Režie:
Maren AdeScénář:
Maren AdeKamera:
Patrick OrthHrají:
Sandra Hüller, Peter Simonischek, Michael Wittenborn, Thomas Loibl, Trystan Pütter, Ingrid Bisu, Hadewych Minis, Lucy Russell, Victoria Cociaș-Șerban (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Život zestárlého učitele Winfrieda Conradiho uplývá v naprosté rutině, kterou mohutný muž jen občas naruší svou pubertální vášní – drobným žertovným převlekem. Poté, co mu zemře jediný věrný druh, slepý pes, se Winfried rozhodne investovat veškerou pozornost do své odcizené dcery Ines, která dělá kariéru v nadnárodní firmě a nemá na nic a na nikoho čas. Po naprostém fiasku první návštěvy v Bukurešti mění Winfried strategii – čeho nemůže dosáhnout jako neúspěšný otec, toho může docílit jeho neforemné alter-ego. A tak se rodí životní kouč – německý ambasador Toni Erdmann, tragikomická figura s absurdní parukou a umělými zuby, která se workoholičce Ines začne plést do života v těch nejméně vhodných momentech. (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (358)
Po dlhom čase opäť film, ktorý ma zasiahol, unikal mi skoro dva roky, kým som si ho pozrel. Nádherná ukážka toho, ako sa film robí srdcom, bez mrkania na divácky komerčný vkus, pričom stále je v tom kopec citu a zároveň rácia. Netlačí sa na pílu, ale veľa vecí odstáva pod povrchom. Pár scén je doslova nezabudnuteľných, hoci mňa "dostali" aj tie úplne nenápadné, v ktorých sa nič nedeje, pretože sa v nich deje zároveň všetko (napr. čakanie otca a dcéry na výťah a to trápne ticho). Perfektne vystihnutý svet korporátu a jej zamestnancov, ktorý pracujú dlhé hodiny v prácach, ktorú nemajú radi, aby si mohli kúpiť veci, ktoré nepotrebujú a tým oslnili ľudí, ktorých aj tak nemajú radi. Dve hlavné postavy sú autentické a maximálne presné. Vôbec nevadí, že film má skoro tri hodiny, pozeral by som na to aj ďalšie tri. Nádherný film tento Toni Erdmann - správne hravý a crazy (nahá party, koláčik:)), originálny, emotívny, hlboký, vtipný, vážny a ...trefne ľudský. Aj tak všetci skôr či neskôr prídeme na to, že zmyslom je "Carpe Diem", inak prejde život taxíkom okolo nás. Viac takýchto filmov, poprosím... :) ()
Velice netradiční film o odcizení a sbližování starého otce s úspěšnou dcerou. Skvěle to dokáže vystihnout prostředí. Z hlavní postavy cítíte smutek a touhu po obyčejné, klidné konverzaci. Oproti tomu všichni ti manažeři používají přesnou korporátní hantýrku, která je všude stejná. Přišlo mi, že některé situace vyzněly do ztracena a určitě to mohlo být kratší. Vrcholem filmu je týmová party u ní doma. To nemělo chybu. ()
Studená ryba Ines se postupně promění v politováníhodnou, lidskou a téměř sympatickou tatínkovu holčičku, ale to jen a pouze díky scénáristovu umu. Ve skutečnosti podobné typy jako ona určitě nemají vůbec duši a jedná se o jakési prázdné astrální slupky zplozené a vyvržené samotným peklem. Vždycky, když vidím takovéhle děsivé kreatury, jsem neskonale vděčný za mou multikáru, motorovku, montérky a absenci pudů zvaných "kariérní ambice" a "touha po společensky významném postavení". To už jsou mi snad milejší poblití zfetovaní pankáči, než tihle duchoprázdní buržoazní kupčíci, považující se snad za jakousi novodobou aristokracii. Její papa Toni, působící v kruzích top managementu rozpačité úsměvy a úšklebky, je ovšem jiná klasa. Tělnatý starý klaun s usmívající se pusou plnou falešných zubů, ale s hluboce smutnýma očima, který světu své dcery nerozumí, působí v něm jako slon v porcelánu a divákovi je ho, na rozdíl od Ines, líto od samotného začátku... Aby ho ale naopak v průběhu filmu litovat postupně přestával, protože si uvědomí, že on žádnou lítost nepotřebuje, protože je skutečná lidská bytost s duší a srdcem velkými jako hrom, a že člověk by ho měl spíš obdivovat a závidět mu jeho donkichotství, než ho litovat... Film mohutně graduje svou poslední hodinou (malováním kraslic, nahou party, bulharskou maskou a pohřbem matky/babičky), a leckterý divák si možná díky závěrečnému Toniho proslovu položí spoustu existenciálně závažných otázek po smyslu života a dosažení životního štěstí, na které si pak ale samozřejmě nebude umět odpovědět. P.S.: Závěrečnětitulkoví Kjúři mi svým zvonivým Plainsongem, jedním z vrcholů Disintegration, nečekaně přivodili mírnou euforii, takže díky. ()
po 13 rokoch v korporáte a čerstvo v dobrovoľnej výpovedi ma nemohol žiaden film, celkom na záver kviff, zasiahnuť viac. Ani chvíľa zbytočná, presné, úderné, smutné, neuveriteľne smutné (pre tých, čo aspoň chvíľu takto žili) a paradoxne, vtipné zároveň. Ako zabíjame seba, seba v sebe, navzájom, ako zabúdame na tých, čo nám dali dobré základy. Ako čumíme do mobilov, miesto toho, aby sme sa zhovárali, ako devastujeme prežívanie. Takmer celú dobu som pozeral s otvorenou hubou. Kto pozná mojich posledných pár rokov takto detailne? Sandra Hüller - geniálne. Za mňa jediné - zbytočných posledných 5 minút, monológ pre nepozorných. Takto si každopádne predstavujem moderný európsky film! ()
Osvěžující film, o kterém se dá říct, že dokáže opravdu skvěle pobavit, ačkoli svým dějem vlastně nevypráví o nijak zvlášť veselých věcech, a že ani jeho více než dvou a půl hodinová stopáž není příliš dlouhá na to, aby se u něj člověk snad mohl, byť jen na chvilku, nudit. Je to úžasně absurdní drama s neskutečně živými postavami a s obrovskou dávkou emocí všech možných nádechů. Osobně jsem se už dlouho tolik nenasmál. 100 % ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- Ines (Sandra Hüller) zazpívá na velikonočním večírku skladbu „Greatest Love of All“ od Whitney Houston. (Trajektt)
- Timeline: Film si odbyl světovou premiéru 14. května 2016 na filmovém festivalu v Cannes, kde byl zařazen do méně prestižní soutěžní kategorie Un Certain Regard. Den před plánovanou tiskovou konferencí Maren Ade oznámila, že její film bude soutěžit o Zlatou palmu. Krátce nato zakoupila práva na kinodistribuci ve Spojených státech společnost Sony Pictures Classics. V kinech se dramedie objevila 14. července, ve Spojených státech pak 25. prosince 2016. (Hal_Moore)
- Během 56 dní bylo natočeno 120 hodin materiálu. (Hal_Moore)
Reklama