Kapsy plné dynamitu

Director's cut. Netušil som, že (aspoň pre mňa) najmenej známy Leoneho western je jeho najveľkolepejší. Príbeh revolúcie s hrdinami, kde by ste klaďasa hľadali márne. Postava Roda Steigera je snáď ešte lepšie napísaná i zahraná ako bola úloha Eliho Wallacha v DOBRÝ, ZLÝ A ŠKAREDÝ. Srdcervúca hudba len podtrhuje vážnosť a serióznosť westernu, kde nie je asi ani jeden pištoľnícky súboj... (30.06.2014)

Sergio Leone i Ennio Morricone majú vyhradené miesta v mojich Top ten a na Hlavou dolů som bol pochopiteľne zvedavý. Bol tam Leone s jeho detailnými zábermi zarastených, spotených a špinavých pobudov s vybieleným chrupom, znela tam Morriconeho hudba i keď bez zapamätateľného motívu, divák dostal nie jeden film, ale dva v jednom, takže by som mal byť spokojný. Veď aj som, ale nič viac. Jednotlivé detaily sa totiž nespojili do dokonalého obrazu, na aký som od Leoneho zvyknutý, ale do obrazu , aký poskytuje digitálna televízia pri slabom signáli. Tých rušivých štvorčekov tam bolo viac, ako obvykle. Napriek tomu aj slabší Leone znamená nadpriemerne dobrý film. (09.07.2011)

Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. (08.03.2010)

Neprávem opomíjený Leoneho skvost, který stojí ve stínu těch nejslavnějších westernů vůbec a je to ohromná škoda! Již začátek filmu mne vtáhl do děje a na nějaká hluchá místa si nemohu vzpomenout. Film je i přes svou délku (151 minut) zcela vyvážený, jednotlivé postavy jsou velmi pečlivě vykresleny. K tomu Morriconeho hudba, která nemá chybu (všimli jste si variací na Mozarta?). Leone se zde představuje jako levicově smýšlející revolucionář (viz odkaz na Bakunina a samozřejmě nejen on) a vůbec mi to nevadí. (19.10.2009)

„Revoluce je aktem násilí“… a Kapsy plné dynamitu jsou jedním z nejatypičtějších westernů vůbec. Začínají záběrem na močí skrápěné mravence. Kamera pomalým pohybem vyhledá tvář močícího, opáleného Mexikánce, a kdo již viděl nějaký film od stejného režiséra, musí být rázem v obraze. Leone detaily tváří rád, čehož využívá k dosažení kýžené reakce ze strany diváka například ve scéně z dostavníku, kdy slova plná nenávisti v kombinaci se žvýkajícími pusami nutně vzbuzují znechucení. Jde o scénu, která nejjasněji definuje téma celého snímku – bohatí vs. chudí, resp. ti, kteří jsou mocní vs. ti, kteří mocnými být chtějí. Rozpor těchto dvou stran vede jedině k revoluci, jenže k čemu vede revoluce? Není to film o špinavých chlapech, kteří jedou odněkud někam, kde někoho zastřelí, případně vyvražďují Indiány a bizony, mohl by se tudíž líbit také jedincům, jež kolty zavěšené proklatě nízko nikdy příliš nevzrušovaly. Atmosféru Leone jako obvykle buduje dlouhými scénami, z nichž se o jejich aktérech poměrně brzy dovíme vše podstatné. Nepotřebuje mnoho šablonovitých situací, vše dokáže sfouknout na jeden zátah. Velice nápomocna je mu krom nezbytného humoru hudba Ennia Morriconeho. Ta ve scénách z Malloryho minulosti přejímá hlavní roli a svým způsobem je důležitější než to, co vidíme. Výborně byli vybráni oba titulní herečtí představitelé: James Coburn jako terorista, člen IRA, přesto klasický westernový hrdina, si možná právě touto rolí zajistil svou účast v Peckinpahově Pat Garrettovi a Billym the Kidovi. Při prvním pohledu na Roda Steigera mě ani nenapadlo, že je to rodilý Newyorčan, svého mexického banditu ztvárnil s naprostým přehledem. V jeho podání je Juan hlavně hlavou jedné velké famílie, jeho postupná proměna, změna ideálů, je pak příznačná pro celý film. Kapsy plné dynamitu se nesou v podobně nostalgickém duchu jako Divoká banda, kromě všeho jiného jsou totiž taky o konci jedné éry, což není symbolizováno ani tolik dynamitem a motorovými vozidly, jako značným úpadkem morálních hodnot. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Historik (05.01.2008)