Psí ostrov

Tak jsem zas po čase viděl od Wese Andersona něco, co mě bavilo od začátku do konce. Námět byl výborný, provedení skvělé, moc mě bavili parádní psi (animace i charaktery) a líbil se mi i rozbor japonského chování (rozdíl proti vlezlé a nechutně přímočaré Američance byl evidentní). Zatím jsem viděl od Wese Andersona dva animáky a Fantastický pan Lišák i Psí ostrov jsem si převelice užil, takže bych byl rád, kdyby se co možná nejdříve vrátil i s třetím kouskem. (10.09.2018)

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)

Andersonův rukopis zdaleka není jen o hře s barvami, centrální kompozici obrazu atd. Mnohem důležitější je, že jeho filmy tvoří konzistentní mikrosvět upřímnosti, klidu a rovné páteře. Mikrosvět ve kterém se postavy i v nejbanálnějším dialogu nebojí jít až na dřeň věci. Mikrosvět ve kterém láska a přátelsví v přímém střetu s lstivostí a zlobou téměř automaticky vítězí. V posledních dvou filmech jsem měl lehký pocit, že vizuál a všechny ty barevňoučké detailičky okolo trošku zastiňují právě toto důležité jádro a přiznám, že jsem je zde i malinko nadhodnotil, ale v Isle of dogs je zase všechno v cajku.. Možná z toho pro mě čase bude, za nedostižným Zissouovským dobrodrůžem, vedle Pana Lišáka, jedna z nejoblíbenějších andersonovek. (26.07.2018)

Aneb za vším, hledej zlotřilou a proradnou kočku, které se prostě snaží rozložit, přátelství člověka se psem. Jenom upozornění, pokuď je tohle je váš první film, kde se vyskytuje Japonská tématika, doporučuji se filmu vyhnout. Ve filmu, je hodně odkazů, na filmy, kulturu, politiku a i na Druhou světovou válku, takže pokuď nežijete Japonskem, asi vám některé vtípky či odkazy, nedojdou tak jako těm, kteří už mají nějaké zkušenosti. Ohromně hravý, dojemný a velice vtipný film, který přes svoji vydařenou vtipnou stránku, se bere hodně vážně. Z celého toho psího gangu, mně všechny postavy, zaujaly a i jejich příběhy, jaké to bylo "před tím" i dojalo. Drby, hlasování, rvačky, stížnosti směřované Chiefovi, tohle všechno bylo naprosto úžasný a perfektní, úvodní mela která odkazoval na Yakuza filmy, byla prostě naprosto geniální. A to sem ani nezmínil, tu mistrovskou práci, kterou tvůrci odvedli na vytvoření postav, ostrova a všech věcí, co jsou ve filmu, precizní a do detailu vytvořené mistrovské dílo, jen po téhle stránce. O filmu, bych mohl, napsat ještě desítky řádků, ale kromě chvály a nadšení z tohohle filmu, by tam nic nebylo, takže psát je nebudu. Ohromná spokojenost. (12.05.2018)

Miešať sociálno-kritické téma a ručnú stop motion animáciu nemuselo dopadnúť zle. Lenže to by musel Wes Anderson operovať s lepším scenárom, ktorý je v tomto prípade plný iba náznakov a akejsi modernistickej agitky. Chce to zasiahnuť, ale netrafí sa. Aspoň, že tu máme skvelú technickú stránku a úžasnú hudbu Alexandre Desplata. (26.10.2018)