Zrodila se Astrid

Než se zrodila Astrid Lindgrenová žila, byla ve švédském městečku Vimmerby jedna mladá zprvu copatá dívka Astrid Ericssonová. Osud, jak se z tohoto životopisného snímku  dozvídáme,  ji nachystal dosti nelehký start do dospělosti v podobě těhotenství s ženatým kolegou z místních novin a následného odloučení od porozeného synka, kterého musela nechat u pěstounky v Kodani. To, jak to celé nakonec zvládla, je jistě hodno ocenění a obdivu. Samotný film lze též v zásadě ocenit, protože ten prvopočátek spisovatelské dráhy autorky knih jako Děti z Bullerbynu či Pipi dlouhá punčocha jistě stojí za to vyprávět. Způsob vyprávění je přitom v zásadě klasický: Stará Astrid Lindgrenová si čte různé gratulace od dětských čtenářů svých knih a u toho vzpomíná na své mládí. Různé citace z těchto dopisů pak oživují i další průběh filmu, patrně asi proto, aby divák blíže seznámený s její četbou chápal, jak tyto některé příběhy z jejích knih souvisí s jejím těžkým osobním životem. Mě osobně v tomto směru zaujalo to, že svému synkovi říkala Lase, tedy stejně, jak se jmenuje jedna z klučičích postav již zmiňovaných Dětí z Bullerbynu. Každopádně se mi snímek celkově poměrně líbil a díky němu mi je tato věhlasná autorka dětských knih hned bližší. (05.11.2022)

Zklamání. Na první dobrou bych řekl, že Astrid Lindgrenová je zajímavá postava, která si zaslouží životopisný film a vlastně jsem se tu dozvěděl akorát to, že když se jí narodil syn, tak že to měla v hlavě pomotaný a chvíli trvalo, než si zvykla na to, že je matka. Skoro bych řekl, že to je takový vzorový feministický námět ze života Astrid Lindgrenové, ale prakticky to bylo dost o ničem. (23.06.2021)

Ač komentáře často nepíšu, tady mám chuť. Film jsem si pustila v rámci předplatného na Voyo a neměla jsem od něj žádná očekávání. Jen jsem se chtěla dozvědět něco víc o Astrid Lindgrenové, protože toho o ní vlastně moc nevím, navzdory tomu že jsem z její tvorby měla pocit, že to musí být výjimečná žena. A ano. Vůbec jsem netušila, co všechno si prožila, jakou bolest při opouštění syna musela prožívat a jak ji tohle všechno ovlivnilo v její tvorbě. Hezky to ve filmu zaznívá, jak si přes vyprávění a svět fantazie postupně získávala důvěru svého syna a jak ji tato těžká a hodně raná zkouška ovlivnila v celém jejím životě. Já moc děkuju za tento film, který ve mně, coby už mámě dvou dětí, vyvolal spoustu emocí a jsem moc ráda, že jsem si skrze její příběh mohla zase uvědomit spoustu věcí a naplnit se vděčností. (16.01.2024)

Docela síla, člověk by po vzoru většiny životopisných filmů čekal něco ve stylu- napsala Pippi Dlouhou Punčochu a vydalo se jí 20mil. knížek a žila šťastně až do smrti, a ehle ono je to ještě před slavnou kariérou a je to tak seversky chladné až těžce depresivní, že to fakt stojí za to. Začátek sice trochu nuda, na druhou stranu film se snaží být nepředvídatelný a hlavně se zaměřuje na vztah k jejímu synovi Lassemu, který ji prvně jako matku odmítá...Moc silný film...90% (11.11.2020)

Všednodenní neznamená nezajímavé. Rozhodující fází při vzestupu feminismu je právě meziválečné období. Tady je tento pohyb sledován na individuálním osudu jakoby nenápadné a tuctově průměrné ženy, ve skutečnosti silné osobnosti švédské i světové literatury - dětské? Cožpak ale děti nejsou lidé? Film nepostrádá skandinávskou nápaditost v uchopení námětu, propracovanosti scénáře a důslednosti v sledování tématu. Je to ta kapička diamantu na dně, oč nenápadnější, o to pozoruhodnější. Dalo by se také českýma očima říci, že čapkovsky nápadité. (27.03.2023)