Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, František Řehák, Míla Myslíková, Jana Preissová, Jiří Menzel, Bohuš Záhorský, Vlasta Jelínková, Alois Vachek (více)Obsahy(2)
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet... Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (365)
Tento film "zdá se mi poněkud rozmarný". Stejně takové byly i mé pocity při sledování tohoto uměleckého kousku. Menzel ale natočil i "živější" filmy, a ne jen tak "ospale rozmarné" jako je tento. Avšak všechna čest, natočit film podle Vančurovy předlohy si troufl a zvládl to poeticky nad věcí. Děj se pozvolna odvíjel jako voda pomalu tekoucí v řece, ve které se mistr Antonín, major a abbé koupali ve svých roztomilých plavkách. Měl jsem chuť se v té říčce vyrochnit s nimi a poklábosit na břehu nad půllitrem točeného. ()
Je to ako sedieť na brehu rieky, počúvať kvitnúce dialógy, popíjať vínko a zajedať ho utopencami, zamilovane hľadieť do diaľav, cítiť vôňu slnka aj prichádzajúceho dažďa, v vnímať jeho kvapky na pleciach, vdychovať vôňu cigary a keď je toho dosť, tak je ešte vždy možnosť ponoriť sa pod vodu. Aj keď náhodu znovu prší a "tenhle spusob léta zdá se mi ponekud nešťastným"... je treba myslieť na zdravie. ()
Knihu jsem četla a Vančurově poetice jsem na chuť moc nepřišla, i když ho oceňuji za jazyk. Převod knihy na filmové plátno, pokud se to povede, je vždycky skoro až zázrak. Ano, Menzel knihu převedl bravurně co se týče atmosféry a poetiky jednoho deštivého léta, sem tam se objeví náznaky humoru, ale i přese všechno se mi zdá, že mě film trochu minul. Neříkám, že film je špatný, to vůbec ne, jen to pro mě asi není to pravé ořechové... ()
Knihu jsem nečetl a ani filmového zpracování mě na její přečtení moc nenavnadilo. Ne že by se mi nelíbily exteriéry, decentní humor, pohoda, která na mě ze snímku působila či jazyk (opravdová oslava spisovné češtiny), ale ikdyž má Rozmarné léto jen 74 min., chvílemi jsem se nudil, a to by u se mi u filmu s takhle krátkou stopáží prostě stát nemělo. Milé, příjemné, pohodové, ale ve výsledku slabší 4*. ()
Tento způsob Vančury zdá se mi poněkud nešťastným. Nemám na mysli kvalitu filmu. Veď Jiří Menzel ako režisér i ako spoluherec Hrušínského a Brodského odviedol perfektnú prácu. Problém vidím v tom, že keď čítam Vančurovu prózu obdivujem krásu českého jazyka. A keď to isté vidím vo filme začnem sa nervózne mrviť v kresle, pretože mi to pripadá umelé, strojené, neprirodzené. Považujem Rozmarné léto za nesfilmovateľné a to je dôvodom môjho relatívne nízkeho ohodnotenia odvážneho počinu jeho tvorcov. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (25)
- Režisér Menzel vzpomíná, že za vrchol svého režijního umění považuje, že dostal do vody pana Brodského, který se vody bál, a pana Hrušinského, který se vody štítil. (Kovaja)
- Roli, kterou ve filmu ztvárnil František Řehák, měl původně hrát Josef Somr. (Rugero)
- Při hereckých zkouškách si František Řehák, který měl původně hrát Důru, vyměnil roli s Rudolfem Hrušínským. (Roztržitý Luke)
Reklama