Psí ostrov

Že si ma to bezo zvyšku opantalo aj v tomto období, kedy zažívam snáď najväčšiu vlnu averzie voči panelákovému psíčkarstvu (nie, nestalo sa nič konkrétne, len je toho už móóóóóc... a Kobayashi na hrad!), tak to snáď na vyjadrenie obrovského obdivu k práci Wesa Andersona plne postačuje. Fantastický pán Film! (zvyšok mojej domácnosti dokonca tvrdí, že fantastickejší, než fantastický...) (03.08.2021)

Wese Andersona mám rád, ačkoliv ne všechny jeho filmy považuji za zábavné a i s Psím ostrovem jsem občas měl trochu problém. Pokud jste Wesovi nikdy nepřišly na chuť, Psí ostrov vám nijak nepomůže, ba právě naopak vás utvrdí v tom, že to není režisér pro vás. Jednoduché téma psů vykázaných na ostrov odpadků zpracovává formou sobě vlastní a nesnaží se jít konzumnímu divákovi ani trochu naproti. Film je z velké části v japonštině (se simultálnním překladem) a do angličtiny je přeložen pouze štěkot psů (oficiální upozornění tvůrců filmu) a ve všech záběrech je vidět Wesův rukopis. Psí ostrov je plný nádherných barev a všemožných detailů, které na první shlédnutí ani není možné postřehnout. Dokáže rozesmát i dojmout zároveň, ale pro mnohé může být nesnesitelnou nudou a pokud se vám některý z předchozích režisérových filmů líbil, neznamená to, že se vám bude líbit tento. Psí ostrov je možná nejméně přístupným filmem Wese Andresona, ale je to film dělaný s láskou, s láskou pro film a pokud budete chtít, můžete se do něj zamilovat. Ale bude to obtížnější, než by se mohlo zdát. (08.10.2018)

Sorry, ale nelíbilo se mi to. Asi jsem jediný, ale mám pocit, že se Anderson tak urputně snažil o to aby to vypadalo jinak než cokoli jiného, ale na vše ostatní se vykašlal. Hlavně na příběhu je to znát - je zde na pozadí tolik prvků, co přímo vyžadují více rozvést (totalita, psí chřipka, rozdělení psů na ostrově), ale na ty se tady kašle, zůstanou jen na pozadí a příběh je primárně jen o klukovi (který mi btw byl strašně nesympatický, za celý film má stále jen jeden výraz a sem tam se ještě zazubí, což vypadá strašně), co hledá svého ztraceného psa. Proč ne, ale ve srovnání s tím, co je zde jen lehce nakousnuto, je to naprosto nevyužité a nenápadité. Ano, forma překvapuje neustále, ať už neustálým nepřímým prolamováním čtvrté stěny, tak zabíráním postav zblízka tak, aby hlavou vždy byly jen na levé nebo jen na pravé straně kamery. Ale obsah je slabý, trestuhodně nevyužitý a všechny své možné originální nápady zahazuje. Tohle bych od někoho takového, jako je Anderson, nikdy nečekal. A hned na začátku se objeví hned pár zajímavých myšlenek, se kterými kdyby se pracovalo, tak ten film má nějakou hloubku, ale nakonec skončíme jen u "pes je přítel člověka" - což je myšlenka, která by z toho nejspíš vyplynula tak jako tak. Postavy jsou šablonovité, skoro vždy buď strašně hodné (kluk, aktivisté, doktor), nebo strašné zlé (starosta, jeho (asi) poradce) a jediný, kdo má nějaký charakter, je Šéf. Jinak nikdo. Hodně se mi na tom filmu líbila hudba a zpočátku tam bylo i dost humorných scén, u kterých jsem věřil, že ten film nakonec zachrání, bohužel ve druhé polovině ten humor začal být strašně trapný (hlavně u skluzavky a objednání čokoládového mléka...), takže i po téhle stránce došlo k úpadku. A kazí to i přeplácané finále a fakt, že nechápu, proč se to celé odehrává v Japonsku. To Andersona fascinuje nebo co? Kvůli všem těm mínusům mě ten film nudil, celkem otravoval a právě proto se mi nelíbil. A to proti Andersonovi nic nemám a tři jeho filmy se mi líbily (Bottle Rocket, Rushmore, Život pod vodou), ale obávám se, že ty jeho modernější filmy nebudou nic pro mě. Ještě jsem teda neviděl Grandhotel Budapešť, ale upřímně po všech těch zklamáních z novějších Andersonových filmů ani nevím, jestli ten film vidět chci... 2* (22.12.2020)

"Dogu, notu petu!" Neskutočná animácia a vizuálna stránka, z ktorej by sa dalo vyprintscreenovať aj 100 wallpaperov, geniálny dabing (aj keď mi chýbal Owen Wilson!), japončina up to 11, tradične čarovný Desplatov soundtrack, bohovský timing gagov a všadeprítomná andersonovská absurdita - Isle of Dogs sa bez problémov môže zaradiť medzi najlepšie filmy Wesa Andersona. (11.05.2018)

Nevyhledávám stop-motion animaci, ale na Psí ostrov jsem byla z nějakého důvodu hodně zvědavá, skoro jsem se těšila. I přesto jsem se do kina nedostala, což mě teď trochu mrzí, protože mě Psí ostrov rozhodně nezklamal. Čekala jsem hravý a originální film, a ten jsem i dostala. Ústřední psí parta je napsaná i animovaná skvěle, (lidské postavy jsou zde až ti druzí), příběh je dobrý, atmosféra nejen díky Desplatově dynamické hudbě krásná... Wes Anderson mi po Grandhotelu Budapešť opět zpříjemnil den. Co nejdřív si pustím i Fantastického pana Lišáka. Kdo hlasuje pro to, aby tenhle film dostal pět hvězd? 9/10 (26.09.2018)