Studená válka

Pre hipsterov čistá extáza. Musia si však počkať až na Paríž. Pričom expozícia počas stalinizmu za zvuku a tancov ľudovej hudby bola dokonalá. Zároveň si počas nej zvyknete na silnú vizuálnu štylizáciu snímky a nakoniec aj štylizáciu samotných postáv. Chvíľami som myslel, že to bude za plný počet. Prečo si milenci veci nezariadili o niečo priechodnejšie, asi by to šlo, je lepšie sa nezamýšľať, o tom Studená vojna vážne nie je. Trochu škoda kratšej stopáže, film skončil pre mňa akosi pred tým najlepším, nejakou katarznou bodkou, respektíve pred tou bodkou vo filme by som si želal ešte niečo naviac. 70% (10.10.2018)

Černobílá tomuto příběhu padne jako dětská prdelka na nočník. Složité politické období let 1949 až 1964 se trpce promítne do vztahu dvou mladých umělců, on je nadějný skladatel a vynikající klavírista, ona začíná jako zpěvačka a tanečnice folklórního souboru. Jejich cesty se osudově protnou a těžko říct, který nepřítel je pro jejich vztah větší, zda budování socialistické vlasti (a proti tomu touha po svobodě) či oni sami, svými obtížně slučitelnými povahami, prožitou minulostí. Tomasz Kot opět výborný, Paweł Pawlikowski poklona. (05.08.2019)

Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes] (12.05.2018)

Na to, abych pochopil motivace postav, byl příběh příliš málo rozvedený. Rozumím tomu, že lidé, kteří po sobě touží nakonec zjistí, že společné soužití nefunguje, ale tady jsem nenašel odpověď na to proč. Stejně tak mi hlava nebrala to opakované -SPOILER- prchání a vracení se do komunistického Polska. Nicméně vzdor tomu to mělo něco do sebe. Poetický ráz se mi líbil, herci byli fajn a snad nikde mě nebavily lidovky tak, jako tady. Nicméně tady si měl Pawlikowski nechat své artové choutky pro sebe. Škoda námětu. 60% (02.02.2019)

Studená vojna... navonok radostné budovanie socializmu verzus skutočné politické temno, to celé verzus sloboda v kapitalistickom západe, na pozadí hudby. Táto pozoruhodná artová snímka stavia viac na atmosfére než na príbehu, ale vynikajúcim spôsobom. Cestujeme naprieč štátmi Európy, tromi dekádami po 2. svetovej vojne i rôznymi hudobnými štýlmi, pričom dosť silný dojem vo mne vzbudili vystúpenia folklórneho súboru (v 50. rokoch odporne zneužitého pre politickú propagandu). Slabšou líniou je bohužiaľ romantický príbeh medzi speváčkou a skladateľom, odohrávajúci v často krátkych podivných útržkoch, ktoré v rámci vzťahu nejdú príliš do hĺbky. Zlomí sa to až v osudovom okamihu Wiktorovho zatknutia, kde z ničoho nič vzplanie po rokoch veľká láska. Veľmi prekvapivé... moderná história je ale asi príliš zložitá na to, aby sme niekedy pochopili motiváciu konania niektorých ľudí. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ]                                           // PS: V bulletinu k akcii "Projekt 100" nájdeme v rencenzii Přemysla Martinka zaujímavé porovnanie tohoto filmu s budovateľským dielom Vladimíra Vlčka a Pavla Kohouta Zítra se bude tančit všude, tematicky veľmi podobným. (08.10.2018)