Bílý palác

Film se mi líbil. Na Jamese Spadera se dobře kouká a na starší Susan Sarandon taky. I chemie mezi nimi fungovala, tak to hodnotím jako lepší průměr. Film má dobré dialogy. Ten film můžu viděti i několikrát za sebou a vždy mi něco nového dá. Spader a Sarandon jsou mí oblíbení herci, tak mi nedělá problém vidět to znovu. Susan Sarandon je tu nesympaticky trhlá, ale právě proto, že je úplně jiná než její milý, proto má film své kouzlo. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. (22.11.2015)

Spoilerů řada jako obvykle. Doufal jsem v Jamese Sadera v jeho úchylné (přirozené?) poloze. Romantické tóny saxíku mě nejdřív trochu postrašily, ale scéna s blowjobem od Susan Sarandon utvrdily... tedy utvrdily v přesvědčení, že mne instinkt neklamal. Solidní drama muže, který se zabouchl do někoho, s kým nemůže mezi "přátele" (a ženy, jež to až příliš dobře chápe) kazí nepřirozené notlivých scén (Spaderovy poblázněné návraty do postele, závěrečný výbuch vášně na prostřeném stole) to, čím film v zásadě není - totiž romantickou sračku. Když budete shovívaví, anebo budete ve správný čas na záchodě, film si lze užít, protože téma snobského studu je podáno vkusně (vezmete-li v úvahu datum vzniku, je to téměř zázrak) a hlavní představitelé zaslouží za jedna. (18.10.2011)

Román White Palace z roku 1987 byl první ze dvou knih Glenna Savana. Filmová verze přišla velmi brzy, reagovala na aktuální téma a na fakt, že jako debut to byl bestseller. Co se filmu týká, jeho atraktivita stojí a padá na chemii mezi Susan Sarandon a Jamesem Spaderem a to samo o sobě bohatě stačí na dobrý zážitek. Navíc jsou tu zajímavé reference na operetu Die Fledermaus (opereta a opera je znak lépe situovaného) nebo na reálie ze života Monroe (zájem o její životopis je znak dělnické třídy). Další podobná romance je Frankie & Johnny. (20.03.2023)

Romantická dráma spájajúca osudy dvoch traumatizovaných ľudí, mladého úspešného Maxa a zrelej čašníčky Nory. Obaja totiž prišli o svojich milovaných, Max o manželku a Nora o syna. Tá naviac akoby trpela utkvelou fixáciou na Marilyn Monroe. To všetko spolu s vekovým a spoločenským rozdielom vytvára množstvo dramatických situácií, ktorých sa herci a produkcia zhostili celkom dobre. Produkcia naviac dodala kvalitný hudobný podklad, ktorý však na mnohých miestach akoby bol odniekiaľ vypožičaný. Tento netriviálny ľúbostný pomer však nakoniec končí banálnym happyendom. 65% (23.10.2023)

Bílý palác nejde úplně stranou žánrových klišé romantických melodramat / komedií, přičemž je znát, že výchozí text / scénář (byť knižní předlohu jsem nečetl) nepatří mezi ty nejsilnější pilíře, nedá se zbavit ani pocitu jistého rutinérství či řemeslnictví (i co se režie týče), valná většina scén i pochodů hlavních postav je v podstatě očekávaná, chybí mnou tak oblíbená (a u jiných nenáviděná) jistá forma nedořečenosti (americký závěr je "dořečený" až běda)... nicméně nedá se říct, že by tu nic nefungovalo. Velmi pomáhá pozdně osmdesátková (či snad časně devadesátková) atmosféra opírající se o sice ne úplně objevnou, ale z valné části vhodně zakomponovanou hudbu George Fentona (pár přešlapů promíjím). A to zásadní, tedy ne úplně konformní vztah dvou lidí odlišného věku i společenského postavení jistou hloubku (min. emoční) v žánru hollywoodské (neokázalé) pop romance nabízí. Pouto mezi hlavními postavami, tedy starší Norou (Susan Sarandon) a mladším Maxem (James Spader) nepůsobí tak ploše a neuchopitelně, jak jsem si poslední dobou v podobně tématicky laděných filmech (komerční i nekomerční produkce) bohužel zvykl vídat, naopak. Nakolik je to dáno solidními a především sympatickými herci, kteří svůj part rozehrávají velmi vkusně je pak otázkou... "I´m 43... and be 44 in December." - "I´m 27." │60% (29.02.2016)