Deník princezny

Růžový (za)biják. Škoda, že se na to moje šestiletá neteř již se mnou odmítá dívat. Ještě, že moje bárbiny mají dost rozumu, aby neodmlouvaly a nevzdorovaly. Ani neceknou. Sou boží a takový cool. A sou tůůze chytrý. A rozumím si s nima, heč. A, a tady, tohle je vo vopravdový princezně, jenže vona žije dneska a nejdřív vo tom ani neví. To jí musej říct. No, je to boží. To se musí vidět. Již dlouho mě žádný film tak nedostal. Je takovej vopravdovej. A sem rád, že u něho ani nemusím moc přemýšlet, i kdyš já mám rád, když někdy musím u filmu přemýšlet, to pak třeba ještě chvíli o něm přemýšlím. Ale jiš se mi to dlouho nestalo, ale tenhle je fakt takový heský. No nevím... docela je takoví zábavný i poučný. Myslím. A ty hlášky. Sou takový pravdivý. Právě na něj koukám a těším se, jak to dopadne. Snad u toho nebudu brečet. Jiš dlouho jsem si u filmu nepobrečel a já u filmů brečím rát. A nyní vážně a k vlastnímu filmu - není špatný a po druhém shlédnutí jsem i zalitoval, že nejsem desetiletá blondýnka, která by skutečně u toho výskala i plakala radostí. Jako prostý chlapec cením i občasný vtipný okamžik tam, kde má být. (25.11.2005)

Gary Marshall chtěl tento snímek věnovat teeagerům. Nevím jaký k tomu měl důvod? Že by jako uměřenější reakce na vlnu teen filmů, ve kterých se děje všechno možné no však ty ingredience znáte. Jenomže se v něm nezapřou sklony tvůrce romantických komedií jako jsou Pretty Woman nebo Nevěsta na útěku . Marshall trpí režijní schizofrenií. Neustálý svár mezi tím, jak pobavit teeagery a přitom neurazit dospělé publikum dovádí k šílenství... samotného diváka. 2 (slovy dva) gagy se Marshallovy opravdu povedly. Jenomže co s tím zbytkem, který trvá neuvěřitelné dvě hodiny? Možná, že stopáž je tím nejhlavnějším problémem filmu. Za dvě hodiny se totiž dá stihnout mnoho a nebo se taky dá pěkně nudit a natahovat. Deník princezny bohužel splňuje to druhé. I když se tady ani nedá hovořit o nějakém promarněném potenciálu. Už samotný námět je dost směšný (ale dá se to nějak přejít). Scénář, který na sebe nalepil jednu banalitu za druhou, taky není vrcholem inteligence. Patnáctiletá outsiderka se najednou dozví, že má nastoupit na trůn v malém evropském království. No, a protože se to odehrává v San Francisku, tak se to samozřejmě neututlá... No a o bezradnosti režiséra jsem už psal. Samozřejmě, najdou se lidi, kteří moje výše vypsané řádky odbydou tím, že se moc zaobírám filmařskými nedostatky a nenechám se filmem prostě unášet a jednoduše se pobavit filmem na tzv. jedno použití . Jenomže Deník princezny nesplňuje ani toto kritérium. O nějaké pohodovosti se hovořit nedá. Snímek je příliš strnulý. Herecké obsazení je značně rozkolísané. Julie Andrewsová jako královna sice působí majestátným a autoritativním dojmem, ale to je vše. Anne Hathawayová herecky taky zaboduje jenom jednou. A to ve scéně, kdy se z ošklivého káčatka stane krásná mladá ženská. V tu chvíli jsem i já zpozorněl u televize a jinak znuděný výraz mi na tváři na chvíli vystřídal náznak... ehm, chtivého úsměvu. Mile vyhlížející ranař a řidič Joseph v podání Hectora Elizonda je vynikající a jeho postava alespoň stojí za to. Deník princezny je (ne)překvapivě tupá a nudná slátanina, která bez nějakého sebenáležitějšího vysvětlení obere diváka o DVĚ! hodiny času. (17.04.2005)

