Sonja: Královna ledu

Docela jsem se na film o Sonje Henie těšil, navíc je nosrký tím i o to víc, ale jsem poněkud zklamán... Film bohužel začíná až po třetím olympijském vítězství legendární bruslařky a není tedy vůbec sportovní (občasná lední revue je spíš k pláči, než sportovní výkon). Když už tedy pojali tvůrci film jako vzestup a pád, mělo to obsáhnout i sportovní karieru a taky dění po roce 1956, které naznačili jen v titulkách. Je to prostě celkově takové seversky chladné a neúplné...50% (ale zase pár věcí jsem se dozvěděl, za to ty tři hvězdy) (28.09.2020)

A čo si myslela, že bude zarábať navždy? To ma vždy dokáže fascinovať, ako si tí ľudia myslia, že ked sú bohatí teraz, budú bohatí navždy. No nebudú, lebo všetko minú na alkohol, autá a domy a nič im neostane. V prvej hodine sa toho strašne veľa udeje. Iný režisér by z prvej hodiny spravil jeden dvojhodinový film. Tá druhá je presný opak. V prvej vidíte lesk a slávu, zdola na hor, v tej druhej z hora na dol. Pomaly, ale o to hlbšie. Natočené výborne, zahraté skvelo, dobová atmosféra sa podarila. Proste film, kde si väčšina niečo nájde. 3 z 5 (13.10.2019)

Protože jsem kromě krasobruslařské kariéry o Sonje nic nevěděla, byl tento film pro mě objevný a donutil mě počíst si trochu ve wikipedii. Byl však poněkud nudný, věci se děly tak nějak samy od sebe a vnitřní motivaci hlavní postavy k sebezničení jsem nepochopila. Reálné archivní záběry na závěr potěšily. Celkově - kategorie "potěší ale nenadchne". (17.04.2023)

Očekával jsem obvyklou zidealizovanou životopisnou oslavu světoznámé celebrity a namísto toho jsem shlédl rozporuplný portrét poměrně nesympatického zpovykaného fracka, jeho strmý vzestup i stejně strmý ústup ze slávy. Se vším, co k tomu v životě podobných celebrit patří. A to je na filmu i to nejcennější - že nelakuje na růžovo, ale ukazuje odvrácenou cynickou tvář slávy ve vší její nezáviděníhodné nahotě. Ine Marie Wilmann předvedla zároveň obdivuhodnou hereckou kreaci. (25.07.2022)

Sonja Henie byla zajímavá osoba se zajímavým osudem protkaným setkáními se spoustou zajímavých lidí. Ve filmu bruslí, utrácí, fetuje, souloží, pak krachuje a znovu se zvedá a je to všechno žhavé …..  asi tak jako led. Film nedokáže zprostředkovat téměř žádnou emoci. I potenciálně vypjaté scény, jako roztržka s milovaným bratrem, smrt otce, nevěra milence nebo ústup ze slávy – vše plyne téměř bez jediného drnkutí na emoční strunu. Prostě to tak nějak ukazuje, nic neprožívá. Jen malinko, ve chvíli, kdy její hvězda začne hasnout, téměř nesměle naznačí nějaký pocit, ale hned se zase stáhne do šedošedé hradby chladu bez pokusu o jakoukoliv empatii. Sonja je tak spíš figurkou než člověkem, bez jakýchkoli povahových rysů s výjimkou sebestřednosti a pýchy. Když je na výsluní, vše se jí daří samozřejmě, bez toho, že by film ukázal, že o svůj úspěch musela usilovat a když padá, zas je to takové mechanické, dalo se to čekat, ale moc prožité a vysvětlené to není. SHRNUTÍ: Královna ledu v ledovém pojetí. (12.04.2022)