Systemsprenger
Narušiteľ systému
System Crasher
Režie:
Nora FingscheidtScénář:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrají:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (145)
Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. ()
Kto toto zvládol pozerať a ešte spokojne naparil tomu 4-5 hviezd, tomu klobúk dole, ja takéto psycho nezvládam. Pozerať sa na ukričané, šialené decko dve hodiny, veď to je totálne na hlavu a vymetača diabla. Je mi ľúto všetkých posihnutých touto chorobou, ale filmy s takouto tématikou sú zbytočné, žiadny súcit vo mne nevzbudzujú. To sa radšej nechám zavrieť s reálnymi bláznami na samotku a zahrám si karty, ako tu ospevovať jednu detskú herečku, že celý film prekričala ako šialená. ()
Jedním slovem: intenzivní. Musím říct, že mně z tohoto filmu bylo až fyzicky zle. Už ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy při sledování filmu cítil tak nekonformně, tak zranitelně. Mísily se ve mně pocity bezmoci a lítosti, lomcoval mnou vztek. Skoro po celou dobu jsem měl chuť brečet, chvílemi jsem měl chuť řvát (spolu s Benni). To by jako pozvánka k sledování mohlo stačit, ne? Že chcete slyšet i, co mě tak rozrušilo? Inu, máte to mít (spoiler alert)! ___ a) Až poté, co jsem se uklidnil (pár hodin po projekci, byl jsem tedy v moci filmu ještě dlouho po doznění závěrečných titulků) jsem si uvědomil, proč mě bylo z tohohle filmu tak děsně úzko. "Zdrcla" mě ta beznaděj, ta marnost všech těch pokusů Benni "uzemnit", "ukotvit", najít pro ni místo. Dosud jsem věřil (chtěl jsem věřit?), že i děti z dysfunkčních rodin, brzcí sirotci, opuštěné děti mohou najít (obnovit) rodičovskou lásku. Že společnost je s to ji jim nějakým způsobem suplovat (když už ne plně nahradit, tak se k ní aspoň přiblížit). Ne, teď neútočím na monopol (co se týče péče, pochopení, pozornosti) funkčních rodin - jen nepředstírám, že ne každé dítě se do nějaké té funkční rodiny narodí (kdybych byl škarohlíd, tak bych řekl, že většina se do ni nenarodí), jaké pak má tohle dítě možnosti? Jak mám po "Narušiteli systému" (po snahách paní Bafané, Michy a Sylvie) věřit, že pro každého existuje naděje (naděje, že všechno bude v pořádku a že každý z nás někam patří a nemůžeme to místo míjet donekonečna)? b) Znáte to přísloví, že všichni jsme jednou dole, jednou nahoře? Že se život pohybuje v sinusoidách, a tak to má být, jelikož si nikdy nezaslouží být absolutním vítězem (na úkor druhých) a absolutním poraženým? Ještě nikdy pro mě nebyla drobná vítězství (chvíle radosti) Benni tak bolestivé. Cykličnost (selhávající pokusy s Benni něco udělat) tohohle filmu mě doslova ubíjela, vskutku za každým sluncem (př. Benni tančí na stole poté, co jí matka přislíbila, že si ji vezme domů) jsem viděl vykukující mraky ohlašující bouři. c) Skutečným průserem bylo, že Benni měla dosti patologickou představu o lásce (jinou ale asi mít nemohla, když se jí ji dostalo velice málo, téměř žádná), proto se s ní nemohu plně ztotožnit (ví sice, co je na světě nejdůležitějšího, ale má o tom pokroucenou představu). Nelze si nevšimnout, že Benni (její představa citu) byla trochu žárlivá, trochu egocentrická, trochu majetnická. Vzpomeňte třeba repliku, kdy říká, že by mohla zabít Michovu ženu a jeho dítě, aby byli jen spolu. Její problémy v dětských domovech plynou z toho, že si nerozumí (nechce rozumět) s jinými dětmi, které jsou na tom částečně jako ona. K Justinovi, adoptivnímu synovi Sylvie, se taky nechová zrovna příkladně (a teď nemyslím onen nešťastný incident na ledě, to byla nehoda; tak trochu z Benni cítím, že chlapce bere jako konkurenci). Bojím se (to už je však čiročirá spekulace), že kdyby Benni jednou měla dítě, tak by se to dítě nemohlo nadechnout, nereplikovala by tedy lhostejnost či strach ze zodpovědnosti (případ její matky), nýbrž přehnaně ochranitelskou podobu mateřského citu. 95% () (méně) (více)
