Rodinné trampoty oficiála Tříšky

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo… (24.05.2021)

Toto dílo představuje jakýsi předěl mezi dvěma obdobími v dějinách českého filmu. Asi není jediné, ale je možné na něm dokázat jak vliv předchozích dvou desetiletí české komedie a to, jak se Josef Mach učil od svých předchůdců, tak už nastupujícího nového stylu komedií, které záhy změnily tvář českého filmu, což dokazují i další Machovy filmy z 50. a 60. let, totiž filmy s ideologickými scénáři. Nemylme se, tady nejde ještě o žádný budovatelský film, zde přijíždí rodina pražského úředníka na vesnici, kde má přebrat pan Tereba správcovství na státním statku, pravděpodobně kdesi v českém pohraničí; JZD se u nás začaly vytvářet ne základě Hradeckého programu právě od roku vzniku tohoto filmu, v roce 1949. Uvědomuji si, že právě v této době a ve stejných uniformách trávil svoji základní vojenskou službu můj otec. A vzpomínal na úplně stejné pochodové písničky... Saša Rašilov zde předvedl opět velkou roli srovnatelnou s rolí ve filmu Přijdu hned. Jen Jarmila Kurandová hrozně přehrává, dojemná událost - narození telete - se v jejím podání mění ve frašku. Kromě již "zajetých" mladých herců Kemra a Hrušínského se zde začíná rodit plejáda nové herecké generace - Šůra, Fišer, Vrchota, Kreuzmannová, Effa či le Breux... Dobrý film. (02.11.2016)

V hodně komentářích, které jsem četl, je filmu vytýkáno, že je to agitka poplatná své době. Já bych to tak černě neviděl. Samozřejmě, že budovatelské nadšení je z filmu patrné a že archetypy padouchů a klaďasů, které byly následně použity v mnoha jiných filmech natočených v následujících letech, jsou už zřejmé. Taky motiv polepšeného bručouna není nový a byl následně doveden „k dokonalosti" například v Andělovi. V tomhle filmu je dle mého názoru ještě všechno v normě a například to takzvané budovatelské nadšení bych připsal na vrub spíše doznívající euforii poválečných let, než komunistické propagandě. Rašilov zahrál rodinného despotu lehce a spíš než zlého muže připomínal občas trochu zmateného medvídka, který neví kudy kam. Odonek Hrušínský je super a už v těchto letech je u něj patrný talent, který se samozřejmě ještě rozvinul v pozdějších letech. Felix le Breux a jeho basující hospodářský ne-správce je taky nezapomenutelný. Zkrátka je to pro mě příjemná lehká komedie, na kterou se vždy rád podívám znovu. Doporučuji. (07.10.2013)

S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není. (09.11.2014)

Rodina je základ státu. Ale rodina, kterou tvůrci filmu přisoudili Sašovi Rašilovovi, ta je tedy pořádným základem a skoro za trest :o) Jakoby se tvůrci tomuto prvorepublikovému seladonovi chtěli pomstít za jeho minulé, prvorepublikové a tak krásné hříchy :o) Ale ne. Pan Rašilov se nedal. Pracovní agitka, nepracovní agitka, on se nezpronevěřil. Své rodině, stejně jako filmu, vládne rukou neochvějnou, žádné budování světlejších zítřků nemůže zastřít jeho mistrovství. Úsměvný film, plný úžasných hlášek ze života: „To, co oni dělají, já už jsem dávno zapomněl.“ :o) (11.11.2014)