Režie:
Olga SommerováScénář:
Olga SommerováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHrají:
Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Miloš Forman (a.z.), Josef Zíma (a.z.), Waldemar Matuška (a.z.), Ondřej Suchý, Jiří Šlitr (a.z.), Pavlína Filipovská (a.z.) (více)Obsahy(1)
Muž devatera řemesel, divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník nebo divadelní režisér… A především legenda české kultury, která ovlivnila několik generací. To byl Jiří Suchý o jehož životní cestě, mnohdy nelehké, natočila film Olga Sommerová. (CinemArt)
Videa (1)
Recenze (56)
Milý dokument o legendárním českém hudebníkovi, herci, básníkovi, spisovateli... Který sám je velice milý. Olga Sommerová se soustředí spíše na ty příjemné věci, hezky se tu vzpomíná na některé velkolepé chvíle v životě Suchého. Možná škoda, že potom na mě působilo, že film trochu klouže po povrchu, protože ty vážnější a smutnější věci se spíše jen naťuknou (smrt syna, Jiřího Šlitra a boj Semaforu s režimem..). Celkově však velice fajn podívaná, hlavně proto, že Jiří Suchý je prostě borec. (8/10) ()
Mramorizace Jiřího Suchého jeho vlastními slovy aneb audiovizuální pomník, který udělá fanouškům nejen divadla Semafor radost. Jak je u nás zvykem, dělí naši kulturní historii na 60. léta a současnost, mezi tím nebývá nic, co by stálo za řeč. Útržky z dobových klipů potěšily, Suchého šlágry už stihly zlidovět, ale je to jen film, který se lehce sleduje, ale s ničím se nepere. ()
Je to pamětnicky laděno bez nostalgie či stesku. Není to příliš chronologické. Sledování dokumentu vyvolává nakažlivě pozitivní náladu v rytmu swingu a rokenrolu. Líbila se mi improvizace Suchého při výpadku paměti nebo jak si v klatovské lékárně zahraje na malého kluka. Jsou zde krásné černobílé archivy. Suchý si nás pustil i do své rodiny kde syn přesně vystihne podstatný rys otcovy povahy, když sdělí: „Mám po něm mírnost.“ . Starými fotografiemi Suchý listuje bez sebedojímání a zábavně. Období normalizace Sommerová shrne jedinou obecnou větou, protože asi z Suchého dostávat ukřivděnost. Je to trochu na mě dlouhé, ale přistihl jsem se, že si prozpěvuji. ()
Dokumenty Olgy Sommerové mám ráda a ani Lehce s životem se prát není výjimkou. Uznávám, že taková požehnaná "látka", takový "materiál", jakým je pan Jiří Suchý a potažmo ( a po zásluze tolik vzpomínaný) pan Jiří Šlitr, skýtá pro dokumentaristu oceán možností, jak snímek uchopit a paní Sommerová to uchopila opět dobře. Ve Zlatých šedesátých jsem byla ještě na houbách, ale sotva jsem pobrala v následujících desetiletích trochu rozumu, už mě životem provázely slavné písničky a obličeje, které ze Semaforu vzešly. Dokument je natočený pro mě. Oldřich Nový, Werich, Armstrong, tolik píle, tolik práce, prostředí, které "voní" nejen barvami, hudbou a inspirací... Slzy dojetí se mi spontánně tlačily do očí prakticky během celé projekce, ale byly to slzičky přes úsměv a hřejivý pocit kdesi uvnitř duše. Je moc pěkné uceleně sledovat aspoň jakýsi střípek díla, které pan Suchý vytvořil. O věcech smutných mluví s úsměvem, stejně jako to uměl Miloš Forman, laskavost, humor, energie čiší z plátna a do toho všeho ta přirozená skromnost. Vzácný, renesanční člověk, který nám hodně dal a stále nám má co říct. RESPEKT, POKLONA, MÁ ÚCTA a Olze Sommerové za její počin dík. Snímek bych zařadila jako "doporučený dokument" pro základní a střední školy, poněvadž jeho vysoká sdělovací hodnota, může zažehnout nejeden maličký kulturní plamínek, který zatím nesměle doutná a není si jistý, jestli má/nemá? A teď pramínek: "Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají..." ()
Tak jsem byl v kině a velká spokojenost. Na tohle se dobře dívá, krásně se to poslouchá a dokonale se u toho relaxuje. O Semaforu jsem předtím moc věcí nevěděl, teď už jsem na tom podstatně líp a bylo to celé moc příjemné. Některé ukázky mě fakt pobavily a vybídly k tomu si Semafor v budoucnu trochu proklepat. A to především 60.léta s úžasným Šlitrem.❤ ()
Reklama