Sanjuro

První Kurosawův samurajský film, který jsem viděl. Naivnější a statičtější, než jsem čekal, v celé filmu se střídají prakticky jen 3 prostředí - interiér, ulice a zahrada. Rozhodně nejde o akci, spíše o cynické vystupování Toshira Mifuneho s občasnými bonmoty a snaha přechytračit nepřítele léčkami, které jsou stokrát provařené... Nudě zabraňuje charizma hlavního představitele, jemný humor a stoprocentní využití širokoúhlého obrazu. (26.04.2006)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)

Na samurajského Kurosawu ma prekvapila striedma dĺžka ktorá má v sebe zahrnutú niečo cez hodinu a pól. Nie som zástancom ani dlhých ani krátkych ale tu som normálne čakal že pôjde o trojhodinový opus. Vytknúť tomuto filmu nejde asi nič. Možno pri závere trocha komornejšia bitka v dome Kamélií avšak záverečný duel to všetko zachraňuje. Ten bol totiž tak atmosferický, tak nečakaný. tak brutálny že som si to musel pretočiť niekoľko krát. Jeden s najlepších záberov bez strihu aký som kedy videl. Kurosawa bol šibal. Inteligentní scenár plný dôvtipnosti a prefíkanosti zrežíroval tak že tomu pochopil určite hocijaký Japonský robotník 60 rokov. Pritom príbeh nestratil na údernosti nič. Spracovať to do takejto formy bolo geniálne ale určite náročné.. Aj keď prvá časť Yojimbo ma svojou originálnosťou a myšlienkou bavila viac, tu sa dočkáme napríklad viac filozofovania ktoré tiež nie je na zahodenie. Takže sa to u mňa kvalitou vyrovná. 5* (13.08.2014)

Na film od A.Kurosawi jsem byl dost zvědavej. A co jsem zjistil? Jednoduchý schéma - osamělý samuraj pomáhá slabým (a hloupým), trocha humoru v dialozích, boj proti (všemi mastmi) mazanýmu nepříteli a dobro by mělo zvítězit nad zlem. Hodně dialogů a vyprávění (nijak zvlášť nenudilo), odehrávající se v těch jejich barácích nebo před nimi. Japončíci se chovají ve filmu jako idioti stejně v roce 1962 jako dnes. Nechybí trocha moralizování a spousta mouder. Třeba, že dobrej meč má zůstat v pochvě.... Charismatickej T.Mifune a zajímavý finále - vlastně typicky samurajský. (05.06.2006)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)