Nocturama

Velká stylovka! Nechal jsem se prostě totálně vtáhnout a pohltit. V současné době výbušné téma, sorry za pun, zpracované až předvádivým způsobem evidentně sebejistým a sebevědomým filmařem. Do hloubky to nejde, což bude řada lidí kritizovat, ale já v tomto případě vůbec nemám potřebu. Mimochodem geneze projektu spadá do doby před událostmi, které to tak moc připomíná, takže žádné zneužívání tragédie k umělecké exhibici. Kulisa mnoha známých pařížských míst pak pro mne ryze osobním bonusem. (03.02.2017)

Úctyhodný pokus vykresliť labyrint duševného vesmíru protagonistov, ktorí zosnovali teroristický útok na francúzsku metropolu. Je to samozrejme z určitého hľadiska groteskné, všetká tá zoskupenosť v obchodnom dome, ktorá je pre nich najnebezpečnejšia (po čine) a pritom ich teroristický útok bol tak prefíkaný a prepracovaný, že by sa zato nemuseli "hanbiť" ani tajné služby pri vyvolávaní prevratu v krajinách tretieho sveta. Nocturama je ale štýlová jazda, ktorá chvíľkami preskupuje surový realizmus s improvizačnou podivnosťou. Tvorcovia ma akoby vyviedli z omylu, že najstresujúcejšia a najdlhšie trvajúca pasáž je pri útoku prípravná, ale práve noc po jej uskutočnení. Výborné vizuálne kulisy a pravidelný slučkový rytmus sa vám vpije do mysle s neopakovateľnou gráciou a hĺbkou prežitku. (06.01.2019)

Na úvod je třeba říct, že v Cannes jsou pěkný moče a nyní můžeme k filmu. Dlouhé kamerové jízdy, mlčenlivé postavy, nevyřčené motivace a jen nárazově definované postavy napovídají, že Bonello pracuje se záměrnou odtažitostí, aby vytvořil neuchopitelnou a obecněji aplikovatelnou, bezútěšnou společenskou reflexi. A v určitých aspektech mu to vychází, protože ono odhadování motivací, nemilosrdné chování postav, hermetická klaustrofobie figurínového obchodního centra i problematický policejní zákrok v závěru nepříjemně provokuje a vzbuzuje otázky. Problém však není primárně v tom, že na ně není ochotný odpovídat, a to ani mimo rámec filmu, ale to, že nepochopil, že natáčí čistý thriller a ten, chtě nechtě, má svá pravidla, aby dokázal mít patřičný náraz. Zatímco v mnoha úsecích Nocturama může připomínat Van Santova Elephanta (který je však ve své kategorii "film prostor" někde jinde), tak spíše dojíždí na to samé, co loňská jednozáběrová manýra Victoria, a tedy to, že není schopný nebo ochotný využívat formálních zkratek. Victoria měla ten problém, že prostě musela být jednozáběrová, takže se s tím nedalo moc co dělat, Nocturama se takto rozhodla dobrovolně a proto jakkoli film má veškeré thrillerové propozice (film se odehrává během několika hodin, postavy jsou vytrženy ze svého světa, jednají extrémně a zejména lidsky chybují a nechovají se racionálně, což je vzhledem k situaci ale pochopitelné), odmítá tento žánr přijmout, asi, aby se ve svých očích nedevalvoval. Tím se z něj však často stává nabubřelá nuda s iritujícími protagonisty, kde se není koho a čeho zachytit. (01.08.2017)

... takže pamatujte, děti, terorista klidně, ale za žádnou cenu nepřítel státu! --- Přesně takovou svůdnou podivnost jsem si od Nocturamy sliboval. Všechny tři pasáže, na který se dá film celkem úhledně rozdělit, mají svý zvláštní kouzlo; Dannyho parťáci na úvod, absurdní skoro-až-komedie na zaplácnutí času v prázdnym obchoďáku, a konečně ryzí mučírna... právě za ten třetí element potom dávám trochu benevolentní a vrchovatě masochistickou pátou hvězdu. Pořád to rozdýchávám. [19. Festival francouzského filmu] (26.11.2016)

Čím méně se vysvětluje proč, tím lépe to funguje. První čtvrthodina, která opisuje nesrozumitelné trajektorie, je mistrovská. Mezihra s pokusy filozofovat slabší. Druhá půlka v obchodním domě nevyrovnaná, ale jako čistý eskapismus bez racionálních vysvětlení, proč ne. Bonello natočil Slona v Úsvitu mrtvých, bohužel mu do toho vlezla zlá realita a Paříž skutečně vzplála. Nocturama toho moc neřekne, ale dovede zapůsobit. Je to taková hermeticky uzavřená nádoba, v níž je každá revolta marná, každý plán nedomyšlený a každý exit vede zpátky do té samé místnosti. V tom je její síla i slabost. Nablýskaná noční můra o světě, který má nadbytek i nedostatek zároveň. Natočit to rok po London Riots, je z Bertranda generační vizionář. Takhle jenom stylový poeta, který přišel pozdě. (21.11.2016)