Heavy Trip

Štyria metalisti snívajú svoj sen úspešnej kapely, lenže sa nedostali ďalej ako z pivnice bitúnka. Sú na smiech fínskej dedinky, ale keď pomocou cirkulárky na soby zložia svoj black metal hit ( podľa toho najsčítanejšieho člena hrajú Symphonic Postapocalyptic Reindeer-Grinding Christ-Abusing Extreme War Pagan Fennoscandic Metal ), začnú sa diať neuveriteľné veci... Odzbrojujúci humor je všadeprítomný, ku koncu až šialený a aj vďaka príjemnej stopáži sa bude každý baviť. Vyznavači hudobného žánru určite. (10.02.2019)

Pravý norsky deadmetal vo Vládcoch chaosu som si išiel viac. Neni to zlé, Fíni tiež chceli ukázať, že im dobre jebe a ešte si z toho spravili aj srandu. Zaujímavé zo však začne byť až niekde v poslednej 20 minútovke, kde veci naberú spád a vikingská pomoc s koncertom je už len kvalitné ukončenie. Rozhodne sa dá konštatovať, že ten sever pôsobí na ľudí zvláštne. Ale čím to je? 3 z 5 (03.04.2020)

Řekněme si to na rovinu - na komedii o symphonic post-apocalyptic reindeer grinding christ abusing extreme war pagan Fennoscandian metalové kapele je to sakra vyměklý a potenciál na nějakou kultovnost tu není ani trochu, takže na metalově komediální klasiky jako Metalocalypse, Spinal Tap, Tenacious D a novější Deathgasm to nemá ty pravé koule. Hlavně ze začátku, který se od obyč melodramatické řachandy o outsiderovi co chce sbalit buchtu největšího kokota v okolí liší fakt jen tím že ten outsider hraje metal na jatkách. Buchta se ale pak dál naštěstí až na vyjímky už moc neřeší a kokot na plátně moc neoxiduje, takže se film začne věnovat spíš těm jatkám a metalu - a hlavně road tripu do Norska, při kterém to konečně začne mít i docela solidní grády. Ale pořád je to film víc pro mainstream než pro metloše. 7/10 (13.05.2020)

Schéma zůstává stejné. Kluci z neznámé kapely sní o tom, že budou slavní a po překonání množství překážek se ji to povede. Takových filmů je hodně. Tady ovšem podobnost končí. Nevím, co šňupal scénárista, ale muselo to být hodně silné! Hudba, kterou Impaled rektum produkuje je trochu za hranicí mého zájmu o rockovou muziku, ikdyž přiznávám, že si tu a tam Cannibal Corpse pustím (ale jen tak dvě skladby, více nelze). I takové grupy mají právo na existenci, ikdyž se mnohým bude zdát jejich hudba nesmyslná. Pár dobrých vtipů + muzika příbuzná mým zájmům. Vychází mi z toho opět jedno neobjektivní hodnocení. (07.02.2019)

Konečně zase něco, o čem můžu říct, že je totální filmařský úlet. A po dlouhé době opět v režii Finů, kteří když už se komediálně vyjádří, tak to za to prostě stojí. Černý humor střídá absurdní humor a celé to má v režii brutal death pagan folk black metalová banda kousek od Oulu, která hraje tak, jak kdyby je na zem seslal samotný Ódin, ale nikdo je ještě pořádně neslyšel hrát. Narážek je tu tuna, některé jsou popkulturní tak, že v tom metalovém prostředí trošku musíte být. Minimálně alespoň v rámci výběru muziky, která tvoří naprosto skvostný soundtrack Ale je tu i řada scén, které jsou univerzální a dokáží bavit i nemetalově laděného posluchače. Jen jsou trošku černější, než by bylo záhodno. Ale co naplat, to jsou prostě Finové. Ti, když něco dělají, tak to prostě dělají na krev a buď se to nepovede a nebo je to brutální hlína. A tady se to povedlo na jedničku s hvězdičkou. (24.06.2019)