Žena na válečné stezce

Za zvuků insladsko-ukrajinských trojtěles je nám servírován příběh, který se vůbec nezdráhám označit slůvkem bizarní. A také hodně originální a vynalézavý, tak na mě aspoň po celou dobu svého trvání působil. Jinak víceméně souhlas s tím, co napsali moji oblibenci, jen s tím drobným rozdílem, že pokud náhodou máte sestru a jste jednovaječná dvojčata, raději ji na tenhle film neberte, mohla by si to ještě špatně vyložit a není nad to mít vztahy v rodině na klidné a ničím nerušené úrovni. (09.06.2019)

Heligon, bubon a harmonika, tri hudobne nástroje, ktoré formou "bizarných" podmazov sprevádzali Hallu poča celého filmu. Zaujímavý a pekný scenaristicko-režiný počin. Film o svojskom "riešení" ekologických problémov v Islande, ktoré vďaka propagandy vlády, lebo "nikto nechce žiť v rašelinových chatrčiach" nenašiel pozitívnu odozvu u bežných občanov Islandu. Herečka podala veľmi dobrý výkon. Island je krásna krajina, bolo to vidieť aj vo filme. Dúfam, že tí čínania sa tam neusadili. (17.11.2019)

S úsměvem o vážných věcech. Absurdní humor sice do značné míry utvářejí trojice islandských muzikantů a ukrajinských vokalistek, ale i jejich přítomnost v obrazech je celkem originální. Halldóra Geirharðsdóttir v hlavní dvojroli je ovšem naprosto suverénní, na čemž také většina filmu stojí. Nadnárodním korporacím i politikům je příroda ukradená zřejmě kdekoliv na světě. Upozorňovat na to má stále smysl. (12.04.2019)

Halla bojuje za „lepší“ Island tím, že se snaží sabotovat velké korporace. Když ale jednoho dne obdrží dopis, že prošla úspěšně procesem adopce a čeká na ni holčička na Ukrajin, hodlá se svého plánu vzdát. Situace se však vyhrotí do takové míry, že je nucena vykonat poslední prácičku. Nádherně nasnímaný film se skvělou hudbou a jedním velmi nešťastným turistou, který je vždy ve špatný čas na špatném místě. Velmi příjemně se na to dívá, nikdy jsem neměl pocit, že sleduji film, ale lidské osudy. (10.08.2019)

Západ žije v blouznivém snu ekonelogismu a někteří jeho největší šílenci to s heslem "Greta Aghbar" dotáhnou tak daleko, že si podřezávají větev sami pod sebou, ani o tom chuděrky neví. Nosí boty vyrobené v číně a bojují proti globalismu, jí bifteky a brojí proti týrání zvířat, používají igelitové pytlíky a brojí proti celoplanetárnímu odpadu. To je případ této ženy. Ta nebožačka sice používá mobily, televize, auta, elektřinu a výdobytky civilizace a technického pokroku, ale místo vděku napadá původce jejího blahobytu a luxusu, odstřeluje elektrickou síť. A aby toho nebylo málo, ve své bohorovnosti chce pomáhat a chránit nebohou, v zaostalém východě osiřelou holčičku, která nečeká na nic jiného než to, aby tato žena ukázala světu, jak je úžasná, dokonalá a bohatá a jak chce pomáhat a chránit, třeba i s pomocí semtexu. Kdyby aspoň ta chuděrka na konci filmu skončila po právu ve vězení - ne, film končí happyendem, jak se na každý zápaďácký výtvor patří. I kdyby čert na krvavé madle jezdil... (12.08.2019)