Chvilky

Když tuzemští mistři dělají velké umění je to obvykle problém. Výsledek je takový nijaký, budí dojem stokrát viděného, něco tomu prostě chybí. Chtělo by to více invence, pokud mám ambice dělat art. A nebo si přiznat, že každý nemůže být Godard či Bergman. Statické kompozice tou invencí nejsou, působí spíše pozérsky v kontextu nevyrovnané formy. Jen Jenovéfa mne dokázala přesvědčit že není nejhůř. 50% (21.08.2019)

Žádné vztahy, jen chemické procesy. Film Beaty Parkanové tvoří formálně i tematicky semknutý celek se snahou být generační zpovědí současné mladé ženy "tady a teď" – ovšem se snahou po překročení hranic konkrétních osudů, načrtnutých v každodenních kratičkých momentech. V jistém ohledu pak nabízí odpověď na to, proč neustále toužíme po životě, v němž neumíme žít. Jenovéfa Boková, oceněná za svou Anežku, kterou ztvárnila se stoprocentní autenticitou a přirozeností, prestižním Českým lvem, patří bezesporu k nejtalentovanějším herečkám své generace. (09.11.2020)

Děkuji za tento film. Trochu mi připomíná Chatu na prodej, kde se také pravdivě vykreslují rodinné vztahy. Oceňuji především pravdivost, autenticitu a reálný příběh. Nutně potřebujeme takové filmy a také nutně potřebujeme ženské hlavní postavy. Takovýto film tady zcela chyběl. Hlavní hrdinka nežije svůj život, je skoro otrokem okolí, které ji využívá, ponižuje a citově vydírá. Z toho pak vyplývá nízké sebevědomí, sebehodnota a téměř nulová sebeláska. Nakonec si uvědomuje, že ani neví o nějakých vlastních potřebách. Čeká ji velmi dlouhá, bolestná a strastiplná cesta k nalezení sebe sama a nastavení hranic svému okolí..... A potřebuje se naučit vytvářet plnohodnotné partnerské a ostatní mezilidské vztahy. Za mě Objev roku 2018 - 2. místo. (27.12.2018)

ZA JÍDLO PŘED OBĚDEM NIC NECHCI. Civilní klubový film a trochu repetitivní vztahovka, v níž s hlavní hrdinkou nikdo nemluví, jen vede monology a tím pádem to vypadá, že na ní nikomu nezáleží. Je to přemýšlivé a pomalé, ale také zajímavé. Nepouštějte se prosím do sféry věštění (protože do každé lidské činnosti, která má být kvalitní, musíte vložit veškerou energii), radši se snažte ten film vnímat a trochu mu vyjít vstříc. Až na poněkud kvapný konec (hrdinka má být nad věcí?) jsem relativně spokojen. 70%. (26.11.2020)

Film mj. o tom, jak vás můžou deptat rodiče a prarodiče, a chodíte (?) s nechutnym týpkem, záletnym kamiońákem (nic proti kamiońákům). Mě to bavilo, protože je to zas film o něčem jinym, a to téma je pro mě zajímavý. Jak už zmínil Necrotongue, film má dost pomalý tempo, což může někoho odradit, ale podle mě to funguje. Nejměně sympatické postavy: otec, kamiońák a slovenský "zpěvák". Úplně mi tý Bokový bylo líto, bych se nedivila, kdyby se sebrala a odjela někam hodně daleko. Ona se evidentně obklopuje dementníma a divnýma lidma, což teda nechápu - rodinu si nevybereš, ale styky s ní snad omezit můžeš, a ty ostatní si vybíráš. Takže to je dost hrůza. Všichni (hlavně členové rodiny)jí tam neustále dávají nějaký rozkazy (které nakonec vždy poslechne, aby už měla klid - jak jí rozumim) a nevyžádaný rady a pořád ji hodnotěj, Takže to logicky směřuje k pro mě nejsilnějšímu momentu filmu, k návštěvě psycholožky. Holka je rozložená, přesto jí i nadále rodina nakládá, viz Pokorná:"Ty si nic tak nebereš, ty máš holt jinou povahu, než já a maminka..." Depka. Zajímalo by mě pokračování, protože příběh vyzní do ztracena. (03.11.2020)