Pásky z Nagana

„HVĚZDY NHL SE UTKAJÍ NA OH 1998...“ /// Točeno pro Olympic Channel, takže tady máme „válku“ s Rusy ve finále jako odplatu za 1968…takže Petr Svoboda (emigrace vs. vítěznej gól)… povídání o vlivu Evropanů na NHL po pádu železný opony… a o tom, jak se z NHL stal byznys, což muselo (zákonitě) vyústit v jejich účast na OH. Zvlášť po tom, co Dream Team způsobil basketbalovou revoluci (OH 1992). Medajlonek Ivana Hlinky… a když Záruba řekne „že tam něco je“ – je to o slzičkách. Kdy jindy už by měl člověk pocítit vlastenecký nadšení? Jestli s váma tenhle dokument nic neudělá, tak (opravdu!) nejste na živu! Hokej jako politickej sport – pro východní blok (teda nás a Rusáky) URČITĚ! Experti to nečekali. Ani já… A když ho pak Svoboda flákne pod víko… emoce dojetí…prostě NAGANO! Tenkrát to bylo něco víc než jen sport… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem tenkrát dres a mapu – kdybych chtěl emigrovat. 2.) Když se hrálo finále OH 1998 v hokeji tak jsem byl… (dosaď si sám…). 3.) Porovnávám Nagano s Ester . (30.03.2018)

Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood. (04.03.2018)

Pohádka o tom, jak Petr "Freedom" Svoboda jednou ranou sestřelil sovětské okupanty a pomstil tak nejen svou rodinu, která na jeho emigraci doplatila, ale i tu část národa, jemuž minulý režim zkazil život. Zároveň krásná vzpomínka na dobu, kdy jsme v NHL měli nejlepšího brankáře i útočníka, nechyběli ani jedničky draftu a většina našich hráčů nebyla po celý ročník jednou nohou na farmě. V Naganu se toho sešlo tolik, že jeho zopakování je naprosto vyloučené. Poslední ZOH je toho krásným příkladem. Prohra našeho béčka s kanadským déčkem jen podtrhává výjimečnost 20 let starého úspěchu. (28.03.2018)

"Viem, čo budem mať napísané na náhrobnom kameni, Ja som ten, čo neposlal Gretzkého na nájazdy..."Po výbornom dokumente 38 si väčšina Čechov povzdychla, kedy aj my natočíme tak skvelý dokument o hokeji. No a zrazu je tu! Nie je to dokument o výnimočnom jednotlivcovi, ale o sile kolektívu a o tom hokej všobecne je. Dokument má skvelú formu, výborný nápad s VHS, ale čo ocením asi najviac je široký okruh informácií a to nielen priamo hokejových. Venujeme sa aj situácii v býbalom Československu, náladám i problémom obyvateľstva i nenávisti voči Rusom a ich systému, ktorú sme si mohli vybiť jedine v tom hokeji...Cením si všetkých zúčastnených najmä zo zámoria, ktorí boli ochotní niečo na kameru povedať, škoda, že sa nepodarilo zlomiť W. Gretzkeho. Po tak dlhej dobe som aj pozabudol,že Gretzky na nájazdoch chýbal, čo je z dnešného pohľadu nepochopiteľné...Celkovo skvelý dokument, ktorému nemám čo vytknúť, pre Čechov a hokejových fandov povinnosť, ktorá nesklame. 100%. (01.04.2018)

Jaká škoda, že to není delší! Pro moji generaci, která se začátkem roku 1998 nacházela někde na střední škole, "začínala brát rozum", a o pár let později pařila technologický klenot jménem NHL 2003 se všemi těmi osobnostmi hokeje, které tam tehdy byly, a jejíž někteří příslušníci třeba 17. 8. 2004 skupinově vystřízlivěli při návratu z družby v Německu, když na hranicích dostali do rukou noviny se zprávou o úmrtí Ivana Hlinky, jsou Nagano Tapes zjevením z nebes. Troufám si říct, že režisér zvládl na velmi omezeném prostoru (jak časovém, tak "ideovém", aby nevznikl nějaký problém s apolitičností olympijské filmotéky) maximálně vykreslit atmosféru doby, a přiblížit význam celého "turnaje století". Přesto můj úvodní povzdech je zcela na místě, protože z rozhovorů s hráči a trenéry je jasné, že z množství materiálu, který byl k dispozici, se velmi tvrdě vybíralo, co do výsledné stopáže přijde a co ne. Netroufám si tvrdit, jak to vnímají jiné věkové skupiny, ale pro mě vidět to celé v souvislostech, a ještě očima "druhé strany", byl neskutečný zážitek. O to mocnější, že se shodou náhod stalo, že jsem mohl Nagano Tapes poprvé vidět ve společnosti mého mladšího bratra, a to v televizi, sto kilometrů od domova, i když jsem je měl už asi měsíc stažené na disku;) Finále jsem tehdy sledoval pro změnu s tátou, bráchovi bylo osm, takže jsme ho nebudili:) A semifinále na mrňavé televizce v kanceláři zástupce ředitele našeho gymplu - samozřejmě s celou třídou:) Z toho je jasně vidět, jak velká věc byl turnaj tenkrát a jak velká věc je tento film dnes. Sestřihy zápasů s divákem úplně cloumají. Je fascinující vidět, jak se hrdinové tehdejších událostí - a tím myslím hlavně Kanaďany, z Rusů pokud si vzpomínám snad ani nikdo ve filmu nemluví - změnili. Obzvlášť u Erica "Starýho Prasete" Lindrose pobaví, jaký je z něj usedlý tatík. A u "ou Kéneda" chlapců obecně pobaví, jak se s tím ani po dvaceti letech nesrovnali, a obviňují pro ně údajně šokující herní systém turnaje z toho, že prostě nedokázali v řádné hrací době dát víc gólů než český tým, a pak postavili galaktický pomník Dominiku Haškovi a Robertu Reichlovi. Ale to už by stačilo. Nagano Tapes jsou geniální záležitost a zaslouží si plnou palbu. 100 %. (06.10.2018)