Krásný kluk

Bolestný příběh otce a jeho drogově závislého syna, který napsal sám život, umocňují velmi přesvědčivé herecké výkony Steva Carella a Timothéeho Chalameta. Pověstnou třešinkou na dortu je pak naprosto dokonalý soundtrack. Závěrečný úryvek sestavený z myšlenek a pocitů Nica Sheffa mě natolik upoutal, že jsem dostala chuť si obě knižní předlohy přečíst. (85%) (03.09.2021)

Do Beautiful Boye jsem šel tak trochu s předsudkem a očekáváním hodně nízko a možná proto mě nakonec film získal na svoji stranu. Hlavním důvodem proč, je Steve Carell, jehož vztah se synem by se dal přirovnat k mému vztahu k tomuhle filmu. Sledovat Beautiful Boye bylo pro mě jako sedět na houpačce, v jednu chvíli se pocitově vznáším v oblacích a skvěle se bavím a ve chvíli druhou se houpu zatraceně blízko země a těžce se nudím. A takhle pořád dokola, po téhle stránce je film hodně vyčerpávající a lhal bych kdybych neřekl, že se našli chvíle kdy mě úplně ztrácel. Důvod proč jsem s filmem spíš na pozitivní notě je to, že si myslím, že má co říct o vztahu otec – syn. Drogová problematika je taková vedlejší kolej na kterou se film snaží přejíždět, ale moc mu to nejde a pomůže filmu možná tak jedině k více prodaným vstupenkám do kina. Chalamet mě nijak zvlášť nenadchnul a jak říkám, hlavním tahounem filmu je pro mě Steve Carell. Pomalu ale jistě se z něj stává jeden z nejlepších pracujících Hollywoodských herců současnosti a v mých očích nepřestává stoupat. Říkat že film vznikl jen za účelem, aby Carell a Chalamet posbírali Oscary je trochu přemrštěné, rozhodně si myslím, že Groeningen je dostatečně nadaný režisér, který rozhodně netočí filmy jen za účelem, aby jeho herci posbírali ocenění. Chce divákům něco sdělit, někdy se mu to daří lépe, někdy hůře, ale Beautiful Boy jako celek dává smysl a křivdil bych mu kdybych tvrdil opak. (14.01.2019)

Film o lásce otce ke svému synovy, který nejenže v jiném filmu hrál geje (!!!), ale v Beautiful Boy ujížděl na C10H15N s molární hmotností 149,233 g/mol (tj. methylamfetamin). Otec se snaží, co může, ale synáček si pořád žilně dodává smysl života, což vede v to, že otec nad synem zlomí hůl. A dobře mu tak! 74 % Celosvětový příjem k 24. 4. 2019: $15,686,213, což je 0,63 násobek rozpočtu (24.04.2019)

Film, který nemá co říct (jediné sdělení nese pár informačních titulků ze závěru). Jen ukazuje bolest a snaží se vás dojmout. První polovina je alespoň pozoruhodně strukturovaná. Vyprávění se neposunuje vpřed, ale jenom - často pomocí zvukových můstků - propadá do sebe (jako člověk na drogách). Pak ale tvůrci fragmentární, výrazně subjektivní naraci, střídající flashbacky otce a syna, bez opodstatnění opouštějí a zbytek je konvenční misery porn s hrozným výběrem hudby a křečovitými herci (Chalamet umí hrát skvěle, ale potřebuje pevnější režijní vedení, tady místy působí jako špatný imitátor Roberta De Nira), kteří namísto normálních vět říkají s vážnou tváří hlášky jako „Chyběls mi víc než Slunci chybí Měsíc“. Přiznávám ale, že na konci se mi chtělo brečet. Kvůli promarněným dvěma hodinám života, které už mi nikdo nevrátí. Možná jsem přehnaně přísný, ale proti tomuhle typu filmů, které něčí skutečné neštěstí využívají ke strašlivě laciné a samoúčelné exploataci, mám silnou averzi. 20% (13.12.2018)

Filmy o drogově závislých většinou netrvají dvě hodiny. Přesto je tento životopisný film velmi dobrý. Boj s drogovou závislostí je nesmírně náročný pro obě strany, jak pro dítě, tak pro rodiče. Obdivovala jsem Nicovu matku a hlavně otce, jak moc svého syna milovali. A též jsem obdivovala herce v hlavní roli, Timothée Chalameta, jak skvěle tuto těžkou postavu stvárnil. Film vhodný jak pro rodiče, tak pro dospívající či lehce dospělé děti. (10.05.2020)