Zlý chlap spí dobře

PĚT NA STOLE V JAPONSKÝCH. Velmi aktuální film, jakoby někdo zfilmoval pozadí některé z nedávných českých korupčních afér (nebo že by se na světě, ať už kdekoliv, zase tolik za těch více než 45 let od vzniku filmu nezměnilo?). Do detailů vypilovaný příběh o korupci, jejím zametání, smutné neprůstřelnosti lotrů a o pomstě v poválečném Japonsku připomíná Shakespearova 'Hamleta' a Dumasova 'Hraběte Monte Christa'. Toširo Mifune zde vystupuje zase v jiné roli, než na jakou jsme zvyklí z Kurosawových samurajských filmů (a není to jen tím, že je tentokrát oholený). Za srdce vás jistě chytne melodie, kterou si průběžně pohvizduje a jež přešla i do hudby v pozadí filmu. Tradiční optimistický závěr, přes všechno důvěřující v lidskost, na který jsem si u Kurosawy zvykl a jeho filmy i díky němu zamiloval, je tentokrát dost hořký. (12.01.2007)

Samozrejme, jedným z neodškriepiteľným faktom, prečo Kurosawa bol na západe prijatý najvľúdnejšie pre svoje schopnosti z ostatných japonských režisérov, bol aj jeho západne príťažlivejší spôsob rozprávania východných príbehov. Demaskoval skôr motívy a pohnútky postáv, s ktorým sa západný človek vedel individualisticky lepšie stotožniť, ale stále si uchovával silný rukopis na to, aby ostal nezávislý. V Zlý chlap spí dobre využil hneď niekoľko netypických formálnych vychytávok: umele svetlo (podobný vo Felliniho Sladkom živote), hĺbka obrazu rozpoznateľná z amerických noirov, či shakespearovský námet, z ktorého v celku neobyčajne a nepozorovane vychádzal. Ale dodal mu opäť trochu inší rozmer, zápletka je náročná na okamžité pochopenie a postavy ťažšie "vcucnete". Strieda sa tu typická nátura expresívnosti, spoločenského rozvratu, široké pole mimiky a sklesnutých tvárí atď. Ale akosi som nevstrebal majstrovo dno síl a jeho zámer natoľko, ako v podaktorých jeho dielach, ktoré považujem jednak za vrchol kinematografie (zbytočné všetko menovať), alebo za silno osobné (Dersu). (13.02.2016)

Zpočátku jsem se velmi špatně orientovala ve změti postav, které konaly dle nevysvětlených pravidel. Po hodině se začal příběh konečně rozplétat a Kurosawa zasvětil i diváka do tajů velké korupční aféry. A pak již to začal být tradiční Kurosawa, který lapil diváka do svých tenat a až do závěrečných titulků ho odmítl pustit. Škoda jen toho zdlouhavého a velmi komplikovaného začátku. (02.11.2014)

Povojnová chladná a agresívna dráma z vysokých miest japonského biznisu. Všetko sa točí okolo vyšetrovania rozsiahlej korupcie, oveľa väčší priestor však dostáva tajomný muž, ktorý hľadá svoju pomstu. Toshiró Mifune, ako dvorný Kurosawov herec, je diabolsky temný a neúprosný, jeho hamletovsky poňatá postava je excelentná. Skvelý film, vynikajúca kamera a dynamická hudba, tak typická pre 60-te roky. (26.05.2020)

Téma tohoto skvělého filmu (i když uznávám, že nikoliv Kurosawova nejlepšího) je nanejvýš závažné. Podobně jako Stevensovo Místo na výsluní či Allenovy Zločiny a poklesky se ptá: Existují lidé bez svědomí? Existují lidé, kteří páchají nejhorší představitelné zločiny, a přitom jsou dokonale šťastní a spokojení? Dostojevský a Shakespeare se domnívali, že vědomí viny nakonec člověka dřív nebo později dostihne a zločinec si podvědomě začne přát, aby byl potrestán. Jenže to neplatí zdaleka u každého. Takový Reinhard Heydrich (jako extrémní příklad) byl velice kultivovaný, inteligentní muž, který nade vše miloval svoji rodinu a měl vyvinutý smysl pro čest. Přesto byl masový vrah. A spal dobře. (31.10.2006)