Babí léto

Filmy s tematikou stáří a jím podobné mám rád. Musí být ale podpořeny kvalitním scénářem, hereckými výkony a tou pravou atmosférou. Z Babího léta mám velice rozporuplné pocity a dojmy. Velké množství uživatelů zde doslova proklamuje vynikající herectví hlavního tria. Nad tím bych se rád pozastavil. Vlastimil Brodský dle mě odvádí svůj herecký standard. Co mi ale vadí, je skutečnost, že je často brán do souvislostí osud samotného Brodského s jeho postavou Františká Hány, kterou zde ztělesňuje. Snímku tento fakt spíše škodí a odvádí pozornost někam jinam. Postava Stelly Zázvorkové je totálně zvrhlá a šílená. Jestli je Emilie Hánová propagována jako zodpovědná, ustaraná a ještě kdovíco postava, tak je ten, kdo to píše, zralý spolu s ní na psychiatrickou léčebnu, mírně řečeno. Já osobně jsem své prarodiče nikdy něco podobného dělat neviděl. Sice chápu, že takoví lidé existují, ale popisovat je takovýmto způsobem je poněkud unáhlené, opět mírně řečeno. A nakonec Stanislav Zindulka (a jeho pes). Český lev je dle mě nejzaslouženější, jeho postava nejlidštější a nejuvěřitelnější. Co se týče scénáře, šedý průměr. Trošek emocí ve mně vyvolal až závěr, což je u filmu s tímto tematem nemalý minus. Když srovnám Babí léto s Časem umírat, který je vpravdě minimalistický, na stáří se dívá z trochu jiné perspektivy a pracuje s daleko menším množstvím herců, tak první jmenovaný prohrává na plné čáře. (23.09.2008)

Není třeba řešit, jestli to je film televizní nebo ne. Podstatné je, že má perfektní scénář, bezvadné herecké výkony (nejen v hlavních rolích) a je zručně režírovaný. Vladimír Michálek mě stále překvapuje. Nečekal jsem, že za jeho dosud nejlepší film budu považovat snímek o důchodcích, ani že mě jeho digitální experimenty poněkud minou. Už se těším, s čím přijde příště. (05.06.2003)

Michálek potvrzuje pozici nejtalentovanějšího českého režiséra současnosti a pověst českého Clinta Eastwooda. Babí léto více než předchozí filmy sází na obyčejný lidský příběh nabitý emocemi. Režisér velmi čitelně pracuje s opozicí ženské přízemnosti (sklonem k řešení praktických a reálných problémů) a mužského snílkovství. Obojí staví tváří v tvář smrti a prezentuje tak vynikající studii povah v nejextrémnějším momentu lidského života. Hlavní herecké trio dovedně pracuje s jemnou mimikou, náznaky a odstiňuje tak nejmenší nuance pocitů svých postav. Komorní koncert, kterému ve své vrcholné roli vévodí Vlastimil Brodský. (10.02.2010)

Příběh dvou důchodců, kteří se rozhodli užít si podzim svého života. Babí léto je neskutečně sympatický a mile působící film o lidském stáří. Nenapravitelný snílek a šprýmař (Vlastimil Brodský) se svým kumpánem (Stanislav Zindulka) brouzdá ulicemi, přehrává s náhodnými chodci předem nacvičené etudy, hraje si na majitele zámku a velkoryse utrácí peníze pracně našetřené na vlastní kremaci. I přes zvolené téma, svádějící ke sladkobolnému dojáku o problémech dožívání, si film udržuje vysokou úroveň a ještě navíc působí docela optimisticky. K tomu všemu nádherně barevná kamera, jak jinak než skvělé herecké výkony obou výše zmíněných pánů a velká dávka optimismu, která musí každému zvednout náladu. (18.10.2008)

Zmínil dva sociální fenomény, které Babí léto bystře zachycuje. První - ženská praktičnost (Zázvorková, oddaná nakupování a vnoučatům, zdůrazňující, že život je třeba brát vážně) versus mužská fantasie a smysl pro humor (dravý mužský úsměv, plný neovladatelné touhy a darebáctví). Druhým fenoménem je proměna muže. Zatímco zhruba mezi 30. a 60. rokem je hlavou rodiny, tahoun a na vrcholu svých sil, v důchodu se z něj stává žalostný kakabus, a to především díky manželce, která mu předchozí roky vrací se vší parádou. A nezřídka kdy to končí opravdovou tyranií (Brodský je hrdina spíš tragický než komický) a chutí sejít ze světa vlastní rukou, jak stvrzuje i Vlastimil Brodský, který spáchal v roce 2002 sebevraždu. (08.10.2007)