„Na svůj hlas má zbrojní pas.“ Helena Zengel excelovala. Roli nezvladatelné zvládla na jedničku a být to na mně, tak jí Zlatý medvěd v zubech přinese Oskara. O to víc zamrzí, jaká manipulativní inkluzivní sračka se z filmu vyklubala. Naštěstí to vyvážily humorné komentáře těch, kteří tomu napálili 5 hvězd, ale současně píší, že holčička „byla na pěst“, tedy jim zcela uniklo humanistické poselství: „Nefackovat! Zahrnovat láskou a vono to s ní pude.“ Což o to, zahrnování láskou zní líp než zahrnování psychofarmaky, ale... Kam se, doprdelepráce, poděla vaše empatie... s jejími oběťmi?! Jaké jí měl Micha stanovit hranice? „Maximálně jedno zmlácené dítě denně, když do krve zmlátíš dvě, tři, tak večer půjdeš spinkat bez objímání?“ I dobroserská inkluze musí mít nějaké hranice aneb SVOBODA mojí, po LÁSCE toužící pěstičky končí u cizího nosu! Společenská pravidla nejsou „absurdní“ (© JitkaCardova) a dávat chudáky děti (imho taky zasluhující lásku a pocit bezpečí!) do jedné třídy s psychicky narušenou, agresivní, nezvladatelnou a naprosto nevypočitatelnou fretkou, je možná velice humánní vůči té pacientce, ale čiré zlo a velké bezpráví vůči jejím obětem. EMPATICKÉ OKÉNKO: [][] Co na to moje máma, moudrá a láskyplná žena? ♥ „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ ♥ „Tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až... “ ♥ „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“ [][] A závěrem tip pro sluníčkářské rodiče. Adoptujte si nějakou psychicky narušenou agresivní holku, je to ideální au pair. Hlavně k miminku. Zejména pokud rádi experimentujete, ale už vám došly tarantule a krysy se vzteklinou. ()
Mám návrh. Tři týdny v lese. Dětské domovy, krizová centra, psychiatrie, medikace, případové konference, výchovná opatření. Všechno málo, když opičí matka (která návodně skutečně jako opice trochu vypadá) dokurví své nebohé dítě fakt speciálně. Chudáci lidi, kteří potřebují jiné lidi. Systemsprenger může být vykládán jako kritika bezzubosti systému sociální péče. Roli ale hraje úhel pohledu. Zpoza skleněné opony české zaostalosti (přes všechny nesporné úspěchy dosažené za poslední cca dvě desetiletí) se ale mohou jevit institucionální podmínky západních sousedů jako ráj na zemi. (Vzpomněl jsem si v této souvislosti na vhodný referenční dokument Děti ze stanice Leningradská.) Lze si totiž přímo ve filmu všimnout, že případ hlavní hrdinky je spíše výjimkou než pravidlem - že totiž pro řadu jiných obětí rodičovské patologie náhradní řešení nějak funguje. Výmluvné a vlastně věrohodné je i zjevné úsilí malé Bernadette pomocí - přes nutná lidská i profesní selhání lidí, kteří se stejně jako malá Bernadette dostávají do křížku se systémem pro své nejlepší vlastnosti a záměry. Dojem zanechalo kompetentní zpracování odborného tématu, vycházející zjevně nikoliv z dojmů filmových škrabalů, nýbrž z kazuistik, i režie (práce s jedovatou růžovou, hrající v životě hrdinky důležitou roli; buñuelovská, před-závěrečná snová sekvence zdrcujícího obsahu) a další německy precizní kvality. Za samostatnou zmínku stojí výkon malé představitelky hlavní role Heleny Zengel, excelující nikoliv výhradně v extrémních polohách. Děti, které nejsou na medikaci, by takhle zralé herecké výkony podávat neměly. Proč tu Alice a Leo můžou bydlet a já ne? /// Ain't got no father, ain't got no mother / Ain't got no children, ain't got no sisters above / Ain't got no earth, ain't got no faith / Ain't got no touch, ain't got no god / Ain't got no love... (Nina Simone, I Got Life) ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- Titul filmu je neoficiálním označením pro děti, které z nějakého důvodu nejsou zařaditelné do žádné existující sociální struktury. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 8. února 2019 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
- Zástupcovia Nemecka zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 92. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2020. (MikaelSVK)
Související novinky
McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu
Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Reklama