Modrý samet

Takto má vyzerať perfektný postmodernistický film, neonoirový film a silný autorský film v jednom. Nemusíte plne pochopiť úplne všetko, stačí sa nechať vtiahnuť a unášať ponurou, mystickou atmosférou. Vrcholné Lynchovo dielo, cítim v ňom najviac citu z pomedzi jeho filmov a najmenšiu režisérovu túžbu po "samožerstve". A nemusíte hodiny pátrať po tom, čo nám chcel Lynch zdeliť, metafory Modrého zamatu (temnota, zhasínajúce sviečky, Laura Dern vychádzajúca z tmy, vtáčik s hmyzom) sú ľahšie čitateľné. (18.06.2012)

Pár let před Twin Peaks natočil Lynch tuhle naprosto geniální (navíc ještě celkem srozumitelnou) záležitost, která dala pocitově ochutnat právě tomuto nadcházejícímu seriálu. Kyle MacLachlan zde sice ještě nevystupuje jako zvláštní agent, ale na stopě něčemu rozhodně je. Naprosto úchvatná je pak Isabella Rossellini v roli Dorothy Vallens a roli záporáka snad nikdo nemohl zahrát lépe - Dennis Hopper se jí zmocnil zcela nechutně. (26.06.2005)

"It's a strange world, isn´t it?" Tak skvělou aféru kolem jednoho bezprizorního ouška nedokázal vycucat ani Mike Tyson a jeho náhlá chuť něco zakousnout během mače s Holyfieldem. On je v zásadě Modrý samet totiž naprosto běžný thiller. Akorát prohnaný umírněnější, prášky notně utlumenou, hemisférou Lynchovy bizarní imaginace. Vznikla tak běžnému divákovi asi nejpřístupnější lynchovina (tedy odpadají Duna a Alvin). Což však ani zdaleka neznamená, že by to dávalo kdo ví jaký smysl. Stejně jako tento komentář. A teď babo raď co tím chtěl básník říci, že? Možná jen to, že modrá je prostě dobrá i navzdory iritujícímu přehrávání Laury Dern a Dennise Hoppera. Lynch tedy ve výsledku může děkovat hlavně sobě a Badalamentimu. Skoro jsem v pokušení pronést, že druhému jmenovanému především. (23.04.2008)

"It's a strange world..." Taky mám ten dojem, byť to ani omylem není nejvíc strange film pana Lynche. Ale zato to je čarokrásná pohádka, kterou svým dětem určitě pouštět nebudu, o předměstském rytíři zachraňujícím dámu v nesnázích a při té příležitosti zjišťujícím, že jeho zdánlivě zářivé brnění není zdaleka prosté trhlin. Možná právě tady a tehdy si budoucí agent Cooper uvědomil, že idyličnost malých městeček není nic jiného než beránčí roucho skrývající vlčí tesáky, a rozhodl se strávit svůj příští život bojem proti všem Frankům tohoto i jiných světů, ale já jsem se docela určitě tehdy, kdy se poprvé před mýma pubertálníma očima zavlnil modrý samet, přestala svých nočních můr obávat a místo toho jsem jimi začala pohrdat, protože ani náhodou nebyly tak podmanivé jako ty naservírované šéfkuchařem Lynchem. P.S. Ten umělý ptáček byl tak úděsný, že mi to chtě nechtě přijde jako úmyslný kýbl ledové vody chrstnutý do tváře všem happyendům, které kdy byly napsány. (22.07.2011)

Ten, co se bojí Lynche a chce proniknout do tajů jeho filmařského světa, nechť ať začne tímto snímkem. Dalo by se říct šablonovitý krimi thriller, který postupem času stále více ustupuje milostnému vztahu dvou lidí a i když je téma a poselství jasné, tedy milovat a poukázat na zkažený svět tam venku, neodpustí si Lynch pár svých úchylek včetně dusitan amynatý inhalujícího slizkého Dennise Hoppera a jeho šílenou bandu. Film krásně uteče, je příjemně napínavý a eroticky laděný, ve své době dost provokativní a dnes zpětně jeden z nejpevnějších filmových tvarů, jenž Lynch dokázal stvořit. Někdy je dobré se držet zkrátka a svou imaginaci držet na míru hodné uzdě. Jestli chcete vyložený mindfuck, hledejte jinde, ale Lynch tímto potěšil. Heineken? Fuck that shit! [Přesná stopáž: 121 min] (29.10.2010)