Šťastný Lazzaro

Zvláštní magická alegorie, která by musela být vizuálně zajímavější, aby nenudila. Hlavní hrdina, který spíš než Idiota představuje jakéhosi padlého anděla, byl pro mě už lehce za hranou snesitelnosti. (01.11.2019)

Lazzaro,je dobrak s jednoduchym pohladom na vec,ktory pomaha nezištne,bez postrannych umyslov.Jeho oddanu dobrotu si ludia často zamienaju s hlupostou,prostotou obyčajneho hromotlka a pohrdavo sa k nemu aj spravaju.Zotročovanie celej skupiny ma na svedomi Marchesa De Luna.Bez spojenia s okolitym svetom všetkych rolnikov obera o možnost zarobku či vzdelania.Za oponou sa skryva alegoricke vyobrazenie feudalneho vykoristovania v kontraste s kapitalistickym svetom v ktorom sa Lazzaro magicky ocitol.V betonovom zhone zimneho velkomesta si však aj napriek absencii prirodnych kras a hierachickej štruktury,zachovava svoju identitu.Magicky realizmus opantavadruhu čast Lazzarovho smutneho pribehu.Je to však pribeh ludsky,uprimny,plny nadhernych zaberov a kontrasnych symbolov.Tento film ma magicky pohltil a vnutorne obohatil. (07.04.2021)

Šťastný Lazzaro je zvláštní film o skupince lidí, kteří ani neví, že již žijí v novém světě. Ve starých pořádcích pracují na panském a vše odvádějí své paní. Horší je, že si ale nemohou vysloužit žádnou mzdu a tak znají jen dřinu a nic za to. Na vše se ale přijde a tito lidé, ve své naivitě a neznalosti poměrů vlastně šťastní, přicházejí do města, kde je ale vlastně nic nečeká. Nikdo je ani nemůže zaměstnat, nemají bydlení. Svět, který je dříve vymanil ze spárů je teď odvrhl. To ostatně dělá často. Mě trochu mátlo v jaké době se vlastně snímek odehrává. Také přesun do města byl pro mě trochu zvláštní. Některé postavy zestárly, jiné ne. Lazzaro v tom nebyl sám. Zatímco syn majitelky panství se posunul o notnou řádku let dopředu. V kontextu děje to ale nedávalo moc smysl. Na druhé straně jako kontrast mezi tradicemi, zvyky, starším způsobem života či venkovem a městy, moderností a novými vizemi či sociálním přístupem leckterých států to funguje vcelku trefně. (03.05.2023)

Film, ktorý sa prakticky celý čas vezie na takej príjemnej melancholickej vlne a ktorý unikátnym spôsobom zachycuje osobitosť človeka v odlišných prostrediach a vypovedá čo to aj o medziľudských vzťahoch ako takých. Adriano Tardiolo do tejto roli vkusne zapadol. Určite to nie je snímok pre masového diváka, ale v rámci artového sveta je to jeden z tých lepších snímkov. Ja som bol vcelku spokojný, aj keď som očakával asi trošku nápaditejší záver. Do tej štvrtej hviezdičky mi tam proste niečo chýbalo. 65 % (28.10.2020)

Pochopil jsem to, lidem v moderní společnosti není o nic lépe, než v nevolnictví, kde prakticky otročí. Lidé jsou všichni hajzlové a pokud otročíte někde na plantáži, alespoň jste na čerstvém vzduchu. Ještě, že se to neodehrává na americkém jihu, to by nedopadlo dobře. S tímhle filmem jsem se hodně minul. Je to hodně utahané a bez energie. V první půli mě to prostě jen nebavilo a v té druhé, kdy to přešlo do zvláštního magického realismu jsem hlavně vyjeveně zíral. prosťáček Lazzaro byl prostě nezajímavý a nudný. Nedoporučuji nikomu, kdo netouží vidět unylou alegorii kritizující lidstvo a až po okraj plnou samých nesympatických postav. Jediné zajímavější a zábavnější pasáže byly části s lupiči. 25 %. (26.03.2021)

