Rozum a cit

„Rozum a cit” pojednáva o vskutku turbulentných medziľudských vzťahoch niekoľkých kľúčových postáv, kedy v podstate centrom celého diania sú najmä chudobnejšie sestry Dashwoodové, no o to sú bohatšie na duchu, t. j. Elinor a Marianne, keď tretej (najmladšej) Margaret, sa budú junáci dvoriť až neskoršie, čiže namiesto toho si radšej môže ísť rovno študovať atlas od Edwarda Ferrarsa, keďže na lásku má ešte nejaký ten čas pomýšľať, čo sa ale vôbec nedá povedať o jej starších súrodenkyňách, ktoré sú v tom namočené až po uši, pričom, dá sa súčasne podotknúť i to, že sa väčšinou pohybujú po (na)ozaj tenkom ľade ? Na margo dodávam, že "dynastia Dashwoodovcov" , je o čosi viac rozšírená na rozsiahlom území, a tak to chvíľu zrejme (po)trvá, pokým sa u nich všetkých začnete lepšie orientovať, aspoň ja osobne som to tak i bezprostredne vnímal, čo inak mierne povedané, považujem za rušivý charakter, ale nielen iba to. Tých negatívnych vlastností má tento sentimentálny film → asi viacej, keď ma akurát napadajú hneď tie zo samého úvodu, ktoré mi naznačujú, že réžia bola zo začiatku trošku roztržitá, čomu akosi nepomáhala ani účasť → britskej, hereckej smotánky, no našťastie sa to neskôr už konečne ustálilo, kedy som bol priam zvedavý na to, ako sa pomery našich hrdinov vlastne nakoniec vykryštalizujú ? Síce neprezradím, kto s kým si myslí, že chodí, alebo by chodiť vari chcel, no postupom času na všetko postupne sami prídete, keď si dovolím tvrdiť, že sa chystá i nejedno to prekvapenie, a tak až do záverečných tituliek, budete netrpezlivo očakávať vývoj udalostí, ktoré sa snáď nasmerujú na tú najsprávnejšiu koľaj. Som si tým mimochodom stopercentne istý, ale i napriek tomu som mal asi celkovo väčšie očakávania zo snímku, ktorý je ovenčený mnohými oceneniami, než napokon to, čo sa mi dostalo na podnos... ? (18.09.2021)

Jane Austenovú som nebola schopná čítať a pravdepodobne to už nikdy neskúsim. No vydarene sfilmovaná kostýmovka so skvelým hereckým obsadením je tá forma Jane Austenovej, ktorá sa mi páčila. Citlivo, takmer až psychologicky nasnímaný príbeh, ktorého morálka je už síce zastaraná, ale zápletka sa nemení po storočia. (21.03.2006)

Není to paradox, že se o jednu z největších osobností anglické literatury začne člověk zajímat po zhlédnutí jednoho dílu neméně významného britského sitcomu? Dost možná je, ale nic to nemění na faktu, že Jane Austenová byla skutečně talentovaná žena. Typově perfektní obsazení, (na 36 let neuvěřitelně mladě vypadající) Emmou Thompsonovou počínaje a Alanem Rickmanem konče, je hlavním pilířem když už ne citu, tak alespoň rozumu, který mi velí říct, že tady vzniklo něco, co lze spojením "skvělá podívaná" označit jen velmi eufemisticky. Je to totiž něco víc - je to zážitek nad jiné příjemný. 90% (05.09.2005)

Anglie na počátku 19. století zobrazena působivě. Pěkný romantický příběh; závěrečný happy end v podobě dvojité svatby a rozpačitého pohledu toho vzadu – Willoughbyho v podání Hugh Granta - si obě hlavní hrdinky za svá martyria s láskou zaslouží. Kate Winstet jde za láskou stejně odhodlaně jako v TitanikuJ A kontrastní jsou ty klevety příbuzných. Vůbec se nedivím, že hlavní hrdinky z těch slepičích řečí rozbolela hlava… (09.07.2008)

Knížky Jane Austenové nemám rád, párkrát jsem ji zkoušel, ale pokaždé mě její díla začala po deseti stránkách neskutečně štvát. Nevím proč, ale filmové adaptace jejích děl se mi až na výjimky líbí vždy. Rozum a cit rozehrává velice pomalé příběhy - místy až bez děje - tří a více rodin z Anglie 19. století. Příběhy, které chytí za srdce a i díky hlavním představitelům si divák vychutná celých 131 minut příkladů správného herectví. Emma Thompson hraje nadpozemské divadlo, kterému zdatně sekundují mladičká Kate Winslet, výborný Alan Rickman, vždy stejně okouzlující Hugh Grant a v neposlední řadě mladší verze doktora House. Hugh Laurie snad v Gregorym vážně našel vyhledávanou roli svého života. Ang Lee je výborným vypravěčem a dokazuje, že u jeho filmů se člověk snad nikdy nudit nebude. (02.04.2010)