Studená válka

Objektívne to je určite skvelý film. Lenže mne ako kultúrnemu barbarovi sa nepáčil, pretože bol čiernobiely, príliš epizodický, nevysvetľoval dôvody konania postáv dostatočne explicitne. Ale hlavne, ten záver a la Rómeo a Júlia, pohol dej smerom, ktorým by poľská kinematografia nemala vykročiť, lebo to pred ňou urobilo už príliš veľa európskych národných kinematografií a niekto by mal zostať filmovým optimistom. (21.03.2020)

Uz dlhodobo tvrdim, ze ceske umelohmotne sracky od Wievegha sa nedaju citat a co je este horsie, par rozumbradickych hajzlov to aj sfilmovalo. Takze kedze ceske a i ceskoslovenske filmy stoja za hovno, taxom sa poobzeral po Europe, ze co tam. Lars von Trier je u nas notoricky znamy, tak volba padla na polskeho rezisera Pawlikowskeho- a dobre som urobil. Film je to artovy, odohrava sa tu pribeh velkej lasky na pozadi komunistickeho totalitneho rezimu v Polsku. Osobne nechapem, co bolo akoze "kultove a mimoriadne uspesne" na predchadzajucom Pawlikowskeho filme Ida 2013- a ani to pochopit nechcem. Tu uz bol filmovy jazyk pre mna zrozumitelnejsi, Pawlikowski nechce aby divaci prezili tu lasku rovnako ako ta dvojka a rozhodne netreba pochopit kazde rozhodnutie dotycnej dvojky. 89 % (05.01.2019)

Na první letmý pohled opáčko po "Idě", ale i když by se mohlo zdát, že Pawlikowski po úspěchu svého nenápadného průlomového filmu jde na jistotu za festivalovým úspěchem a cenami, tak "Studená válka" překvapí tím, jak se od "Idy" liší ve všech ohledech. Tedy až na základní východisko o ryze osobním tématu a skrze něj zrcadlení polské dějinné a morální tragédie. Nicméně tato rovina leží tentokrát spíše v druhém plánu a plátno patří převážně zničující, ale současně tolik živelné romanci. Pawlikowskému nelze upřít, že má "Studenou válku" detailně promyšlenou, díky čemuž nesklouzne do manýry nebo jen kopírování "Idy". Vyprávění hudbou, provázání romantické a společensko-politické linie s ústředním motivem muziky, ale také opět koncepční užití klasického formátu a především pak souhra všech uvedených elementů v zájmu dramaturgie díla a jeho vyprávění dokazují, že Pawlikowski je bravurní režisér, který v rámci své vlastní tvůrčí renesance dozrál. Jistě, nabízí se otázka, s čím přijde dále a jestli se vydá novým stylovým směrem, nebo bude dále předvojem festivalové nostalgie po vrcholné éře autorského filmu (na které ostatně jede také Marhoulovo "Nabarvené ptáče"). Jenže stejně tak se nabízí uznat, že "Studená válka" (stejně jako "Nabarvené ptáče") nelze omezit jako pouhý soubor aluzí, protože o ty představují až úplně poslední z předností tohoto vytříbeného a emocemi pulzujícího filmu. (13.04.2020)

Formálně na vysoké úrovni, Pawlikowski v tomhle ohledu bezesporu umí. Na příběhové úrovni se musí divák smířit s tím, že vyprávění je leckdy zkratkovité a reálie režimu či životních procesů jsou odstaveny na vedlejší kolej; podřízeny ústřední melodramatické lince o věčné lásce navzdory okolnostem a především politické zvůli. To chtěl podle všeho Pawlikowski sdělit, jelikož za tímto cílem si nekompromisně jde, logika příběhu ho tolik nezajímá. Poetiku snímek však má a na metaúrovni komentuje proměnlivé vlny studené vlny napříč dekádami. Není to prvoplánová romance, nýbrž funkční snímek o složitosti vztahů. Dobrá práce, ale pro mě úplná špička ne. (03.07.2018)

Citlivě snímaný, ale až roboticky sestříhaný, klipovitý snímek snažící se zvážit sladkost života v teplých polských ústech… Vadilo mi, jak krása hudby a hlasu padala pod stůl, jak všechna ta hudba jen čněla jako pomůcka rytmizující příběh, jehož zraňující všednost nezhojila ani ta fantasticky vnímavá kamera, která jako by zavřela oči a nechala se vést jen tím temným sněním – a tak spatřila všechno. (28.09.2019)