Netradičný ale o to lepší európsky film. Príbeh, ktorý je dosť neuveriteľný na to že sa skutočne stal. Lazzara odporúčam všetkým vnímavým divákom. (15.12.2019)

Bezduchý výkal o prázdnohlavém chlapci, který pokud zrovna tupě nezírá, dělá vlka nebo má vlka. (02.04.2020)

Tak tohle je jedno z nejlepších dědictví neorealismu, za jaké by se nemusel stydět ani Vittorio de Sica, ba dokonce ani Vasilij Šukšin. Anebo je to spíš důkaz, že neorealismus je stále přítomný? (30.04.2023)

Magický film so skvelým príbehom o prostých ľuďoch a vlkoch. Niektorý človek je vlk a niektorý vlk je človek. Lazzaro je pokojný mladík ktorý rád každému pomôže a nesťažuje sa. Práve jemu sa stane zázračná zmena, keď po nehode znovu ožije a vydá sa  do mesta pomôcť svojim priateľom, ktorí sa po oslobodení od markízinho jarma rozpŕchli. (14.10.2023)

1) všechny ty kecy o podobenství si můžete strčit za klobouk; podle mne je tu jediné - s mýtem o starém vlkovi - a to vydrží jen na půl filmu 2) film připomene starý dobrý italský neorealismus - obrazem hlavně v první polovině z vesnice, duchem pak v druhé polovině - je tu řada scén, kdy se chce na vše zapomenout a nechat se prostě jenom unášet obrazem 3) "dej člověku svobodu a on si uvědomí své neštěstí" 4) štěstí člověka není závislé na jeho neštěstí, ale na něm samotném - jinými slovy: pokud sám nic neuděláš, ani lepší svět ti nepomůže; kouzelná (nebo možná brutální) je v tomto směru scéna v bance - kdy mezi "svobodnými" lidmi není dobro vítáno s radostí a nadšením jako dobro, ale se zlostí a závistí jako "proč jemu a ne mně?!?" 5) film sráží řada vedlejších nedotažených či jinak přehnaných linek(odchod hudby, pokračování v podobenství s mýtem vlka, rozpačitá scéna s Lazzarem v dešti, …), v některých scénách jakoby se projevovala bezradnost, jak to natočit (tlačení auta domů) - pokud tam vůbec taková scéna měla být 6) s filmem koresponduje hudební složka - od lidové hudby přes popmusic až po klasiku - místy mi to ale přijde až příliš zjevně prvoplánové... (17.03.2019)

Škoda, že celý film nie je v (neo)realistickom duchu prvej polovice, ale láme sa do tézovitého prvoplánového podobenstva. Ako keby ho nakrútili dvaja ľudia, dvaja úplne odlišní režiséri. (08.06.2019)

Zpočátku mě film vůbec nechytl, ale postupně jaksi působil víc a víc, až mi nakonec bylo líto, že skončil. 70% a 4*. (09.04.2021)

Snad inspirace dle jména biblickým Lazarem, zde dobrák, který to se svou dobrotou dotáhne až k jisté magické nesmrtelnosti. On, jako čistá duše chudá v duchu zrcadlí bídu všech okolo, aníž by chtěl někoho obviňovat a usvědčovat.  Filmu je třeba věnovat trpělivost, zvláště ze začátku, a když se sladíte s jeho rytmem, dojdete do šťastně smutného finále. (19.05.2023)

Nádherný příběh, i smutný a to nejen v dramatu hlavního hrdiny, ale v mnoha dalších scénách. První část filmu přináší příjemné uspokojení klasickému divákovi očekávajícímu děj se všemi zákonitostmi. Ve druhé části filmu režisérka a autorka scénáře v jedné osobě mírně přehodí výhybku a logické pokračování děje okoření snovými prvky. Klobouk dolů, Alice Rohrwacher! Vynikající herecké výkony hlavního hrdiny Adriana Tardiola a také Alby Rohrwacherové, režisérčiny sestry. Myslím, že Itálie má (jako obvykle:-) další vynikající generaci herců i tvůrců, které stojí zato sledovat. Btw: proč člověka s čistým srdcem ostatní lidé vždycky uštvou? Jsme opravdu takové bestie? (11.07.2018)

