THX 1138

Film, který odkrývá všechny přednosti i slabé stránky George Lucase - prostředí a vše spojené s technikou (kamera, zvuk, triky - i když jsem viděl restaurovanou verzi, doplněnou mnoha novými efekty a těžko se posuzuje, jak vypadala originální verze) je tu na vysoké úrovni, samotný příběh režiséra jako by už tolik nezajímal. Je to odosobněné, chladné, divácky neatraktivní a naprosto schválně. Těžko si představit, že autor tohoto díla vytvořil poté Hvězdné války... (15.02.2006)

THX 1138 není žádný dopravní prostředek nebo přístroj, ale označení člověka v časech, kdy se přestala využívat jména, lidé se rodí uměle, city neexistují a sexualita je zakázaná. Oslnivě bílý svět je světem „polomrtvých“ lidí, den co den ovlivňovaných drogami a důmyslnými programy na vymývání mozku. Ve víře v Boha se zpovídají systému, který tak sleduje nejen jejich fyzický život (prostřednictvím nekonečného množství kamer a čipů), ale i psychický, takže je může ovlivňovat jako loutky. Tedy jen do chvíle, kdy budou brát své drogy a nezačnou dělat zakázané věci. George Lucas nehleděl na trikovou stránku, nápadné triky se ve filmu prakticky neobjevují, sugestivní vizi odlidštěné budoucnosti navozuje utopení filmu v bělostném jasu, který pohltí potřebu futuristických vynálezů. Navíc na vaši psychiku působí všudypřítomné záběry ze skrytých kamer a neustálý proud kódů místo jmen a činností, přičemž hlasy přicházejí odkudkoliv, jsou vážné, oficiální a nekolísají v melodii. Po chvíli se budete cítit stejně vyprázdnění jako hrdinové - milenecká dvojice THX a LUH - která provádí „perverzní sexuální praktiky“ (tj. zamilovali se a vyspali se spolu). Nelítostná „orwellovská“ byrokracie se dá do pohybu a s ní i film, který se společně s hrdiny vymaňuje z pomalu proudícího jednotvárného života a skutečně začíná mapovat, jak celý systém funguje a že proti němu není jiné obrany než utíkat a doufat, že nějakým zázrakem obejdete některé z milionů pouček a nařízení, a tak se zachráníte. Lucasův film je stejně dokonale chladný jako svět, o kterém vypráví, dokonce i v napínavých sekvencích nijak nezajiskří emocemi a nezúčastněně zobrazuje smrt, zoufalství i bezmoc, komentovanou hlasy zvenčí. (05.09.2010)

Na tenhle film musí být nálada. Lucas nám totiž servíruje svojí vizi nedaleké budoucnosti a ta nevypadá jako něco, co byste chtěli zažít. Téměř celý film se odehrává v bílých interiérech a ty, ve spojení s mrazivou hudbou, dokáží v určitých okamžicích nahnat solidní husí kůži. A na konec musím Lucase pochválit za stopáž. Být to delší, tak to nudí. Takhle si ale, na hodině a půl, film dokáže stále udržovat konstantní atmosféru. A i díky ní se může směle zařadit mezi nejlepší díla svého žánru. (26.01.2009)

V průběhu sledování byl můj dojem čistě dvou hvězdičkový. Oceňoval jsem herecké výkony Roberta Duvalla a Donalda Pleasence, také vizuální efekty, hudbu a vykreslení sterilního prostředí tajemného labyrintu. Často mi snímek připomínal svoji atmosférou známý film 1984, který však proti THX 1138 působil "špinavým" dojmem, nikoliv tak sterilním. Tomuto pocitu zde napomáhá všudypřítomná bílá barva. Posledních pár minut však bylo značně napínavých a svižně se přibližovala závěrečná pointa, která se dala sice očekávat, ale zapůsobila, byť zcela jasně neodpověděla na otázky, které divákovi vyvstanou na mysli. Za závěrečnou pasáž přidávám třetí hvězdičku. (05.02.2014)

Dokonalá práce se zvukem a ruchy se bohužel bije s klasickým nešvarem a to neschopností udržet příběh v dobrém tempu po celou dobu. Fascinující vtáhnutí do neméně fascinujícího světa se tak překrývá s nuznou vyprávěnkou o uvědomění, která je zakončena výtečnou akční pasáží. Lucas už zde potvrdil, že má obrovský cit pro budování určitého uzavřeného/otevřeného vesmíru, ale příběh staví nechtěně na druhou kolej. Jediné štěstí, že humor funguje jak má a kupříkladu taková scéna se záchodem je opravdu k popukání. O to více pak zamrzí celková dramatická nevyváženost a neskutečně kýčovitý závěr přesycený slunečními paprsky. (18.08.2005)