Krásný kluk

Silný příběh milujícího otce a jeho osmnáctiletého, doslova krásného, talentovaného, inteligentního, slušného, milovaného a milujícího syna, který propadl drogám. Film vznikl podle dvou knih, které napsali otec a syn, každý ze svého pohledu. Steve Carell je v roli otce famózní, jeho herectví mě bavilo vždycky a mladý Timothée Chalamet, tak to je taková vycházející hvězda, kterou bych se nebála přirovnat k přirozeným talentům jakými byli Heath Ledger nebo James Dean. Film zaujme především ty, kteří mají s tématikou jakousi osobní zkušenost, ale zároveň je natočen tak, aby spoustu věcí vysvětlil i lidem absolutně neznalým. (18.01.2019)

Naozaj velmi pekne spracovany namet drogovej zavislosti z pohladu rodicov, ktori sa neskutocne trapia, predovsetkym otec, nadherne zobrazena laska otca k synovi, ktoremu zda sa niet pomoci...Silne, dojimave, plne emocii...Aj ked sa uz tema drogy a teenegeri tolkokrat opakuje, napriek tomu mozem povedat, nebol to zbytocny film, ma svoje posolstvo...Nominacia mladuckeho Chalameta zasluzena, ale zasluzil by si ju aj jeho herecky otec, Carell - obaja boli perfektni!!! Trosku mi vadilo to caste preskakovanie, trosicku to miatlo, inak som spokojna. (15.01.2019)

Darkness was the dictator. Brad Pitt produkuje v pozitivním slova smyslu srdcervoucí drama, od kterýho sem teda čekal úplně jinej příběh - je určitě dobrý si nic nezjišťovat předem. Po první vyčerpávající hodině sem přestal počítat, kolikrát mě to už poslalo do kolen, a ke konci pak i počet mrtvejch papírovejch kapesníků. Jinak od filmu, kterej začíná nejsmutnějším songem od dob soundtracku herního Life is Strange, asi nejde čekat úplně růžovoučkej diváckej zážitek... (11.12.2019)

Další z mnoha filmů o závislosti. Tentokrát sází hodně na rodinné vazby, které jsou – hlavně mezi otcem a synem – zdánlivě přímo ukázkové. Jenomže snímku se moc nedaří ukázat, že i naprosto perfektní život, který má a ke kterému je díky své inteligenci a talentu předurčený hlavní hrdina, může být pořádným balvanem na krku. Sledujme neustálé upadání do závislosti a postupně čím dál zoufalejší snahy z ní vybřednout, další pády a nové naděje i zklamání. Přesto mi snímek přišel nezúčastněný, odtažitý. Jako bychom se dívali očima někoho, kdo celou tuhle kalvárii sleduje dalekohledem jako vzdálenou krajinu. SHRNUTÍ: Závislost si nevybírá. (06.09.2021)

Film, který nemá co říct (jediné sdělení nese pár informačních titulků ze závěru). Jen ukazuje bolest a snaží se vás dojmout. První polovina je alespoň pozoruhodně strukturovaná. Vyprávění se neposunuje vpřed, ale jenom - často pomocí zvukových můstků - propadá do sebe (jako člověk na drogách). Pak ale tvůrci fragmentární, výrazně subjektivní naraci, střídající flashbacky otce a syna, bez opodstatnění opouštějí a zbytek je konvenční misery porn s hrozným výběrem hudby a křečovitými herci (Chalamet umí hrát skvěle, ale potřebuje pevnější režijní vedení, tady místy působí jako špatný imitátor Roberta De Nira), kteří namísto normálních vět říkají s vážnou tváří hlášky jako „Chyběls mi víc než Slunci chybí Měsíc“. Přiznávám ale, že na konci se mi chtělo brečet. Kvůli promarněným dvěma hodinám života, které už mi nikdo nevrátí. Možná jsem přehnaně přísný, ale proti tomuhle typu filmů, které něčí skutečné neštěstí využívají ke strašlivě laciné a samoúčelné exploataci, mám silnou averzi. 20% (13.12.2018)