Nightmare Cinema

Úplne pohodová antológia, síce s naozaj dosť slabým rámcovým príbehom, ale zase na druhej strane mi to vynahradili jednotlivé segmenty, ktoré sú podľa mňa dostatočne zábavné a kvalitatívne rozhodne vyššie, ako ich hodnotí kolega podo mnou. Prvá lesná vyvraždovačka s prvkami sci-fi zaujala kvalitným gore a dostatočnou akciou (80%), druhá o vtipnom plastickom chirurgovi kvalitnými maskami a pointou (70%), tretia je nenáročná splatterová vyvražďovačka deciek, čiže super, opäť krv a gore, to je moje (80%), štvrtá čiernobiela mi síce úplne nesadla, ale ženská potulujúca sa po špinavých chodbách a vidiaca znetvorených ľudí má taktiež niečo do seba. Prišlo mi to síce menej napínavé, ale dejovo celkom zaujímavé (65%). Posledná - kvalitka. Hra na mačku a myš medzi zabijakom a faganom po nemocničných chodbách v spoločnosti duchov. (80%). Nie že by som sa z tohto filmu išiel pototo, ale vo väčšine súčasných poviedkových hororov je sledovateľných iba minimum / menšia časť / polovica (veľmi zriedka väčšina) poviedok. Tuto to neplatí, a všetci režiséri do jedného odviedli slušnú robotu. Áno, je to podobné ako podarený starší Trapped Ashes, a hodnotím preto rovnako. (21.06.2019)

Další vydařený povídkoví horor ve kterém osudy náhodných lidí důmyslně prováže Mickey Rourke ve svém kině. Je velice těžké film hodnotit jako celek a tak ohodnotím každou povídku zvlášť, ale s celkem jsem velmi spokojený a již vím, že to budou čtyři hvězdy. Na rozjezd tu máme horor parodii na slashery a podobné vyvražďovačky od režiséra (Alejandra Brugués) o kterém dnes slyším prvně. A připravil si velice dobrý příběh se zajímavým motivem, spoustou krve a velice vtipnými prvky. Celé dílo by mne asi tolik nebavilo, ale jako kraťas je zcela ideální a tak dávám 80%. Následovala povídka již od známějšího rožiséra (Joe Dante) a ten svůj příběh zpracoval ještě lépe. Dílo již není pouhou komedií, ale má skvělou atmosféru a jde z něj dokonce stach. Konec diváka donutí k zamyšlení zda té dívce přecijen nechtěli skutečně pomoci, jestli náhodou není její přítel ujetý na nestvůry a nebo ji chtěli obrat takříkajíc o materiál a odhodit? 86%. Třetí povídka (Rjúhei Kitamury) byla o něco slabší na způsob vymítání ďábla, kde příliš nefungovaly strašidelné prvky a zafungovaly až prvky komediální, ve kterých kněz seřezal malá děcka mečem. Závěrečná scéna byla také uspokojivá, ale přesto to stačí pouze na 60%. Následná černobílá epizoda od nejlepšího režiséra z této pětice (David Slade) se mi zprvu moc líbila. Bohužel však nakonec příliš nezapůsobila, což si vysvětluji přehannými očekáváními a také, protože jsem od ní čekal mnohem lepší vysvětlení zápletky Proto jsem nebyl s otevřeným koncem příliš spokojený 55%. To nejlepší přišlo na nakonec (Mick Garris). Duchařina ve stylu Šestý Smysl kombinovaná s naháněčkou se zabijákem po nemocnici. 90% Na závěr už jen uvaděč doplní nezbytné a propojí tak nápaditě příběhy všech, co běží na pozadí a konec. PS: Velice se mi líbí různorodost každého povídky. 74% (31.08.2021)

