Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Henrik GaleenVOD (1)
Obsahy(1)
Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (Gustav von Wangenheim) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (Max Schreck), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. Friedrichu Wilhelmu Murnauovi se nepodařilo získat práva na zfilmování románu Brama Stokera "Dracula" a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka Wismar. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku. (caligari)
(více)Videa (1)
Recenze (564)
Počin romantického, okultismem fascinovaného básníka, do něhož se doba vzniku otiskla prostřednictvím expresionistické poetiky. Dílem kvůli skromnému rozpočtu, dílem z vlastní příklonnosti k přírodě, nenatáčel Murnau Upíra ve studiích, kde vznikala většina expresionistických filmů, nýbrž v reálných lokacích (včetně Vysokých Tater). Děsivé stíny, nepřirozené geometrické tvary a vychýlené kompozice zároveň realitu překračují a vtahují nás do světa na pokraji zkázy, jejíž příchod ohlašuje Orlock. Krysí tvář, oči maniaka, dlouhé pařáty namísto rukou - vypadá takhle smrt? Nosferatu umožňuje vidět prototypy situací, dějových zvratů a symbolů, z nichž se později stala klišé upírských příběhů. Pro mne zůstává originál dodnes nepřekonaný a věřím, že stejně zneklidňující, jako byl pro jeho první diváky. 95%Zajímavé komentáře: Melies, Eodeon, Le_Chuck, Teya, MIMIC, Amadeo ()
Murnau byl blázen. Ve Stínu Upíra to vykresluje dle mého názoru velice trefně. Ale byl také něco víc - byl geniální šílenec, a vizionář, a nadčasový umělec, a tak vůbec. Ve své době určitě museli lidi vytahovat z podlahy štípačkami, protože pokud dnes funguje scéna objevení se Orlokova kočáru tak jak funguje (když vidíte ty pravěké triky a stejně vám jde mráz po zádech z toho nepřirozeného pohybu a dalších věcí), muselo je to zatlouct do podlahy až po hlavy. Řada obrazů z tohoto filmu se stala ikonickými, a Stokerovi pozůstalí si mohou ještě dnes rvát vlasy za svou hloupost, že nevyužili historickou příležitost. Mína a hroby na pláži představují gotický horror "at its finest", a tentokrát je to s obrazem... a se zvukem, který může být dost různý, podle toho, je "vaším" distributorem - já v kině při Projektu 100 slyšel něco, co znělo jako soundtrack k Dead Manovi. Nějak záhadně to většinou ladilo dohromady, ale za živý klavír bych byl asi ochoten nemálo připlatit. Abych nebyl jen za adorátora, musím přiznat, že stylizace nízkých lidských bytostí mě i při vědomí doby vzniku filmu, tehdejšího maskérského stylu, uměleckých vizí atd. atd. ani v nejmenším neděsila, a byla mi už jen a pouze k smíchu. Jen velice obtížně se mi ale představuje, že by to mělo být i tehdy myšleno vážně. To je ale jen drobná vada na kráse v porovnání s tím vším. Zlatý fond kinematografie má Nosferatu jistý - a nejinak tomu bude s mou hlubokou úctou a obdivem. 90%, byť ne po celou dobu stopáže;) ()
Láska k černobílým obrázkům, které šeptají svá bizarní poselství a věštby do ticha. Pokroucený svět maniaka Caligariho a plíživá hrozba vampíra Nosferatu. Bezesporu nejsugestivnější zpracování draculovského mýtu – právě proto, že zlo nemůže mluvit, právě proto, že má jen dvě barvy. Nosferatu alias Orlock alias tajemný Max Schreck není jen filmovou stvůrou, je to dokonalé ztělesnění zla a zmaru, smrti, předtuchou budoucí zhouby německého národa. Tenhle film nemá slabých momentů. Neděsí intenzivně, ale je jedním dlouhým požitkem z filmařiny, která nepotřebuje drahé efekty, aby uchvátila diváka emocionalitou a atmosférou. Tohle je film ve své syrové podobě. Tohle je, dámy a pánové, Film. ()
Klasický filmový horor předkládá divákovi šerosvitný příběh z pera B.Stokera, byť Murnau nezískal práva na knihu, a tak musel pozměnit jména i lokace. V roce 1925 měly být všechny kopie filmu zničeny, jelikož vdova po Stokerovi podala na filmaře žalobu a soud vyhrála. Jak se zdá, některé kopie krutému osudu unikly... Atmosferický příběh plný šílených postav, stromů, neklidně se klátících ve větru, temných stínů, tajemných mraků, transylvánských hor se zříceninou hradu a krys roznášejících mor všude, kam Nosferatu vkročí. Paralelní děj, kukátkové záběry a dopisy, zápisky, knihy, listiny. Zatímco šílený majitel realitní kanceláře chytá ve vězení mouchy a čeká na Mistra, pavouk nad ním hbitě omotává svoji oběť. A vědci? Ti pozorují masožravou rostlinu a polypa, kteří jim připomínají upíra... Ač jsem viděl film několikrát, teprve nyní jsem si všiml podrobněji scény: lékaři s pomocníky se sklánějí nad mrtvým kapitánem a současně zkoumají lodní deník. V jistých momentech kopírují známý obraz Anatomie dr. Tulpa od Rembrandta. Rozličných symbolů lze ve filmu najít více, mě osobně potěšilo, že i po několikerém zhlédnutí je stále co objevovat. Mé první setkání s králem upírů se odehrálo kdysi...v kině. Ale musím uznat, že působivý je i na menším ,,plátně". Fascinující. ()
Max Shreck je fakt mazák a vždycky, když tam zrovna byl tak mě to megabavilo. Chvílema mě ale film nevtáhnul až tak jak jsem čekal, i když jistou znepokojivou atmosféru má hlavně díky dost nepříjemné hudbě. Geniální jsou ovšem záběry, když se na zdi objevuje upírova silueta. Vizuální stránka je naprosto dokonalá i po letech. Ještě se mi líbil herec co hrál šíleného vězně. Naprosto chápu proč se z toho stal takto nadčasový film. ()
Galerie (64)
Zajímavosti (55)
- Režisér Friedrich Wilhelm Murnau byl inspirován literárním dílem „Dracula“ od Brama Stokera, nedostal však povolení příběh poupravit, proto ve spolupráci se scenáristou Henrikem Galeenem pozměnil jména postav a míst. I přes to ovšem vdova po Stokerovi podala žalobu, kterou vyhrála. V roce 1925 byly proto všechny kopie Nosferatu likvidovány – naštěstí jich pár přežilo. (StrYke)
- V různých anglických verzích má Hutter (Gustav von Wangenheim) různá jména – někdy se jmenuje Thomas, jindy zase Jonathan. Jeho žena (Greta Schröder) je někde uváděna jako Ellen, jinde zase jako Mina. (džanik)
- Původní kopii vlastnil německý sběratel díla Maxe Schrecka, Jens Geutebrück. (Kulmon)
Reklama