Jen žena

Sherry Hormann hned v úvodu odhaluje karty, víme kdo je kdo, v utajení dokonce nezůstává ani vrah. V tu chvíli mi to pro budoucí děj nepřišlo jako ta nejlepší cesta. Její pojetí příběhu je hold silně dokumentární, čemuž neodpovídá jen rychlá přesná kamera a časté vyprávění skrze fotografie, ale právě i zmíněný úvod. Můj pohled se naštěstí velmi rychle změnil, vyzrazení zásadního příběhu nijak neubírá, snad právě naopak. Použití vypravěčky (samotná Aynur), ta kamera, fotografie a gradace vyprávění jednoduše dokáží strhnout. Díky čemuž děj rozhodně napětí nepostrádá, naopak jsem několikrát doufal v jiný konec. 80% (27.08.2021)

Pred zhlednutim jsem uplne nevedel, co od filmu cekat. Dockal jsem se celkem odvazne natoceneho snimku, ktery je podle skutecneho pribehu. A ktery nam divacky atraktivne nabizi pohled do turecke rodiny, ktera zije v Nemecku uz pres ctvrt stoleti. Asimilace neprobehla. Pro nemecke divaky smutna podivana, kdyz vezmou v potaz, jake sousedy si k sobe pozvali... Film pusobi ve vsech smerech skutecne, oslovilo me i zpracovani. Za me vyborne drama. (30.12.2022)

"Moji rodiče odešli z Turecka v polovině 70. let a starý svět nechali za sebou." Kdepak, nenechali, vzali si ho s sebou. Hodnotový žebříček si člověk utváří už v rané fázi věku a představa, že běžný imigrant se jen třese na to přijmout evropské hodnoty (které si intelektuální elity stejně vykládají výrazně odlišně od plebsu z ulice), je naprosto mylná. Kulturní návyky jsou něco, co se jen velmi obtížně mění a překonává. Pokud větší množství imigrantů vytvoří diasporu, proces integrace do nové společnosti se ještě více zkomplikuje, protože příslušníci diaspory ztrácí zájem investovat čas a energii pro přizpůsobení se okolí, když můžou žít po svém. Jen malá poznámka: vraždy ze cti nejsou žádnou specialitou islámu a vlastně s náboženstvím ani nesouvisí. Je to jev, který se vyskytuje v konzervativní kmenové a klanové společnosti, která si neprošla fází modernizace, a vyskytuje se i u části asijských a afrických křesťanů, ultraortodoxních židů nebo třeba jezídů. Pokud jde o film samotný, je to slušná práce tíhnoucí částečně k dokumentárnímu pojetí. Představitelka hlavní role je charismatická a svůj part utáhne bez sebemenších problémů. Celkový dojem: 75 %. (24.08.2021)

Snímok možno smelo zaradiť do “shockumentary” žánru. Presne takéto filmy zvierajú žalúdok, pričom s názorom užívateľa, ktorý ho “odporučil”, nemožno inak ako nesúhlasiť. Mix kultúr v kontexte s náboženstvom a kultúrno výchovnými tradíciami, je doslova vraždou skutočných, morálnych hodnôt, a preto mám krásny odkaz pre všetkých dementov čo by sa radi na námestiach beztrestne cicinami šermovali: “Liberáli všech zemí, vyližte si prdel!” A keď sa niečo stane vašej dcére, choďte revať dofetovanému Sulíkovy pred barák, ktorý sa dostal do parlamentu potom, ako sľuboval zlegalizovanie jemných drog. Pokiaľ chcete týmto veciam predísť, spýtajte sa rodín, ktorých dcéra odišla do Nemecka za prácou a tam si chtiac-nechtiac narazila takéhoto parádneho mahagóna, ktorý jej z času na čas takú “vyjebe”, že by ste ju po pózovaní vedľa Rockyho ani nespoznali. (31.08.2022)

Filmařsky suverénně zvládnutá ne úplně běžná forma vyprávění, kde hlavní hrdinka, o které se hned na začátku dozvíme, že byla zavražděná, opakovaně vstupuje do příběhu svými posmrtnými komentáři. Dalším ozvláštněním jsou v decentní míře užívané dokumentaristické prvky v podobě fotografií a krátkých videoukázek z reálného případu. Bylo by to za hodně silné čtyři hvězdičky, ale je tady ještě to hlavní, a tím je poselství. K tomu jen stručně: tenhle film by mělo vidět co nejvíc lidí; věřím, že spoustě naivních propagátorů multikulturalismu za každou cenu by mohl otevřít oči. (14.05.2021)