Havran

Zneklidňující drama o jazyce, který se obrátil proti lidem. Znesvěcené slovo, po desetiletí připravované o svou podstatu - jsoucnost - a nakonec se zvrátivší v neutichající hlučnou němotu nesouladných, neporozumivých promluv, zavládne v pravém rodném hnízdě své poskvrny, v maloměstě. V podobě lži, pomluvy či udání – ba v jejich pouhé možnosti – vytrvale rozkládá, vzdaluje a osamocuje všechny bytostně (a nevědomě) hladové po tom Slově pravém, integrujícím a vyjadřujícím. Povstává dav, „lidský hvozd, na jehož stromech visí ovoce smrti,“ jak napsal Ernest Hello již skoro o století dříve, věštící chmurný pád moderní epochy, z níž vymizelo posvátné mlčení a samota v Bohu. (05.12.2014)

Clouzotovy Ďábelské ženy mám hodně rád, ale Havran mě bohužel neoslovil. Ačkoli to mám jen hodinu a půl, táhlo se to nekonečně, nedostalo to ze mě žádné emoce a v podstatě vůbec mě to nebavilo. A závěrečné rozuzlení je takové... že mi bylo vlastně jedno, jak to skončilo. Ten film je podle mě beznadějně zaseklý v době svého vzniku a dnešnímu zmlsanému divákovi už nemá co nabídnout. (23.05.2020)

Spočiatku sa to nejaví príliš vábne, dlhší rozbeh stráca na rytmike filmu, našťastie všetko zachraňuje kvalitná filmárčina. Akonáhle sa objaví prvý dopis, nastane zvrat plný nervozity, strachu a ¨podozrievania. Všetko okorenené duchaplnými dialógmi ( dokonca aj vtipnými ) speje k prekvapujúcemu koncu, kde záverečná scéna je priam ukážkou vyspelosti vo filmovom umení. (27.10.2013)

Film má odhaľovať ľudské neduhy, hlavne v malomeste. V malomeste, kde je takmer každý človek neverník, kde takmer každý ohrieva posteľ žene svojho suseda a zjavne im to funguje a pravdu nahlas počuť nechcú. Až kým sa o slovo neprihlási anonymný hlásnik. Fakt divné majú Francúzi svoje mestečká, resp. majú o nich takú predstavu francúzski tvorcovia. Mne vadilo veľmi nelogické chovanie postáv, ktoré si nemilosrdným demaskovaním morálky veľké starosti nerobili, t. j. aj oná skľučujúca atmosféra je iba de jure, pretože vo filme absentuje. Film síce nenudí, ale to podstatné sa odohrá až behom záverečnej dvadsaťminútovky a to je na fungujúci film málo. (22.10.2018)

Clouzot nepracuje se svými postavami jako charakterovými typy, v jeho pojetí jsou herci bližší šachovým figurkám. Víme o nich sice, jakou mají funkční hodnost, ale nevíme už zda jsou černí nebo bílí. Čím méně se projeví emocionalita, tím více je třeba přidat něčeho jiného. Recenzent vyprávěč**** v tom "něčem jiném" vidí rozpad jazyka, marast překrývající mystické silencium (velmi zdařilá recenze). Sám název filmu Le Corbeau (Krkavec), myslím, že i vycpaninou tu byl i krkavec, označuje nejen ptáka, ale i "krkouna" a navíc "anonyma". Škoda, že se Clouzot problému anonymů a střídání dob, kdy se házely do koše, a kdy se jim přisuzovala definitivní platnost, už dále nevěnoval. - Nedávno jsem dostal pokutu za to, že jsem parkoval čumákem auta v prostoru se zákazem parkování. Policajt, který po mně chtěl stovku, mi řekl, že by to sice nepovažoval za přestupek, ale dostal anonym, a všechny anonymy se musí pečlivě prověřovat. Dnes ovšem není třeba sepisovat složité dopisy, stačí vytáhnout z kapsy mobil.... Ladynka, které si film líbil, píše: "Na malém městě, tady nebo někde jinde..." To je správně, ale nemusí jít jen o malé město, na národní politické úrovni se to stát nemůže? (10.11.2022)