Heavy Trip

Tak do týhle kapely bych zapadla! Nabodnutá prdel v čele s frontmanem, a prvotřídním vrhačem šavlí, Turem se vydává do Norska na metalovej festival, kde hodlá zúročit svých 12 let zkušeností z hraní na sobích jatkách. Jeden bubeník je tuhej, druhej je šílenej, kytarista s baskytaristou alias Drtič Sobů a Posranej Mýval jezděj po strunách až mi naskákala husina a když Turo otevře pekelnou mordu tak hned po ukázkový rouře zazní hlas tak mocný, až se z toho poserete protože takhle krutě to dává max zombie z hlubin kanálu a nebo právě týpek, co nakopal prdel mocnýmu rosomákovi. Pro milovníky metalu nutnost, pro ostatní taky nutnost (ať konečně slyšíte, jak má znít hudba z Valhally, pyče!). V neposlední řadě díky Verbíkovi za skvělé doporučení. (25.02.2019)

Nejčistší ugrofinský raindeer grinding blackmetal vyloudí jen drtička na soby! A pak už stačí, aby kluci nastartovali cirkulárky a tentokrát hustě mastňácky ořepovaný Neznámý vojín naladil pekelně nízké C na své rakovině hlasivek a dávivě k tomu zablil do kovové roury. Na světě je kultovní hit Řev porcovaného soba na cestě do sobího pekla (Hirveen poro on poron helvettiin matkalla) a kultovní film o tom, jak se čtyři Děti Bodomu vydaly ve jménu Satanleinena z finských vildlí udělat díru do Norska na slavný festival motorových pil Husqarna damnation, a v rakvi na hagusech tentokrát neměly lyže, nýbrž mrtvého bubeníka (Vikernes si to určitě koupí na Blúreji). Prostě svěží letní komedie Slunce, seno a Nabodnutá prdel, či chcete-li Svéráz národního Blackmetalu, která prostě musí potěšit každého vkusného nešosáckého renesančního filosofa se zálibou v procítěných melodických vokálech, vyluzovaných z hloubi obracejícího se žaludku do staccata rozbrušovačky, řezající ocelový nosník. Lyrika se trochu ztrácí, ale to je možná dobře, protože ugrofinský kov může být někdy fuckt úsměvně jazykolamný a plný koitů . (07.02.2019)

Festivalový crowd-pleaser se bezpečně drží prověřeného konceptu outsiderského zdokonalovacího melodramatu, zatímco s nadhledem a kupou přízemního, místy až lidového humoru nahlíží subkulturu mega-brutal-brekekeke metalu. Zarytí vyznavači metalu, kteří stále věří, že když si pustí nějakou desku pozpátku, vyvolají tím Belzebuba, sice budou svatokrádežním přístupem filmu pobouřeni, ale všem, kterým videoklipy s týpky ve warpaintu smutných klaunů přijdou spíše roztomilé či úsměvné, se budou bavit. 7/10 (12.07.2018)

"Co hrajete za styl?" "Symphonic postapocalyptic reindeer-grinding christ-abusing extreme war pagan fennoscandic metal." Kapela IMPALED REKTUM mě svou cestou za svým koncertem na velkém norském festivalu Northern damnation nesmírně pobavila a na konci dohnala až k slzám štěstí. Jak já těm metlošům fandil!!! Parádní finská komedie, která se asi v polovině změní v šílenou road-movie, při které se střídá jedna absurdní situace za druhou. Nejvíce se ovšem zabaví každé pravé a věrné, metalem naplněné srdéčko a hlavně hudebníci, kteří na metal přísahají! :) (02.03.2019)

Jak správně píše, kolega, soudruh Verbal k napsaní velikého hudebního hitu stačí někdy opravdu málo. V tomhle případě jeden mrtvý sob a drtička na maso, nebo co, to vlastně bylo, do které se tenhle kdysi statný paroháč již v naporcované podobě zasekne a vyloudí zvuk v podobě metalové megapecky, která udělá ze čtyř neznámých, dlouhovlasých, finských buranů hvězdy skoro první velikosti. A tohle vše funguje skoro perfektně. Včetně tupého, béčkového humoru, několika zcela šílených situací, které gradují v Norsku, kam se tahle skupina se svým hitem ke konci vydá. Je to hodně ulítlé, místy totálně přehnané, ale když to vezmu kolem a kolem je to jediná metalová komedie, co jsem za posledních hodně let viděl. A navíc po čertech povedená. (30.03.2019)