrovské množstvo symboliky a skrytá je aj vojenská taktika. Kurosawa nepotrebuje ukazovať nejaké veľké armádne súboje o to mu vôbec nejde. Na konci skôr ukazuje krutosť vojny. Je režisérom, ktorému nejde v prvom rade o to, aby zaujal akciou, ale skôr celkovým vyznením príbehu. Film udržuje človeka v napätí lebo ten čaká určitý zlom v chovaní panovníka. Lenže Kurosawa ako vždy nerobí nič tak ako by divák čakal a ide si vlastnou tŕnistou cestou. Tacuja Nakadai podal výborný výkon a jeho potenciál bol naplno využitý. Dĺžka filmu vôbec neprekáža skôr čím sa viac blížil koniec som chcel toho vidieť viac a viac. "Hora sa nikdy nemôže pohnúť". Odporúčam nad týmto filmom porozmýšlať. (26.05.2015)

Kurosawa sa nezaprie, ale nie každému to sadne. (17.07.2013)

Kagemuša je monumentálním filmovým počinem slavného Japonce v jeho pokročilejším věku. Síla efektu obrazového opojení výrazně převažuje nad prožitkem. Intimnost obrazových kompozic se předkládá s obřadní vznešeností a girlandou fanfár, masívnost je přesycena sebestřednou žranicí, tvůrce je uchvácen odhalením okamžiku zásadního pohybu naplnění velkolepého osudu vyvolených. Choreografie je formována disciplínou, hemžení a strnulost přesvědčení vlastního vědomí o důležitosti vytváření dějinných milníků se nadřazuje nad ducha zemřelého. Nehmotný stín se odváží dotknout se hmotnosti, přesvědčení není rozhodující. Očištění je rozprášeno v mukách marnivosti. Hlavním symbolem opulentní podívané je Šingen Takeda, jeden z nejmocnějších pánů středního Japonska 16. století, a jeho zprvu nesmělý stín a loutka osudu Kagemuša (zajímavý Tacuja Nakadai). Stín se učí životu vyvoleného, jednota klanu je nestabilní ve ctižádostivosti jednotlivců s pocitem ublíženosti. K výrazným postavám patří Šingenův bratr Nobukado Takeda (sympatický Cutomu Jamazaki), pravá ruka důvěryhodnosti mystifikující lahůdky. Zájem rodu je nade vším. Nejzahořklejší postavou je Kacujori Takeda (snaživý Keniči Hagiwara), Šingenův nejstarší syn, přehlédnutý v dědickém nástupnictví. Uraženost se nevzdává vlastních cílů. K výraznějším patří také hlavní generál rodu Takeda Masakage Jamagata (Hidedži Ótaki), hlavní autorita politických a vojenských kroků mocného rodu. Z dalších rolí: hlavní ochránce Kagemuši na cestě za světlem Sohačiro Cučija (Džinpači Nezu), mladý, schopný a ctižádostivý Šingenův mocenský rival Nobunaga Oda (Daisuke Rjú), Nobunagův věrný spojenec Iejasu Tokugawa (Masajuki Jui), přední generálové rodu Takeda Nobufusa Baba (Hideo Murota) a Masatojo Naito (Takajuki Šiho), další Šingenův zatvrzelý mocenský soupeř Kenšin Uesugi (Eiiči Kanakubo), či Šingenův rozmazlovaný vnouček a preferovaný dědic trůnu Takemaru (Kota Jui). Kagemuša je efektní vizuální podívaná samurajské odvahy a rituální obřadnosti. Efekt je upřednostněn i umocněn patetickým výrazem. Fanoušci jsou nadšeni, ostatní se přizpůsobí. (14.12.2018)

Nuda k posrání #145. Viz Osvícení. 10% (20.10.2022)

38. Zlatý Glóbus za rok 1980 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Japonsko (25.12.2008)

Dvojník v sobě nese to nejlepší z tvorby pana Kurosawy. Vizuálnost Rana a Děrsu Uzala. Hloubku Rašomona a Rudovouse. Spád Sedmi samurajů. Dokonalé. (22.12.2009)