Nejasná zpráva o konci světa smíchaná se Skřivánky na niti, Amisem a Amilem a dalšími příběhy, které můžete hledat při sledování tohoto filmu. Na první pohled originální, ale pak si uvědomíte, že vše už jste někde viděli a lépe natočené... (11.07.2018)

Šťastný Lazzaro je zvláštní a složitý film, je to něco jako glaciální relikt. Jako by se divák vrátil do filmové Itálie padesátých let, kdy byl na vrcholu filmový směr neorealismus. Něco takového by tehdy nejspíše natočil režisér Vittorio De Sica. Napodobovat tehdejší filmovou produkci režisérka cíleně určitě nechtěla.(Když se něco záměrně napodobuje, nikdy se to nepovede.) Výsledek je fakt dobrý. Film má hodně záporů, ale klady převažují. Pro každého filmového fanouška by měl být a věřím, že bude povinný. Vidím určitou podobnost s filmovými díly: Střecha a Zloděj kol. Jak film hodnotit? Ve více rovinách: 1, Příběh důvěřivého dobráka, kterého všichni využívají. Ale on tak činí přirozeně, bez zloby, Lazzaro se stejnou samozřejmostí přijímá svůj post v zaostalé, nevolnické komunitě, která žije v naprosté izolaci od dnešního moderního světa. Vyprávění tak spojuje surový pohled na život komunity a současně vykresluje družnost a víceméně spokojenost. Vše je v životě je tak jasné a přesné, jak to vystihuje filozofická poučka: „Platónova jeskyně“. (Strach ze světla je zde nahrazen strachem z vlků.) V okamžiku, kdy je komunita objevena světem, příběh se láme do současné reality a jako spojnice mezi dvěma světy slouží překrásná báje O vlkovi a světci. 2, Inspirace. Přesto, že režisérka uvádí, že použila za vzor skutečnou událost, která se stala v Itálií v 80. letech. Jistá markýza ve střední Itálií využila odlehlosti několika svých pozemků, aby před svými rolníky zatajila konec povinných odvodů sklizně. Ti tedy bez nároku na adekvátní mzdu dřeli pro svou paní. Já vidím jinou podobnost a to ve více než stoletém cestování za prací z jihu na sever Itálie, kdy lidé opouštěli a opouštějí svou vesnickou komunitu a stěhují se za lepším výdělkem, ale také do cizího prostředí a za tvrdou prací. A pak zjišťují, že materiální zajištění se nevyrovná sociálnímu odcizení. 3, Myšlenka je celkem jednoduchá: Již co je člověk člověkem, tak hledá jistotu, bezpečí a lásku. 4, Zápory: Ve druhé části filmu, kdy se děj má odehrávat v současné Itálií, je zbytečně zvýrazňována chudoba a špína. Možná to měla být nadsázka, ale to nefungovalo. Takový stav panoval těsně po válce, dnešní Itálie je silně sociální, s velmi dobře fungující policií, ztuženou neustálým bojem proti mafií, migrantům a terorismu. Nocovat těsně vedle (ve filmu Milánského) železničního uzlu je dnes zhola nemožné. Závěr: Motto – „Cestovat časem, a přitom zůstávat na místě“ (15.03.2019)

Amici del Vento. Případ pro začínajícího kata. David a Goliáš. Daniel ve lví jámě. Quo Vadis. Malý Princ. Žebrák Lazar. Lazar z Betánie. Renesanční malba ve 125 minutách. (28.03.2019)

Perfektní záležitost. Občas je nutné si připomenout, že každá doba a každé mocipanství je všudypřítomné. Přitom to všichni můžeme ukončit. Začít věřit sobě samotným. (06.12.2019)

Námet zaujímavý, symbolika zaujímavá- film nezaujímavý. Šťastný Lazzaro je hocičo, len nie šťastný. Pôsobí naivne, prihlúplo a na jeho tvári sa snáď neodrážajú žiadne emócie. Prvá polovica filmu ako tak ušla, pri tej druhej som už len čakala, kedy to konečne skončí. (05.08.2020)

Nebavilo. (24.05.2023)