Systemsprenger
Narušiteľ systému
System Crasher
Režie:
Nora FingscheidtScénář:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrají:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (145)
Tak nekompromisní a syrově realistické sociální drama jsem už hodně dlouho neviděla. Ještě teď mi není moc dobře po těle z toho šíleného koktejlu protichůdných emocí, který ve svém celovečerním debutu německá režisérka Nora Fingscheidt namíchala. Když rodiče neposkytují svým dětem dostatek lásky a péče, velice často se pak stává, že z nich vyrostou nezvladatelní spratci. Agresivní a traumatizovaná dívka Benni v neskutečně přesvědčivém podání Heleny Zengel je typickým příkladem nemilovaného dítěte, přičemž každá její snaha, aby ji měl někdo skutečně rád, končí žalostným neúspěchem... Připadá mi, že žijeme v poměrně dost divném a přetechnizovaném světě, jenž přestává být příjemným místem pro citově založené jedince. Také proto mám velké obavy, že podobně bezprizorních dětí ztracených v systému běhá kolem nás daleko víc, než si vůbec dokážeme představit. (95%) ()
Neskutečně silná dávka emocí a také zřejmě nejvyšší level pojmu nezvladatelné dítě. Přitom zde máme bravurně zrežírovaný příběh o bezbranné dětské dušičce, záměrně obrněné vůči okolnímu světu zlostí a nenávistí, jen zoufale touží po rodinné všednosti...po tom nejzákladnějším, nejhlavnějším, co by každé dítě mělo mít. Vše nádherně vystiženo v srdcervoucí scéně, v níž Benni volá svou matku do ozvěny hlubokého lesa, pro mě jeden z nejsilnějších momentů, který jsem za poslední dobu od filmu dostal, stejně tak její sblížení s Michaelovým novorozenětem. Jestliže Helenka Zengel netrpí touto silnou emocionální poruchou i ve skutečnosti, nedokážu si vysvětlit, jakým způsobem z ní tento v podstatě autentický výkon mohla režisérka dostat, film chvílemi skutečně dosahuje formy dokumentu a malá Benni si hraje nejen se svým okolím ve filmu, ale i s divákem, výkon hodný nejvyššího ocenění. [Filmový klub Citadela - Litvínov] ()
Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. ()
Extrémně uřvané drama, které zahraje na nervy, ale i na city. Až příliš upřímné a nemazlící se s divákem. Je to vlastně taková rádoby skrytá realita, se kterou se v běžném životě moc lidí nesetká, ale přesto tam někde v uzavřených budovách tyto děti existují. Linie příběhu je sice předem dost dobře odhadnutelná, ale na druhou stranu nabízí pár překvapivých momentů, při kterých diváci v sále tajili dech. Obdiv pro hlasivky hlavní protagonistky, která má potenciál vzbudit v evropskem filmu ještě pozornost. KVIFF 2019 ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- Zástupcovia Nemecka zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 92. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2020. (MikaelSVK)
- Titul filmu je neoficiálním označením pro děti, které z nějakého důvodu nejsou zařaditelné do žádné existující sociální struktury. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 8. února 2019 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
Související novinky
McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu
Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Jedním slovem: intenzivní. Musím říct, že mně z tohoto filmu bylo až fyzicky zle. Už ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy při sledování filmu cítil tak nekonformně, tak zranitelně. Mísily se ve mně pocity bezmoci a lítosti, lomcoval mnou vztek. Skoro po celou dobu jsem měl chuť brečet, chvílemi jsem měl chuť řvát (spolu s Benni). To by jako pozvánka k sledování mohlo stačit, ne? Že chcete slyšet i, co mě tak rozrušilo? Inu, máte to mít (spoiler alert)! ___ a) Až poté, co jsem se uklidnil (pár hodin po projekci, byl jsem tedy v moci filmu ještě dlouho po doznění závěrečných titulků) jsem si uvědomil, proč mě bylo z tohohle filmu tak děsně úzko. "Zdrcla" mě ta beznaděj, ta marnost všech těch pokusů Benni "uzemnit", "ukotvit", najít pro ni místo. Dosud jsem věřil (chtěl jsem věřit?), že i děti z dysfunkčních rodin, brzcí sirotci, opuštěné děti mohou najít (obnovit) rodičovskou lásku. Že společnost je s to ji jim nějakým způsobem suplovat (když už ne plně nahradit, tak se k ní aspoň přiblížit). Ne, teď neútočím na monopol (co se týče péče, pochopení, pozornosti) funkčních rodin - jen nepředstírám, že ne každé dítě se do nějaké té funkční rodiny narodí (kdybych byl škarohlíd, tak bych řekl, že většina se do ni nenarodí), jaké pak má tohle dítě možnosti? Jak mám po "Narušiteli systému" (po snahách paní Bafané, Michy a Sylvie) věřit, že pro každého existuje naděje (naděje, že všechno bude v pořádku a že každý z nás někam patří a nemůžeme to místo míjet donekonečna)? b) Znáte to přísloví, že všichni jsme jednou dole, jednou nahoře? Že se život pohybuje v sinusoidách, a tak to má být, jelikož si nikdy nezaslouží být absolutním vítězem (na úkor druhých) a absolutním poraženým? Ještě nikdy pro mě nebyla drobná vítězství (chvíle radosti) Benni tak bolestivé. Cykličnost (selhávající pokusy s Benni něco udělat) tohohle filmu mě doslova ubíjela, vskutku za každým sluncem (př. Benni tančí na stole poté, co jí matka přislíbila, že si ji vezme domů) jsem viděl vykukující mraky ohlašující bouři. c) Skutečným průserem bylo, že Benni měla dosti patologickou představu o lásce (jinou ale asi mít nemohla, když se jí ji dostalo velice málo, téměř žádná), proto se s ní nemohu plně ztotožnit (ví sice, co je na světě nejdůležitějšího, ale má o tom pokroucenou představu). Nelze si nevšimnout, že Benni (její představa citu) byla trochu žárlivá, trochu egocentrická, trochu majetnická. Vzpomeňte třeba repliku, kdy říká, že by mohla zabít Michovu ženu a jeho dítě, aby byli jen spolu. Její problémy v dětských domovech plynou z toho, že si nerozumí (nechce rozumět) s jinými dětmi, které jsou na tom částečně jako ona. K Justinovi, adoptivnímu synovi Sylvie, se taky nechová zrovna příkladně (a teď nemyslím onen nešťastný incident na ledě, to byla nehoda; tak trochu z Benni cítím, že chlapce bere jako konkurenci). Bojím se (to už je však čiročirá spekulace), že kdyby Benni jednou měla dítě, tak by se to dítě nemohlo nadechnout, nereplikovala by tedy lhostejnost či strach ze zodpovědnosti (případ její matky), nýbrž přehnaně ochranitelskou podobu mateřského citu. 95% () (méně) (více)