Devadesátky

Tak to se Jonahovi hodně povedlo! Mám velkou radost, a to zvlášť proto, že se teď nějak hodně dívám na nové/novější filmy a většina mi připadá tak špatná, až si občas kladu otázku, jestli filmaři zapomněli, jak se dělají (pořádné) filmy a nebo jestli je chyba na mém přijímači. Zvlášť obdivuhodné mi připadá, jak velmi jistě pan debutující autor ví, co ukázat, co neukázat, kde přesně střihnout, co vyslovit, co nevyslovit. Fantastickou oporu má v perfektně zvolených hercích. Sunny Suljic mi připadal skvělý už v Zabití posvátného jelena, a tady jenom potvrzuje, že to nebyla náhoda, že dokáže utáhnout i hlavní roli a že dokáže přirozeně ztvárnit i tak komplikované emoce, jaké by u některých "dospělých herců" člověk stěží pohledal. Lucas Hedges navzdory minimálnímu prostoru jede jako drak, u něj se opravdu těším, v co se vyvine v budoucnosti, protože si vybírá samé zajímavé a vyzývavé projekty, a řekla bych, že on a asi Timothée Chalamet potáhnou nastupující generaci na svých bedrech, pokud se někde něco nepokazí. U Katherine Waterston mám poprvé pocit, že do své role přesně patří a je v ní skvělá, což je super, protože v každém jiném projektu, který jsem s ní viděla, mi byla extrémně nesympatická. Kluci z "gangu" byli taky skvělí, zvlášť Na-kel Smith, ale to souvisí hlavně s tím, že jejich role byly přesně a civilně napsané. Zároveň mi přišlo super, že film se nijak neutápí v té aktuálně tak populární nostalgii po osmdesátkách a devadesátkách. Využívá dobu jako zasazení příběhu, ale nedělá z toho samoúčelnou fetiš. V tom nejvíc pomáhá hudba tím, že kombinuje rapery a Nirvanu na pozadí s atmosferickou hudbou, která to celé aktualizuje a "znadčasovává". Zkrátka a dobře, velká radost. (21.11.2019)

Skvělý návrat do nezaměnitelný doby "Tony Hawků", nadávání do buzíků, punk rocku, discmanů a 4:3 videí -- Jonah režijně hned na poprvé s bezchybnou, filmařsky citlivou sérií zásahů do emocí, navíc posílenou o soundtrack Reznora & Rosse. A myslím, že je to dostatečně rozměrný a poutavý příběh i v případě, že vás to nechytne nostalgicky, nevyrůstali jste tou dobou náhodou v Kalifornii, ba nejste ani sami generací y. Za mě mnohem lépe fungující "rekonstrukce dětství", než s čím teď přišla cinefily oslintaná ROMA. P.S. A teď šup na LORDS OF CHAOS :) (02.01.2019)

To je debut jako kráva. Film je naprosto krásnou kombinací feel-good filmu, dokonalého soundtracku a nových vycházejících (doufejme) hvězd stříbrného plátna. Snímek uteče jako víno a bude vám při jeho sledování neskutečně příjemně (až na pár drsnějších momentů), obzvlášť pokud jste v 90. letech vyrůstali, protože některé situace jsme mohli zažít i my, panelákový děcka co přežívali život na betonu okolo milénia. (25.05.2023)

"Mid90s ma nakoniec veľmi príjemne prekvapilo. Hoci som si spočiatku myslel, že to bude pre mňa moc pomalé a nezaujímavé, tak nakoniec funguje ako silná dráma s veľmi dobrými postavami. Koniec koncov, všetci chalani majú svoje problémy a hľadajú spôsob, ako sa s nimi vyrovnať. a Stevie sa rozhodne bojuje so svojimi vlastnými problémami. Najmä s bratom, ktorý ho má neustále potrebu mlátiť a poučovať a tváriť sa, že je silnejší a múdrejší. Ale ostatní sú na tom podobne. A je vidno, že priateľstvo medzi nimi je to najdôležitejšie, čo ich spája a dáva im silu to prekonať. A plus samozrejme to obdobie dospievanie. Alkohol, cigarety, zoznamovanie sa s dievčatami... všetko čo k tomu patrí. A funguje to dobre. Čo mi trochu vadilo bol skutočne veľmi useknutý koniec. Mohlo to mať ešte o pár minút viac a k niečomu sa dopátrať. Plus si myslím, že vzťah medzi Rubiem a Steviem mohol ukázať ešte o trošku viac. Jonah Hill to natočil skutočne skvele. Oceňujem jeho scenár a rovnako aj réžiu. Kvalita. Pre mňa ide o príjemné prekvapenie a rozhodne si myslím, že film stojí za to vidieť. Ako výrazne môže na mňa zapôsobiť mladá partia skejťákov. Hodnotenie: A- (17.04.2019)

Tady stojí že co se týče žánru jedná se o drama/komedii. Komedie to prosím vás není. V Pátku 13. se člověk taky usměje, když nějakému trdlu skončí mačeta zaseknutá v hlavě a rozhodně bych jej neoznačil za horor/komedii. Omlouvám se, ale musel jsem se k tomuhle vyjádřit, protože pak Devadesátky spadnou žebříčkově do komedií a tam rozhodně nepatří. Takže jednoznačně drama. Mladý Steve neví kam patří, vždy tak nějak kouká po starších a když se mu nedostane uznání u staršího bráchy vyrazí přímo do ulic. Samozřejmě má to štěstí že se zkamarádí s jednou tuze odrzlou partičkou stejkáťů a divák tak nějak tuší že to nemusí dopadnout happy endem, protože Steve skotačí na pěkně šikmém prkýnku. Nejsem a nebyl jsem nikdy stejťák, nicméně Jonah Hill prokázal tolik režisérského umu a za pomoci parádního soundrtacku, snadno zapamatovatelných a jasných charakterů dodal snímek, který u mě vystřelil pocitově dosti vysoko. Hrozně bych si přál mít jako bráchu Raye, ale Fuckshit skvěle topil pod kotlem. 75% (21.10.2019)