Očekávaná antologie je nakonec pouze průměrem. První povídka od Alejandra Brugués ( Juan de los Muertos) je parodií na kempové slashery a zaujme poctivým Gore, slušnými maskami a nečekaným vyústěním, avšak zamrzí ochotnické herecké výkony, dialogy trhající uši a vcelku velká naivita. 60% Druhá povídka je od Joe Dante ( Gremlins), která je nečekaně nejlepší. Pojednává o zvráceném plastickém chirurgovi, kterého si objedná snoubenec pro svou snoubenku, aby ji spravil tvář. Skvělé masky, dostatek napětí a slušná pointa. 75% Třetí povídka od Rjúhei Kitamury (Půlnoční vlak). Splatter v katolické škole s posedlými dětmi. Slušné gore, sexy jeptiška. ale opět to kazí nepřesvědčivé herecké výkony a je to poměrně dost přehnané. 60% Čtvrtá povídka je od Davida Sladea ( 30 dní dlouhá noc) a je překvapivě nejslabší. Je černobílá a pojednává o ženě, která se bloumá po chodbách a vidí znetvořené lidi. Opět slušné masky, ale velmi nezáživné a poměrně nudné. 50% Pátá povídka je od Micka Garrisse ( Sleepwalkers) naháněčka v prostorách nemocnice, kde psychopat jde po malém chlapci, který zároveň vidí mrtvé. Zřejmě druhá nejlepší povídka s dostatkem napětí a porcí násilí. 65% Ve výsledku spíš zklamání. Rozhodně potěší Gore, které se objevuje takřka v každé povídce, ale je to velmi špatně a nepřesvědčivě zahráno a background story taky za moc nestojí. Dalo se, ale vzhledem k výběru režisérům se z toho dalo vytřískat víc. 60% (21.06.2019)

Zatímco jiné hororové antologie působí rozpačitě, protože kvalita jejich segmentů je nevyrovnaná, Nightmare Cinema působí rozpačitě spíše proto, že všechny její části balancují kolem úplného průměru. Co ovšem film stahuje dolů, je rámcový příběh The Projectionist (Mick Garris): Děsivý promítač (Mickey Rourke) láká do svého kina (ne)náhodné kolemjdoucí. Tento námět působí jen jako nezbytná omáčka, která má zaštítit jinak nesouvislé příběhy a která absolutně postrádá jakoukoliv jinou myšlenku, což ve finále pro diváka působí jako zklamání - 30%. Další jednotlivé segmenty jsou: The Thing in the Woods (Alejandro Brugués): Úmyslně překombinovaná a odlehčená parodie na „kempové/chatové“ slashery, která ale působí mírně nesoustředěně a které by sedla ještě notnější dávka humoru, přesto koukatelná zábava - 55%. Mirari (Joe Dante): Jednoduchá povídka s jasným poselstvím „plastika je zlo“. V roli démonicky milého plastického chirurga září charismatický Richard Chamberlain a Danteho schopná režie přináší zřejmě nejpovedenější segment - 60%. Mashit (Ryûhei Kitamura): Řádění démona v katolické škole a masakrování posedlých dětí. Prvoplánově krvavá blbina s poměrně špatnými výkony dětských herců - 40%. This Way to Egress (David Slade): Vizuálně nejzajímavější část, v níž je hlavní hrdinka postižena jakousi poruchou, kvůli níž vnímá své okolí děsivě deformovaně. Být tento černobílý segment o něco sofistikovanější, byl by rozhodně highlightem filmu - 60%. Dead (Mick Garris): Postřelený chlapec po několika minutách klinické smrti začíná v prostorách nemocnice vidět mrtvé, což ovšem pro příběh nemá skoro žádný přínos, protože kluk bude muset bojovat se střelcem, který ho přišel dodělat. Tak trochu mix Šestého smyslu a Hráčů se smrtí bez jakékoliv přidané hodnoty - 40%. Celkově by pak Nightmare Cinema sedlo ještě víc odlehčení a humoru, některé segmenty se zbytečně berou až moc vážně. Tematicky podobné Trapped Ashes jsem si užil o kousíček víc. [Sitges 2018] (15.10.2018)

Jedna trápna pičovina strieda druhú a ja strácam dve hodiny života na tom, aby som zistil, že kedysi nádejní hororoví tvorcovia stratili svoje kúzlo. Nemienim však strácať ďalšie minúty tým, aby som to tu vycifril na desatinné percentá a odmocnil overálnym príbehom ako poniektorí tunajší kurzoví špecialisti. Nečakal som, že by v dnešnej dobe ešte dokázala vzniknúť dobrá hororová antológia, ale toto ... nemám slov. (23.06.2019)