[6/10] Nie tak hrozné, ako som očakával. Príbeh o dievčati, ktorá zo dna na deň zistí že je princezná. Obyčajný, ľahkopádny námet spracovaný úplne priemerným spôsobom s kombináciou dobrej hudby. Zaujímavá hlavná postava v podaní Anne Hathaway nebola až taká trápna ako som čakal, ako hlavná postava celkom ok. Naštastie sa po pár minútach zmenila na sympatické dievča, na ktoré sa dalo pozerať. Ale rozhodne ma ničím neoslnila, pôsobila na mňa normálnym dojmom. Oveľa viac sa mi zo ženského obsadenia páčila Julie Andrews. Najviac sa mi páčila postava mužského pohlavia, je ním Hector Elizondo ktorý bol skvelý a zábavný. Film sa začne pomerne nudne, prvá 20. minútovka nás zoznámi s hlavnými postavami, potom sa film už ako tak rozbehne a udrží si v celku dobré tempo. Vyslovene nudné scény tu nie sú, ale niektoré sú možno nepotrebné. Čakal som aj viacej humoru. Jet tu málo scén(2-3) na ktorých sa dá zasmiať, ostatné sú iba úsmevné scény na ktoré po pár minútach zabudnete. Film príliš nenudí a aj dialógy ktoré tu sú sa dajú počúvať. Záver filmu je väčšinou ako u ostatných filmoch tohoto typu, klasický, s monológom hlavnej hrdinky, ktorá sa snaží svojim rozprávaním vyvolať émociu u diváka. V mojom prípade neúspešne. V konečnom dôsledku je Denník princeznej obyčajný, priemerný, slušne natočený rodinný film s pár dobrými scénami. (27.05.2012)

Na tehle film jsem alergickej. Je to stašně debilní příběh o nepopulární holce, co zjistí, že je vlastně princezna. Následuje snůška trapnejch situací a ještě trapnějších situací. A ničeho jinýho jsem se prostě nedočkáte. Mj. kdybych měl vybrat TOP 10 nejodpornějších herečer, určitě by se do něj vešla Heather Matarazzo. (18.11.2007)

Sladký, moc sladký. Garry Marshall, pokušitel diabetiků celého světa a za důchodce dobře maskovaný teenager, omezil svou tvůrčí potenci na jediný filmový žánr. Kéž bych mohl říct, že se ve svém počínání stal mistrem, ale bohužel, jeho kulinářské speciality typu neustále reprízované Pretty Woman (1990) a nudně okopírované Nevěsty na útěku (1999), se mi už zajídají. The Princess Diaries je typická hollywoodská pohádka o tom, že se s outsidera stává spanilá krásna a z lidí co jí přehlíželi slávu chtivé hyeny. A já bych řekl, že mnohem větší práci než adaptace knížky pro mladé dívčiny od Meg Cabotové dalo udělat z celkově poměrně krásné Anne Hathaway nulu s obočím ala Brežněv. Co se hereckého spolku týče, rozhodně nemohl chybět Marshallův dvorní „kůň“ Hector Elizondo, který jako jeden z mála alespoň disponuje nějakým charisma a citem pro humor. Vtipné to není, spíš úsměvné a to ještě zamířené na určitý druh publika. Tomu odpovídá i hudba a doráží spolek okolo Mandy Moore, kde stěžejním tématem všedních dnů jest kvalita laku na nehtech. S hrůzou jsem zjistil, že po těch téměř dvou hodinách dvojhlasně zívám a jediné co mi brání usnout je lesknoucí se nádobí z krásně naaranžovaných dekorací. Dal bych klidně i 3 hvězdičky, ale to pouze a jedině v tom případě, že Deník princezny by byl jediným Marshallovým filmem, co bych kdy viděl. Jenže to bohužel není a tak nechť vezme za vděk sladkou dietou v podobě hvězdiček dvou. Kupa umělotiny co se tváří jako příběh ze života a 80% ztráta času k tomu. [4/10] (18.04.2005)