Black Mirror: Bandersnatch

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Jsem rád, že se Netflix snaží experimentovat a nabízí pořád něco nového, alespoň tím vyvažují hříchy s bídnou kinodistribucí svých filmů, které by si jí vyloženě zasloužili *ehm* ehm* Roma. Bandersnatch je jejich prvním pokusem o interaktivní film, který je takovým hybridem mezi herní adventurou a klasickým filmem, inspirovaný knižní sérií Choose Your Own Adventure. Navíc je zasazený do mozaiky Black Mirror, do které plně zapadá a dává to naprostý smysl, jelikož inovativnost tvůrcům této série nikdy nechyběla. Nebudu lhát zábava to opravdu je, díky interaktivnosti Bandersnatch diváka lehko vtáhne do dění a při hraní/koukání jsem se snažil jen o rozlousknutí pointy filmu, což se mísilo se snahou udělat to nejlepší rozhodnutí při každé volbě od výběru cereálií ke snídani až po ty zásadnější volby v pozdějších fázích filmu, přitom jsem se vůbec nestaral o to, jestli příběh dává jako celek smysl. Film se kvůli své rozvětvenosti dá dokoukat na několik způsobů a můžete se spokojit s jedním koncem nebo můžete díky vracení v čase dosáhnout úplně všech. Skutečná volba divákova dobrodružství se tedy filmu upřít rozhodně nedá. Mám ale s Bandersnatch dva zásadnější problémy, jeden souvisí právě s možností vracení se v čase a druhý s tím, nakolik je tohle ještě film. Ten první je ten zásadnější, byl bych radši kdybych mohl dosáhnout jednoho konce a při dalším průchodu mohl zkoušet cestu jinou. Při neustálém vracení v čase jsem se do toho několikrát zamotal a pak narazil na stejnou slepou uličku dvakrát za sebou. Navíc je tady spousta nápadů, které by stály za hlubší prozkoumání a některé volby vedou až k příliš rychlému konci. Druhý problém je spíš o filozofování a nemá ho tady moc cenu rozebírat. Bandersnatch je dost možná prvním z řady interaktivních filmů, které nás v budoucnu čekají a jako startovací bod je naprosto v pohodě, ale jsem zvědav kam tenhle subžánr posunou jiní tvůrci. (10.01.2019)

Black Mirror Bandersnatch je interaktivní film, kdy v určitých rozhodnutích jednáte za hlavního hrdinu vy, pomocí klávesnice. Jemu se poté podle toho, co vyberete, mění psychická stránka a celé jeho chování. Začínáte od malých nepodstatných věcí, jako je výběr vloček ke snídani nebo jakou hudbu si pustit na cestě autobusem. Příběh postupně graduje a může to dojít tak daleko, že si hrdina uvědomí, že je někým ovládán. To teprve začíná sranda, protože rozhodovat se, jestli má před svojí psycholožkou vyskočit z okna, nebo jí zmlátit pomocí karate kopů, nemá ve filmu obdoby. Vaše rozhodování je ovlivňováno cestováním časem, při kterém postupně získáváte informace potřebné pro další postup v ději, který pomáháte vytvářet. Takže jestli do teď nemáte Netflix, založte si účet, protože tahle interakce jinde fungovat nebude … 8/10 (28.12.2018)

(7/10). Už jenom proto, že jde o mou první zkušenost s interaktivním filme, tak jsem z toho byl totálně odpálen. Už jenom o skutečnost, že jde o můj oblíbený seriál, nebo že musíte vážně usilovně přemýšlet, aby vám to všechno dávalo smysl. Po shlédnutí a prožití si všech konců jsem byl jak opařený čajem. Seděli jsme s přítelkyní a náš smysl života byl náhle fuč. Začali jsme vášnivě debatovat a poté když jsme na všechno přišli, tak to byl úžasný pocit. A jen mě utvrdilo, že toto byl opravdu nadčasový film a že tohle není pro každého. Jedno vím ale jistě chci si tento neobyčejný zážitek někdy znovu zopakovat. (26.10.2020)

Neustálý kolotoč, který by vlastně nikdy neskončil. Upřímně, jsem dost konsternován. Film začne tím, že má nějakou zápletku, ale vy v celku záhy zjistíte, že vlastně ji ani nemá. A hledat byste ji mohli asi zbytečně. Je to trochu magořina. Trochu více. Už jenom tím, že se točíte v ničem a vy ani nevíte jak film skončí, protože ani nemá konec a můžete to dvacetkrát měnit. A vy nevíte proč. Magořina. Ani bych neřekl, že toto předbíhá dobu. Obecně je tohle stále něco, co asi moc nezapadá do naši doby. Pokud, ale z toho uděláte takovouto magořinu, tak se nemůžeme divit. (01.02.2019)