Marně jsem doufal v pořádnou bojovou akci kde budou lítat končetiny vzduchem ale nakonec to docela rychle uteklo. (09.01.2013)

Fúha, začiatok bol dost nudný a film sa konečne rozbehne až od príchodu kniežata-dvojníka domov. Stredná čast je výborná, ale koniec opäť sklzne do nudy. Bojové scény filmu nesvedčia, i ked ich spracovanie je velmi dobré. Celkové spracovanie však pokrivkáva. Samotný zpomalený" koniec, ako to povedať, bol skoro des. Nakadai však troj-roli vynikal. Hodnotenie: 70% (04.06.2013)

Geniální barevná čmáranice, úchvatné kostými, spousty prachu a mhly, západy slunce, soumrak a dlouhé stíny. Kagemusha není ani tak typický válečný film s řadou bitev jako je tomu např. v Ran, spíš se zaměřuje na boj planoucí uvnitř člověka. Tatsuya Nakadai je výborný herec, ale některé scény-snová pasáž- působily trochu teatrálně. Vůbec je to zajímavá představa, hrát dvojroli kde druhá postava je dvojníkem té první. Pro mě osobně ..nezapomenutelný zážitek (02.05.2006)

S Kagemušou definitivně vzala za své moje někdejší proklatě zjednodušená představa, že Kurosawa v začátcích kariéry pevně vězel v japonských kořenech a pak se postupně „pozápadňoval“ – tady si za americké peníze natočil jeden ze svých nejjaponštějších filmů, silně odkazující na historii, tradice, divadlo nó/kabuki etc., což sice působí trochu nepřístupným, ale zároveň v té důslednosti, ukázněné práci s barvami apod. povznášejícím, harmonickým dojmem. Na rozdíl od pozdějšího a za mě přeceňovaného Ranu se Kagemuša mezi pompézně inscenovanými bitevními scénami, osudy národů a vladařskými eskapádami dotýká i komornějších témat, která mě osobně oslovují víc – třeba toho, co vlastně dělá z konkrétního člověka jedinečnou lidskou bytost. A moc mě potěšilo, jak málo je tu očekávatelných příběhových klišé – žádné „podceňovaný nýmand všechny překvapí, získá si všeobecný respekt, ale nakonec podlehne intrikám“, vždycky se v pravou chvíli ukročí stranou a do větší hloubky. Zralý, silný, mnohovrstevnatý kousek, i když už ne tak omračující a vlivný jako Kurosawovy největší „klasiky“. (01.12.2017)

Kagemuša, stín bojovníka, někdy také uváděn pod názvem Dvojník. Kurosawův film, ve kterém sledujeme téměř epickým způsobem proměnu bezvýznamného zlodějíčka v důstojnou osobu císaře jednoho japonského rodu. Přestože je pro něj z počátku nesmírně těžké se do nové role vžít, je pro něj na konci ještě těžší se jí vzdát. Velkolepé scény, které v japonském filmu nemají obdoby, spolykaly tolik rozpočtu, že Kurosawa musel o peníze žádat dokonce i u svých obdivovatelů. Kagemušu osobně považuji za Kurosawův nejpůsobivější film. (14.01.2006)

Větší část filmu se zabývá právě Šingenovým dvojníkem, který se musí naučit vystupovat tak, aby nebyl od originálu k rozeznání. Daří se mu to velmi dobře, avšak jediný, koho neobalamutí hned na poprvé, je malé dítě. To jediné cítí pravdu, avšak později i ono uvěří a nového strýce si velmi zamiluje. Všichni se k novému vládci chovají s úctou, která také působí velmi důvěryhodně. Vypadá to, že si navzájem skutečně všichni přirostli k srdci, což je ale vyvráceno ve chvíli, kdy je lež odhalena a dvojník je bez úcty vyhnán jako obyčejný zloděj a předchozí roky jako by ani neexistovaly. (22.05.2015)

Bezesporu úchvatná podívaná na vnitřně rozvrácené feudální Japonsko v 16. století. Jeden z nejlepších historických velkofilmů, který jsem měl možnost vidět. (24.11.2009)