Američan v Paříži

Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :) (02.05.2006)

Jen o rok později natočil Kelly Zpívání v dešti, které bylo tehdy vnímáno jako podřadný muzikál vůči Američanovi. Dnes uležel čas a je asi jasné, jak moc se tehdejší diváci a kritici pletli. Američan v Paříži sice rozhazuje plnýma hrstma štědrým rozpočtem, ale nedokáže zdaleka využít svůj potenciál. Chybí režie buď nápaditější, nebo alespoň schopná lépe zužitkovat muzikál jako žánr - některé scény mi přišly natočené vyloženě tak, jako by si neuvědomovaly, co vlastně zabírají. (12.07.2017)

Gene Kelly, ideál střední třídy, ztělesňoval obyčejné americké chlápky. Jeho zásluhou je od konce do začátku americký i tento do Paříže situovaný muzikál. Zvažované exteriérové natáčení neprošlo, ale studiová iluze je díky kavárnám, parfumériím, pouličním malířům a dostaveníčkům na břehů Seiny velice živá. Bývalý voják s uměleckým nadáním přijel do francouzské metropole, aby zapomněl, aby si mohl odpočinout od války, aby mohl namísto ničení tvořit (a, což není explicitně vyjádřeno, aby unikl vzrůstajícímu studenoválečnému napětí). Američan v Paříži, nikoliv prost rozkošnicky zbytečných hudebních vsuvek (sólo Oscara Levanta) ovšem nepředstavuje odpočinkový film non plus ultra, jeho spodní proudy vás mohou zanést do končin sluncem nepříliš projasněných. Vrcholnou sekvencí je sedmnáctiminutový taneční únik do snu. Malby slavných tvůrců (v pořadí Dufy, Renoir, Utrillo, Rousseau, Van Gogh, Toulouse-Lautrec) ožívají a Jerry je šťastný sám ve svých myšlenkách, kde může s Lisou setrvat ve věčném objetí jako sousoší. Doslova nachází smysl v umění. Skončit film o minutu dříve, všechno by do sebe hladce zapadlo bez nasládlé pachuti. Nemluvě o tom, že vztah mezi osmnáctiletým francouzským objevem Caronovou a jejím čtyřicetiletým objevitelem Kellym zavání Lolitou. To ale není podstatné. Podstatná je hudba George Gershwina, podstatný je Kellyho perfekcionistický americký balet, podstatné jsou syté technicolorové barvy (černobílý je pouze svět společenské smetánky). Vše podstatné dosahuje vrcholné kvality a jestliže jsem si některá muzikálová čísla neužil naplno, pak vinou dobře se bavících přihlížejících – trošku to nabourává pocit divácké slasti, když totéž považuje za úžasné někdo jiný, kdo za svůj úžas zjevně dostal zaplaceno. 85% Zajímavý komentář: Oskar (02.01.2011)

Paříž záložní, za velkou louží. Paříž v Američanovi. Syn Kolumbův roztančí Seinu, kluby. V jednom kole jsou Moulin Rouge, azurové klenby, všechny klouby. :-) Inscenuje omalovánkový sen. Nechá se poznat, unášet v kruzích múz, v krocích separé, však ani ryzímu kouzlu páru na parketu života, nedává pa, adieu. (24.07.2024)

Neskonale veselý a romantický muzikál, ktorý však paradoxne v niektorých tanečných a hudobných číslach zachádza do určitej detinskosti - inými slovami povedané trápnosti - no stále ponúka dokonalú hollywoodsku zábavu zo starej školy a z čias, keď sa v mekke filmu začalo bojovať proti nástupu televízie. A to napr. aj týmto farebným skvostom. (22.02.2012)